Na kole na Červenou Jámu

Červená jáma je dnes již kultovní krušnohorská chaloupka z mechu a kapradí, která uprostřed nádherné přírody nabízí občerstvení kolemjdoucím. Turistům, cyklistů, běžkařům a dalším milovníkům našich hor. Protože se nachází v nadmořské výšce kolem 1050 m.n.m. je výjezd sem celkem nářez, zvláště pokud jedete z K.Varů nebo Nové Role jako my. Ale jak pravil Arnold  – co bolí to roste ! Takže odpoledne sedám na na bajk a vyrážím do Nejdku vyzvednout Tonyho a valíme nahoru. Zatím bolí jen Prdel… tak snad neroste. Serpentýny za LDN do Perninku jsou opravdu výživné. Z Nejdku je to nahoru kolem 400 výškových metrů. Asfaltečka je to ale pěkná, nová – vyhrála stavbu roku v kraji, takže cesta za občasného nadávání na zkur.enej kopec docela ubíhá. Za viaduktem v Sejfech začínají být vidět poslední zbytky sněhu. Přejedeme železniční přejezd a to nejhorší máme za sebou. Sjezd do Perninku je za odměnu. Honí nás mlsná, takže kupujeme domácí špekáčky a pivko v krámku U Patrika. Tenkle kšeft si nenechte ujít – nádherný obchod, domácí produkty, všechno krásně naaranžované, proutěné koše s jablky, stáčená vína. Žádná vietnamská večerka se zbožím z výprodeje z Kauflandu. Tady to fakt máme rádi. Podél Bystřice vyrážíme směrem na Bludnou. O zábavu se postará brod přes potok a pak už je tu další stoupání v hrbolaté lesní cestě. Sněhu přibývá a místy přejíždíme sněhová pole i na cestě. Odbočka na Jámu je blátivá a kus dál je vidět sníh – tudy to nepůjde. Nuž valíme dál až na asfaltku mezi Blatnou a Bludnou. Chvíli jedem po příjemné cestě a jsme na Bludné.  Tohle je parádní kousek krušnohorské přírody, slunce zapadá nad německým Auersbergem, prostě idylka. Vytahuji Droníka a trochu poletuju a fotím.  Jedeme dál cyklostezkou č. 2004 a sněhu přibývá. Lesní cesta na Červenou Jámu je tak na běžky. Pod námi 30 čísel sněhu, v lese taky spousta. Tak 300 m tlačíme a tím se asi definitivně loučíme se zimou. U chaloupky z mechu a kapradí už se začíná šeřit, udělám poslední droní fotky a je čas sbalit se a vyrazit. Začíná být pěkná kosa, přeci jen je 17.4.. Tak návleky, dlouhý rukavice a šusťačka přijdou vhod.

Míjíme místo kudy jsme sjížděli při zimním táboření a pak už je tady Hřebečná. Po krátké zastávce u kamaráda na chalupě, kdy s ním dáme do útroh trochu ohnivé vody mastíme dolů směr Pstruží. Samozřejmě ne po asfaltce, ale pěkně pod Plešivcem podél potoka. Ta trocha slivovice nám zahřívá prokřehlé prsty v botách, takže zvládneme v klidu i svižný sjezd do Hrozněnína a  panelku mezi Odeří a Děpoltovicemi.  V Děpoltkách u Pegase je blaze. Příjemná obsluha, pivo a výborná fazolačka. A pak už jen pár kiláků do Nové Role. Je 22:00 máme za sebou 51 km a normální lidi uléhají do postele…:-)

Recenze : Landing Pad – Přistávací podložka pro drony

Landing Pad je další šikovná věcička, kterou jsem si pořídil k Mavicovi. Každý dronař si dvakrát rozmyslí, kam svého vrtulového miláčka posadí na přistání . Do prachu? Bláta ? Na trávu ? Joo, pokud máte dostatečně vysoký rám, nebo nožky, můžete ho za ně chytit, nebo přistanete bez obav téměř kdekoliv.  Mavic Aira, Sparka,  nebo Zerotech Dobby chytíte pohodlně do ruky.  U DJI Mavic 2 ZOOM,  nebo PRO to chce více cviku a já si na to zatím netroufám.

Landing pad podložka

Takže v oblíbené Číně jsem si objednal přistávací podložku. Ta je skladná, malá po sbalení , má průměr kolerm 50 cm , takže na ní přistanete i s větším modelem. Jednoduše se v mžiku rozbalí a opět zabalí. Takže na první vzlety i přistání na sněhu, prašné cestě i jarních drnech byla k nezaplacení. Jsou u ní tři plastové kolíky, kterými jí zafixujete do země. Na sněhu nebo louce je to v pohodě. Horší to je na nějakém štěrku. Tam jí můžete maximálně položit a doufat , že vám tenhle přenosný heliport droník neodfoukne.

Jinak ale spokojenost veliká, takže jí tahám na každý vzlet.

Podložku jsem našel už i u nás netu, nemusíte tak objednávat v Číně, i když tam je asi levnější.

Link na nákup v ČR

Závěrem můžu ještě dodat, že se dají koupit i menší podložky – heliporty. Ty jsou velikostně tak na rozpětí DJI Spark.  Můj názor je, že je lepší koupit tuto větší. Máte dostatečnou rezervu pro přistání a po sbalení není o tolik větší.

Havraní Vrch – Rudné , lyže, držkopády a zábava

Je sobotní ráno, možná 5:40 . tma jako v ranci a my vystupujeme v Rudné u místního ústavu pro duševně choré. Někdy nám připadá, že sem také patříme. Tři fotrové od rodin… Měli bychom ležet doma v pelechu, ale my né, Musíme se nasytit zážitkama. A tak po pár metrech nasazujeme všichni svoje hybridní Sporten Freewalk lyže a vyrážíme na Havranní vrch. Čelovky svítí, sníh šustí pod stoupacími pásy.

Najednou je pryč únava z krátkého spánku, pryž je ta nechuť, která nás ráno vracela zpět do pelechů. Jakmile mineme poslední stavení , je ten pocit pohody i vzrušení ještě intenzivnější. Najednou je tu pláň na které leží metr sněhu a silný vítr z ní zvedá oblaka sněhu do našich ksichtů. Jooo ! To je ono. Paradoxně i tohle nás baví. Není to ale to pravé pro naše plynové vařiče, takže hledáme závětří pro vaření snídaně. To nacházíme hned zkraje lesa, pod větvemi obtěžkanými náložemi letošní bílé peřiny.

A už to syčí a už to jede. Tradiční snídaně krušnohorských bláznů je na světě. Vejce, slanina, obrátit, posolit a vyklopit na domácí chlebík. Neskutečná lahoda se do tohohle zakousnout v probouzejícím se lese. Nikde nikdo, jen sníh, ticho a tři  blázni se stejnou uchylkou.  A po vydatné snídani i s kafem a čajem šup opět do vázání a vzhůru plání na Havraňák, který je již z dálky vidět ozdobený dřevěným trianglem.

Fujavice nás nezabrzdí, to spíš mě důkladně probere tlama , kterou hodím do sněhu, když při běhu drnknu špičkou do hlubokého sněhu. Ale i tojsou chvíle pro které to děláme. Ta legrace, to sdílení… Na temeni kopce jen společné foto a pak už pěkně dolů loukou do vsi. Učíme se lépe či hůže telemarkovat, protože jinak ty lyže prostě řídit nejdou . Šlapeme kolem chat i prázdnými svahy a naručujeme panenský sníh. Je to paráda a být ty svahy delěí, to by byl teprve odvaz. Sněhu je opravdu hodně, takže dolů do Rudné se dostáváme bez nutnosti jet po silnici , obcházíme kostel a jsme opět u auta. Prostě 2,5 hodiny zábavy, která stála zato.

Novorolský rybník – nejlepší bruslení v Karlovarském kraji

Pokud hledáte místo , kde si v Karlovarském Kraji perfektně zabruslit, vyražte na Novorolský rybník. Svou plochou 20 ha patří kromě přehrad mezi větší plochy na kterých se za příznivé zimy prohánějí desítky bruslařů. Ano , třeba Velký Rybník u Hroznětína je větší, ale ten Novorolský mám několik výhod. Je zde velké parkoviště  kousek od břehu a ještě blíž je i restaurace Karibu, kde můžete zahřát grogem své prokřehlé tělo.  Pokud nemáte auto, nebo si chcete dát něco ostřejšího můžete klidně dorazit z K.Varů vlakem a těch pár set metrů k ledu dojít. Rybník není hluboký, největší hloubka zřídka překračuje 2,5 metru. To ale neznamená , že by jste měli podceňovat nebezpečí. Bruslete jen na bezpečném ledu, který má minimálně 10 cm. Více o bezpečném ledu najdete zde : https://www.in-pocasi.cz/clanky/teorie/led-21.1.2017/

Jizdní řád ČD – Karlovy Vary – Nová Role ZDE

Pokud by jste se chtěli ubytovat přímo u pláže a bruslit od svítání do soumraku, mrkněte na Beach Camp ZDE