Lom Hřebečná , přírodní památka Ryžovna – tip na výlet

Je ráno, těsně před svítáním.. Parkujeme těsně za cedulí Hřebečná , v místech , kde je každou zimu nahrnuta sněhová bariéra a silnice v tomto ročním období končí. Ani letos tomu není jinak i když sněhu je tentokrát pomálu. Stále to však stačí na nasazení Freewalk lyží a výlet po krušnohorských pláních . Obouváme se tedy do vázání našich hybridních lyží a vyrážíme na průzkum. Sníh je tvrdý, kompaktní, skvěle se k němu tulení pásy na spodku lyží lepí. Po chvíli zastavujeme na snídani na kraji lesa. Obligátní volská oka, pivko a káva na plynovém vařiči nesmí chybět. Taková snídaně pod barvící se oblohou , za zpěvu probouzejících se ptáků , nemá chybu. Pokračujeme dále podél lesa k našemu cíli, kterým je přírodní rezervace Ryžovna. Cestou ve sněhu míjíme nápadnou , sněhem zavátou prohlubeň, ze které zívá černá díra. Propadlý strop středověké štoly, tady v Krušných horách celkem běžná věc. Raději si v okolí Hřebečné, Bludné a Horní Blatné hlídejte děti a mimo cesty občas zkoukněte terén, takových míst je tu více. Konečně se před námi vynořuje stěna bývalého čedičového lomu. Vzhledem k tomu, že těžba byla ukončena již v šedesátých letech, vypadá jako přírodní útvar. Krásně vynikají osmiboké hranoly, někdy zvané jako varhany. Podél stěny jsou umístěné i informační cedule o vzácných rostlinách a živočiších, kteří tu přebývají. Takhle po ráno , bez lidi to má něco do sebe. Navíc to od silnice není vubec vidět. A přitom je to možná tak 200 m. Cestou z Hřebečné na Ryžovnu u bývalých ruských kasáren jednoduše odbočíte doleva. Vylézáme na horizont nad přírodní rezervací a podél cesty na Červenou jámu a bývalého radaru se vracíme obloukem k autu. Je 9 ráno, vítr fičí a normální lidé zrovna vstávají k sobotní snídani..😊.

Silvestrovský výšlap na kole – Jelení / Krušné hory

Rok se sešel s rokem a přišel opět Silvestr. Den, kdy se řada lidí oddává již od ranních hodin alkoholickým merendám a obžerství. Tohle nás ale opravdu již delší dobu nebere. Každoročně se oddáváme bikerským radovánkám při tradičním výjezdu do Krušných hor. I tentokrát stačilo přes Whatsapp kontaktovat pár kamarádů a v 9 ráno vyrážíme od novorolského nádraží do kopců. Letos je poměrně teplo, asi 2 stupně nad nulou, takže není potřeba výrazných drtičů mrazu. A navíc, tady ve 430 m.m.m není po sněhu ani památky.  Zatím jsme čtyři, po 10 km se k nám v Nejdku přidá Tony. Ten nás ale ještě klasicky pohostí na náměstí vychlazenou slivovičkou. Pokračujeme dalších 7 km směrem na Nové Hamry. Tady je alespoň poprašek sněhu a vytváří alespoň dojem , že je 31.12. Po chvíli silnice na Jelení mizí podél Rolavy v lese a začíná ta pravá zábava. Je na nule, velmi jemně mrholí a uježděný sníh na silnici začíná pomalu namrzat. Tohle je spíše na hřeby, než na naše gumy, ale o to větší je to legrace. S chutí se zakusujeme do stále stoupající silnice. Chce to jen nedělat prudké pohyby, jemně hýbat řídítky, jemně šlapat a být připraven ve zlomku vteřiny vycvaknout nohu z SPD pedálů. Potkáváme i dva maníky na elektrokolech (na fuj !), které míjíme každý rok na této trase. Přes veškerou snahu nehodit ”tlamu” a neposkytnout tak kamarádům důvod k hurónskému řevu se to však nepodaří a smíchu je dost. Nejdříve Steve položí na ledu kolo i sebe elegantně na bok. A pak , k potěšení spolujezdců , i já těsně u cedule Jelení hodím pořádný ledový skok. K mé škodě s trochu tvrdším dopadem, takže mě bolí obě zápěstí i bok. No snad jsou kosti celé. Smích přece  léčí a pivo také. A tak si v panenském údolí, v hospůdce na samé hranici Českého království dopřáváme pár Plzní a klobásu , jako slavnostní silvestrovský oběd. Letos je tak málo sněhu, že před hospodou nejsou opřené běžky a jejich majitelé na nás nekoukají jako na zjevení. Každopádně Jelení je krásný kout Krušných hor v nadmořské výšce 860- 1000 m.n.m. a je tu nádherně  v každou roční i denní dobu. Ty 3 tři domy, které tady zůstaly jako pozůstatek kdysi velké obce s kostelem dodávají místu zvláštní atmosféru. Zatím zde bydlí nastálo jen česko-indická rodina u které můžete najít také skromné ubytovací kapacity. (vz. www.mezijeleny.cz)  . A meandrující rameno říčky jen podtrhuje to, kvůli čemu se sem rádi vracíme. Cesta dolů je opravdu opatrná, silnice je jeden led i přesto , že teplota je již nad nulou. Chce to nebrzdit a nezatáčet a dostat se rychle do nižších poloh, kde námraza již taje. I tentokrát se výjezd vydařil a i když naražené kosti bolí, duše je spokojená…

 



Booking.com

Nejkrásnější svítání v Krušných horách – DJI MAVIC 2 Zoom

Přestože už v přírodě zažili hodně svítání , pořád si nemůžeme pomoci a vyrážíme znovu. Někdo prostě loví tornáda, někdo slunce. Možná si někdo řekne, že je to pořád to samé, ale opravdu není. A hlavně koncem listopadu je čas milosrdný a mozol vylézá až kolem 7:15, takže nemusíme vstávat ve 3:15 , jako to bylo při cyklo svítání na Havraním vrchu.

Tentokrát jsme vyrazili s Tonym pěkně až  kolem šesté.  Na první pohled  to nevypadá dobře. Dole je totální mlha a nelepší se to ani když vyjedeme do cca. 920 m.n.m. před Pernink. Sakra, takže předpověď lhala ? Vždyť mělo být polojasno ! Máme namířeno nad Mariánskou na Popovskou horu, jenže ta je přibližně stejně vysoko, to bude to samé.  V Krušných, ani jiných horách se nedá předpovědím opravdu věřit na 100 %. Na mobilu mi pípne zpráva od Petra Mikšíčka, jeďte na Fichtelberg kluci ! A připojený printscreen hovoří za vše. Vypadá to tam mnohem lépe. Jenže ještě u Božího Daru je mlha hustá, že by se dala krájet. Přejíždíme do Německa a u hotelu Sachcenbaude  se stane zázrak.  Mlha nejednou, bez varování končí a nad námi je jasná obloha, kterou již začíná na obzoru barvit svítání. Radostí křičíme v autě. Joooo !!!  U hotelu na Fichtelbergu jsme ve výšce 1214 m.n.m. a celý svět je pod námi. Opravdu vypadá to tak, někde kolem 1000-1100 m začíná oblačné moře. Z něj vykukuje jen nejvyšší hora Krušných hor Klínovec blikající tykadlo jeho televizní věže. Přestože nevím přesně jak je to přesně s legislativou pro drony v Sasku, vytahuji svého DJI Mavic 2 Zoom a lovím . Fotky, záběry valících se oblak, prostě všechnu tu nádheru, která se barví do neuvěřitelného růžovo – oranžového světla.

Slunce vylezlo, je čas přejet pár km na Českou stranu a natočit a vyfotit  ještě něco tam.  Míříme na Neklid, který je oblíbený hlavně při západech slunce. Teď tam však inverze a slunce dopadající přes hřbet Klínovce vytváří neskutečnou podívanou. Nad mraky vykukuje jen špička božídarského Špičáku a i městečko Boží Dar je rozděleno mlhou na dvě poloviny. Přelétám nad tou nádherou sem a tam a nevím co s dronem točit, nebo fotit dříve. Kromě ubývající baterie mě opravdu nic neomezuje. Tohle budu muset napravit. Jeden akumulátor udrží Mavica ve vzduchu cca. 15-20 min. To je dost, ale pokud ho chcete nechat viset ve vzduchu třeba 12 minut na časo sběr , tak na další záběry moc energie nezbývá.  Baterie došla a my si dodáváme chybějící energii vyhříváním na slunci a naší tradiční snídaní z mini vařiče. Volská oka, trochu klobásy, chleba a kafe…S takovým výhledem chutnají nejlépe.  Ani se nám nechce jet domů – dolů pod pokličku. Dnes to opravdu stálo za to. Někdy se opravdu vyplatí riskovat a nevěřit předpovědi. Je z toho zážitek na celý život.. Posuďte sami..

 

Chaloupky – nejkrásnější údolí Krušných Hor

Každý cestovatel má svoje oblíbené místo v zahraničí, každý patriot má svůj oblíbený plácek doma. U mě jednoznačně vítězí jedno zatím zapomenuté údolí v Krušných Horách. Ono vlastně nemá ani nějaký oficiální název.. My mu říkáme Chaloupky, podle obce, která tam kdysi stála. Ona se vlastně jmenovala Neuhaus a v roce 1930 tady stálo kolem 80 domů a žilo asi 350 obyvatel.  Historie ale plynula, tak jak plynula a po odsunu sudetských Němců jí Komanči srovnali se zemí a dnes tady nestojí jediná zeď. Kdo to tady nezná, nepozná vůbec , že tu kdysi stávala továrna, kostel, několik hostinců i škola. Jen na několika místech lze najít zbytky zdiva, pár sklepů , sem tam střep, nebo kachličku …

Celé údolí je unikátní svým klidem a nádhernou scenérií. Možná je snad hezčí i bez těch domů, co tu kdysi stávaly. Středem skotačí říčka Rolava, v těchto místech široká spíše jako větší potok. Její nahnědlá rašelinou zbarvená voda se klikatí v mnoha záhybech, aby se nad Novými Hamry spojila s dalším ramenem od Jelení a vytvořila pravou horskou řeku. Do Chaloupeckého údolí se nejlépe dostanete, seshora od Přebuzi, kde těsně před začátkem bývalé obce Rolava odbočíte vpravo na lesní cestu. Od této chvíle až do Nových Hamrů nepotkáte žádný dům, nebo jinou známku civilizace. Jen staré elektrické sloupy a sem tam turistická značka. Cesta je poctivě hrbolatá, právě tak pro horské kolo. Auta tady neprojedou, jednak je tu zákaz a ani vetchý můstek přes Rolavu by je neudržel. Proto je tu bohudík zatím stále klid.

Ze středu údolí je to k nejbližší civilizaci několik kilometrů, takže když se sem vypravíte v týdnu, budete zde zpravidla sami. O víkendech je oblíbenou bikerskou trasou a v zimě sem vyrážejí běžkaři do upravené stopy. Jako Damoklův meč nad celou oblastí visí možnost zaplavení celé oblasti. Projekt, který vznikl v 80 letech a uvažoval o vystavění přehrady na pitnou vodu možná jednou s přibývajícím suchem vyndají z archívu.  Přehrada by to byla jistě krásná, zatím však budeme doufat, že ještě dlouho údoli Chaloupek budeme brázdit na horských kolech , nebo běžkách a pa výletě si dáme v hotelu MALAMUT v Nových Hamrech vyhlášenou čočkovou polévku a výborné pivko. Mrkněte do galerie na pár záběru z kola i z dronu DJI MAVIC 2 Zoom a třeba sem vyrazíte. Takhle oblast stojí za delší návštěvu i pro přespolní. Ubytování je v Nových Hamrech dost..