Na kole na Červenou Jámu

Červená jáma je dnes již kultovní krušnohorská chaloupka z mechu a kapradí, která uprostřed nádherné přírody nabízí občerstvení kolemjdoucím. Turistům, cyklistů, běžkařům a dalším milovníkům našich hor. Protože se nachází v nadmořské výšce kolem 1050 m.n.m. je výjezd sem celkem nářez, zvláště pokud jedete z K.Varů nebo Nové Role jako my. Ale jak pravil Arnold  – co bolí to roste ! Takže odpoledne sedám na na bajk a vyrážím do Nejdku vyzvednout Tonyho a valíme nahoru. Zatím bolí jen Prdel… tak snad neroste. Serpentýny za LDN do Perninku jsou opravdu výživné. Z Nejdku je to nahoru kolem 400 výškových metrů. Asfaltečka je to ale pěkná, nová – vyhrála stavbu roku v kraji, takže cesta za občasného nadávání na zkur.enej kopec docela ubíhá. Za viaduktem v Sejfech začínají být vidět poslední zbytky sněhu. Přejedeme železniční přejezd a to nejhorší máme za sebou. Sjezd do Perninku je za odměnu. Honí nás mlsná, takže kupujeme domácí špekáčky a pivko v krámku U Patrika. Tenkle kšeft si nenechte ujít – nádherný obchod, domácí produkty, všechno krásně naaranžované, proutěné koše s jablky, stáčená vína. Žádná vietnamská večerka se zbožím z výprodeje z Kauflandu. Tady to fakt máme rádi. Podél Bystřice vyrážíme směrem na Bludnou. IMG 20190417 182449O zábavu se postará brod přes potok a pak už je tu další stoupání v hrbolaté lesní cestě. Sněhu přibývá a místy přejíždíme sněhová pole i na cestě. Odbočka na Jámu je blátivá a kus dál je vidět sníh – tudy to nepůjde. Nuž valíme dál až na asfaltku mezi Blatnou a Bludnou. Chvíli jedem po příjemné cestě a jsme na Bludné.  Tohle je parádní kousek krušnohorské přírody, slunce zapadá nad německým Auersbergem, prostě idylka. Vytahuji Droníka a trochu poletuju a fotím.  Jedeme dál cyklostezkou č. 2004 a sněhu přibývá. Lesní cesta na Červenou Jámu je tak na běžky. Pod námi 30 čísel sněhu, v lese taky spousta. Tak 300 m tlačíme a tím se asi definitivně loučíme se zimou. U chaloupky z mechu a kapradí už se začíná šeřit, udělám poslední droní fotky a je čas sbalit se a vyrazit. Začíná být pěkná kosa, přeci jen je 17.4.. Tak návleky, dlouhý rukavice a šusťačka přijdou vhod.

Míjíme místo kudy jsme sjížděli při zimním táboření a pak už je tady Hřebečná. Po krátké zastávce u kamaráda na chalupě, kdy s ním dáme do útroh trochu ohnivé vody mastíme dolů směr Pstruží. Samozřejmě ne po asfaltce, ale pěkně pod Plešivcem podél potoka. Ta trocha slivovice nám zahřívá prokřehlé prsty v botách, takže zvládneme v klidu i svižný sjezd do Hrozněnína a  panelku mezi Odeří a Děpoltovicemi.  V Děpoltkách u Pegase je blaze. Příjemná obsluha, pivo a výborná fazolačka. A pak už jen pár kiláků do Nové Role. Je 22:00 máme za sebou 51 km a normální lidi uléhají do postele…:-)

mapy2 1

Ryžovna a Mrtvý rybník – Loučení se sezónou ?

Letošní zima v Krušných Horách byla po dlouhé době skvělá . Co se týče sněhu , nemohli jsme si v horních partiích Krušných Hor stěžovat. Ale jak rychle přišla, tak rychle v březnu oděsla. Alespoň v nížinách. A tak jsme si za ní dojeli na hřeben. Tam kde to máme rádi, do jedné z nejkrásnějších oblastí – mezi Ryžovnu a Boží Dar.  Počasí slibovalo azurovou oblohu, takže plán zněl jasně – východ slunce .

IMG 20190323 084918Dny už se prodlužují, takže budíček na 4:50 není zrovna příjemný, ale pro krásu se musí trpět, jak praví klasik.  Vyrážím pro Tonyho do Nejdku, cestou se k nám připojí Tajemný Krušnohorec Víťa a valíme výš a výš.. Silnice mezi Hřebečnou a Ryžovnou je sice stále lemována sněhovými bariérami, ale je průjezdná, takže auto necháváme až v sedle. Obloha už se varví, mozol vyjde co nevidět. Takže rychle skialpo lyže na nohy a šlapene na odlesněný kopec Nad Ryžovnou do výšky 1054 m.n.m.

Vytahuji svého DJI Mavic Zoom  a kromě fotek oranžového kotouče, pořizujeme i nějaká videa. Samozný vrchol páté nejvyšší hory Krušných hor je vlastně jen taková louka porostlá nově vysázenými smrky. Nejlepší výhledy jsou spíše na západ, takže se domlouváme, že se tady někdy objevíme právě na západ slunce. Víťa vymyslel, že se půjdeme mrknout na Mrtvý Rybník, takže vyrážíme po chvíli dál.  Sněhová krusta je stále umrzlá a krásně jede. O co víc lyže Sporten Freewalk jedou, o to hůže se řídí a tak po chvíli trefuji malý smrček a kácím se za všeobecného veselí na sníh. Pak chvíli tápeme a hledáme cestu k Mrtvému Rybníku. Jsme díky širokým lyžím mimo značené cesty i běžkařské tratě, o to je to zábavnější.

Po chvíli se Viťas zorientuje a rozlehlou planinou sjíždíme až k němu. O tom, že před námi leží rozlehlý rybník napájený temnou vodou z rašelinišť není moc známek. Jeho hladinu stále kryje led a sníh a je tedy dokonale maskován v krajině. Naštěstí přítoky jsou patrné, takže máme představu , kde je pod sněhem pevná zem a kde již začíná vodní plocha.  Slunce začíná nabírat na síle, přestože je teprve 8:00 ráno. Nikde nikdo, jen my , modrá obloha, bílé pláně, smrky a zurčící přítoky. Droník opět úřaduje a já natáčím nejenom okolní krajinu , ale i nebojácného Tajemného , jak se prochází po ledu. Je to k nevíře, ale nepropadne se. Tady ve výšce přes 1000 m.n.m. je opravdu ještě zima, přestože dole už propuklo jaro. Děláme svou klasickou Krušnohorskou snídani . Na vařiči se smaží volské oko se slaninou, k tomu čaj a kafe z termosek. Neskutečná pohoda.

Po snídani přecházíme boční stranou led Mrtvého Rybníka a vydáváme se  po stále ještě sjizdné běžkařské magistrále k autům.  Cesta na lyžích prosluněnou planinou nad Hřebečnou je už jen třešničkou na dnešním outdoorovém dortu..

 

Abertamy – krušnohorské závody psích spřežení – Eduardův Mid.

Tradiční závody psích spřežení se konaly 12-13.2019 u nás v Krušných horách. Hostí je pravidelně Abertamy, staré hornické městečko na hřebeni hor. Ve spolupráci s městem ho pořádá Krušnohorský klub psích spřežení každý rok v tuto dobu. Bohužel minulý rok byly kvůli nedostatku sněhu zrušeny,  ale letos byly podmínky opravdu skvělé. Pokud jste kdesi po trase potkali na běžkách uhánějící husky spřežení, mohli jste si opravdu připadat jako na Aljašce nebo na Sibiři.  Startovalo v nadmořské výšce 887 m.n.m. se tříkolově v délkách trati z nichž nejdelší měřila 32 km.  Nejvyšší bod závodu Eduardův Mid byl ve výši 1054 m .n.m. Ideální sněhové podmínky vládly všude , spíše mohl být problém do Abertam se kvůli sněhu vůbec dostat, protože několik dní před závodem , byly kvůli kalamitě příjezdové cesty uvavřeny.  Pokud se na příští ročník vypravíte, vezměte s sebou určitě i děti. Vidět ta nádherná zvířata v čisté přírodě je nádherný zážitek. Občerstvení je zajištěno v Bufetu u Lišáka, takže před větrem a sněhem z plání se je kam schovat. V někderých depech závodících týmů si si děti dokonce s těmito sibiřskými mazlíky mohou pohrát a vyfotit se s nimi. Většinou jsou velmi krotcí a přítulní,  ale na startu se chtějí vrhnout se štěkotem okamžitě do závodu a jejich majitelé je jen tak tak udrží.  Štěkot je ostatně základním vodítkem, které vás směruje do areálu technických služeb za jehož plotem je start i cíl závodu.

Podrobné informace o závodu – zde

 

Vyrazíme na skialpy ?

Pořídíli jsme si malou hračku pro velké kluky. Tako ski-alpo-lyžo-sněžnice od Sportenu. A zítra ráno je chceme hned otestovat. Jenže tady ve 430 m.n.m stále prší a sníh pomalu mizí. Vyjde to ? Nevyjde ? Půjdeme na Havranní Vrch nebo na Blateňák ? To ukáže až zítřek…Tak dobrou noc.

4
Havranní Vrch