Finské lyže OAC Skinbased, nebo snežnice ?

V době kdy na horách přibývá sníh je dobré popřemýšlet o tom jakým způsobem se budete v terénu pohybovat. Jednou z obvyklých možnosti jsou samozřejmě běžky. Pokud si vyberete backcountry model dostanete se zřejmě i tam ,kam se normální běžkař nedostane . Budete o něco zvýhodněni v pohybu mimo stopu, ale brzy zjistíte že chcete něco více. A právě k tomu vám slouží backcountry lyže nebo sněžnice.

Takto používají “finské“ lyže borci ze severu

Na našich toulkách pláněmi kopci Krušných hor používáme obojí. Jak sněžnice, tak tzv. finské lyže. Obojí má své pro i proti. Pojďme se podívat jaké jsou mezi tímto vybavením rozdíly a kdy je používat.

Způsob uchycení na botu:

V tomto jsou sněžnice i námi používané freewalk lyže podobné. Obojí můžete připevnit na běžnou zimní obuv pomocí vázání, které je velmi podobné tomu snowboardovému. Má ale volnou partu která vám umožňuje pohodlně chodit.

Způsob pohybu v terénu

Se sněžnicemi i speciálními lyžemi se můžete pohybovat v podobném terénu a na podobné výšce sněhu. Výhodou sněžnic je , že většina modelů například Inook mají na spodní ploše zoubky, kterými se pevně zaseknou do firnu nebo tvrdého sněhu. Lyže Sporten Freewalk, nebo finské lyže OAC Skinbased, které používáme tuto možnost nenabízí. Zato ale mají část skluznice opatřenou integrovaným tulením pásem podobně jako skialpinistické lyže. To vám umožňuje stoupat mírným svahem, bez toho aby lyže prokluzovala dozadu. Nepočítejte ale s tím že s nimi vyjdete nějaký strmý svah napřímo. Ten budete muset spíše traverzovat . Sněžnice jsou v tomto ohledu výkonnější. Největší výhodou hybridních lyží je možnost se pěkně projet ze svahu. Ideální je kopec s dostatkem prachového sněhu ve kterém je trocha místa na manévrování. Tyto lyže díky volné patě a široké základně neumožní klasické plužení, nebo zatáčení. Při troše šikovnosti se však dá naučit telemarková technika díky které se budete pohybovat po zasněžených svazích s lehkostí Krakonoše.

Nezapomeňte že tulení pásy na lyžích Skinbased by se neměly namočit do vody protože potom se obalí sněhem a přestanou plnit svoji funkci.

Rozdíl mezi finskými lyžemi OAC Skinbased a Sporten Freewalk

Tyto lyže jsou zásadě velmi podobné i když pár rozdílů mezi nimi najdete. To bývá příčinou častého škádlení mezi námi. Nutno podotknout že finské lyže OAC jsou o dost dražší než jejich tuzemský bratříček. Vázání mají podobné, ale rozdíl je hlavně v tom že mají i zvednutou patu .

Nezapomeňte na hůlky

Pro pohyb na backcountry lyžích jsou hůlky nezbytnosti. Můžete použít klidně trekové teleskopické hole se širokým sněhovým kotoučkem. Neuděláte určitě chybu pokud si půlky vezmete i pro pohyb na sněžnicích. Ušetříte tak mnoho sil a získáte lepší rovnováhu.

Kde koupit ?

Pravdou je, že moc firem tyto lyže nenabízí. Mrkněte na heureku, kde je má třeba Hudy a pokud jste od nás z Krušných hor, můžete si je koupit, nebo půjčit v Nejdku u Krále. https://www.facebook.com/bicyklykral/

Podívejte se na videa které jsme natočili v terénu a uvidíte že se s nimi dá zažít spoustu dobrodružství a legrace.

Seifertova ferrata, Nové Hamry

Přestože u nás v Krušných horách je o rozeklané skalní masivy celkem nouze, i zde začínají vyrůstat zajímavé ferratové cesty. Minule jsem popisoval nejnovější zajištěnou cestu na kraslickém Hausbergu. Dnes se podíváme na nepatrně starší klettersteig v Nových Hamrech. Nese  název Seifertova ferrata, což však nesouvisí se jménem známého poety, ale odráží se v ní název hotelu, za jehož humny se nachází. Ale i tak na ní můžete zažít dobrodružství, jedna báseň 🙂

Přístup k ní je jednoduchý. Auto necháte u hlavní silnice, na obecním parkovišti před restaurací, přejdete kolem jejího dvora po můstku přes Rolavu a jste na místě.  Skalky jsou skryté na kraji vzrostlého smrkového lesa . Abych pravdu řekl, ač se zde v kraji pohybuji celý život, nikdy dříve jsem si jich nevšimnul. Nečekejte však žádné velké kolmé stěny. Spíše jde o skupinu skalisek a obřích balvanů, stoupajících po strmém úbočí. Pod nimi najdete  i jednoduché posezení pro vytvoření zázemí. Prakticky celá ferrata se nachází v lese, což je v rámci ČR docela unikát. Zatímco jinde se hledají cesty s výhledy, tady můžete cestou sbírat houby a přelézat padlé stromy. Je tady několik cest, z nichž nejtěžší varianta D  je prakticky jen několikametrový, trochu převislý výběžek. Nevyplácí se ho však podceňoval – i tady si ,zejména za mokra,  můžete pěkně nabít hubu. Ferratový set, je tedy samozřejmostí a helma také, i když skála je nádherně kompaktní, bez rizika uvolnění balvanů. Nejzábavnější se asi jeví trasa obtížnosti C , která stoupá napravo a po prvním výšvihu se zanořuje do stínu lesa. Prakticky stále lezete jen několik metrů nad zemí, takže případný pád by určitě nebyl fatální, jako někde v Alpách, ale dá se tu skvěle procvičit technika a výdrž. Další zajímavost přichází při traverzu na vrcholové skalisko.

Tady se v jednom místě musíte dokonce protáhnout mezi skálou a kmenem vzrostlého smrku, což prostorově výraznějším osobám, může přivodit úsměvné komplikace. Hned za touto štěrbinou je další místo, kde si zahrajete na visícího opičáka a procvičíte i široce roztažené nohy. Tady jsem musel i přemýšlet, kam stoupnout a jak se otočit. No, dělat to někde nad 100 m propastí bych nechtěl. Pak už je tu mírně převislý traverz a jste u vrcholové knížky.

Za kopečkem pak scházíte pohodlně kolem skalek pěšinkou. Poslední z cest klasifikovaná, jako A/B  je umístěná na nástupu zleva a je vhodná i pro začátečníky, nebo větší děti. Moje 7 letá dcera by jí zvládla taky, ale ocelové lano je někde moc vysoko na to, aby na něj 120 cm člobrda dosáhnul. Puberťáci si na ní ale mohou klidně procvičit první krůčky a příjemně se zabavit. Suma sumárum Seifertova ferrata v Nových Hamrech se určitě nemůže rovnat cestám typu Pastýřská stěna v Děčíně , nebo Vodní brána u Semil. Poskytuje však dostatek prostoru pro trénink na těžší cesty a je navíc kousek od zahrádky hotelu Seifert, ze které na ní dohlédnete. Na chodbě restaurace navíc visí vždy pár sedáků a ferratových brzd, které Vám tady za úžasných 50 Kč / 2 hod. půjčí.

Klíčový začátek cest…

Takže to můžete udělat klidně tak, že si naplánujete cyklovýlet po Krušných horách, stavíte se na oběd v Nových Hamrech a jen tak mimochodem si tam půjčíte set na lezení. Rukavice i helmu přeci jako správní bikeři máte. Tak s chutí do toho a lezení zdar !

Via Ferrata Hausberg, Kraslice

Máte rádi adrenalinové výzvy ? V Krušných horách sice nemáme alpské štíty, ale tak trochu horolezecké povyražení tady najdete také. A protože jsme se dozvěděli, že v. nedalekých Kraslicích byla vybudována nová zajištěná cesta, vydali jsme se přesvědčit na vlastní kůži, co nabízí. Ferrata byla zbudována na vrcholu vrchu Hausberg (715 m. ), který se tyčí téměř bezprostředně nad Kraslicemi. Pokud přijedete o víkendu, nechte auto někde u městského úřadu a vydejte se na ní. Vystoupáte po schodech k evangelickému kostelu a poté pokračujte po nové naučné stezce Loupežníků. Před jedním z památníků v lese nezapomeňte uhnout vlevo prudce do kopce na lesní pěšinu. Cesta k nástupu na Ferratu není zatím dobře značená , řiďte se proto intuicí a sledujte skalní masiv a vrchol kopce. Po chvíli hledání jí nalézáme i my a protože k ní přicházíme seshora, otevírá se nám v celé své kráse. Estetiku skal možná zatím malinko kazí čerstvě vykácený les, ale až se paseka zazelená , bude to veselejší. To už přicházíme k samotnému nástupu na ferratu. Vypadá opravdu zajímavě. Dokonce daleko mohutněji, než na těch několika málo fotkách, které jsme našli na netu. Nedočkaví se soukáme do sedáků, karabiny se připravují .. Holt dlouhá zima a následná karanténa dělají absťák ještě silnější. Hned u nástupu si můžete vybrat, jestli zvolíte lehčí B variantu, nebo zkusíte těžší, ale kratší C/D trasu. Začátky lan, jsou dokonce barevně označeny, aby jste měli jistotu na kterou obtížnost se vydáváte.

A už to cvaká, karabiny sviští po drátech. Ani jedna z cest není vyloženě těžká, stupů na nohy je dostatek, lana i jištění jsou poctivě uchycené v pevné skále. Lehčí cesta se nápaditě vlní , postupně nabírá výšku a začíná být vzdušnější. Nikde ale žádný zásek, je vhodná i pro větší děti v doprovodu dospělých. Těžší varianta ferraty stoupá od začátku strmě vertikálně, možná i lehce převisle . Ale je to opravdu jen pár metrů. Obě cesty se pak setkávají na “odpočinkovém plató“ aby pak pokračovaly společně nejzábavnějším úsekem. Tím je bezesporu lanový most. Je umístěn dostatečně vysoko nad terénem, aby jste z něj měli trochu respekt a zároveň je tak trochu vachrlatý, aby jste se na jeho přechod pekelně soustředili. Prostě jedno lano na nohy a zhruba ve výši ramen dospělého člověka dvě vodící lana na jištění a ruce. Tady jen bacha na nižší postavy, nebo děti.

Ti by mohli mít trochu problém dosáhnout na jistící lana. Samotný přechod nám připadal dokonce trochu náročnější než podobné libůstky v Alpách, nebo nedalekém krušnohorském Erlabrunnu. Takové malá zkouška provazo-chodectví. A za můstkem ferrátka končí.. V nejlepším.. Není tady tak dlouhá jako Erlabrunnská, ale dá se absolvovat několikrát po sobě a stále Vás bude bavit. Navíc z vrcholové vyhlídkové plošiny se otevírají nádherné výhledy na Stříbrnou, Kraslický Špičák a hřeben Krušných hor. Z města to není daleko, snad jen dva kilometry od centra Kraslic, takže za chvíli už můžete vychutnávat výborné regionální pivko Krušnohor v některé z hospůdek a sdělovat si zážitky z lezení. Samozřejmě jsem si neodpustil ani natáčení z dronu , jak je mým zvykem a pohlédl tak pro lepší představu z ptačí perspektivy na celý “ areál zábavy“.

Přestože Via Ferrata Hausberg nepatří k nejdelším, ani nejtěžším, určitě jí nepodceňujte a vezměte si plné ferratové vybavení. Tedy sedák (případně i prsák) , jistící set, helmu a třeba i cyklorukavice. Bezpečí je na prvním místě a chceme si přece hory užít ve zdraví. Tak horám, lezení a ferratám zdar !

Trousnická skála a Jezero nad Odeří na kole a s dronem …

aneb parádní výlet v Krušných horách..

U nás v zalesněných kopcích je minimum vrcholků, ze kterých máte nerušený výhled na západ, či východ slunce. Jednou ze světlých výjimek je Trousnická skála čnící do výše 949 m nad mořem. Nejen, že poskytuje skvělé výhledy zejména na jihozápad, ale díky své odlehlosti, je zatím málo navštěvovaná. My jsme se na ní jako obvykle vydali z Nové Role z nadmořské výška cca. 420 m.n.m. Nebudu Vám tedy lhát… krpál nahoru je to pořádný. Nejprve jedeme směrem na Nejdek a po cca. 8 km uhýbáme doprava a po dalším stoupání se nad benzínkou stáčíme opět doprava do kopců směrem na Vysokou Štolu. A pokračuje stoupání, občas okořeněné pár starými staveními, nebo stádem koz, či ovcí. Těsně před výjezdem na asfaltku je vlevo studánka s výbornou vodou, kde se lze občerstvit. A pak už je tu další, mírnější stoupání a průjezd osadou Oldřichov, na silnici z Nejdku do Perninku. Ta ěnedávno vyhrála stavbu roku KV kraje a šlapání po ní je parádní. Nás ale baví terén a příroda, takže se nad železniční tratí stáčíme vlevo a po značené polní cestě míříme k vytoužené zastávce – Trousnické skále. Po pár km nezapomeňte odbočit vlevo a všímejte si trojúhelníkového turistického značení, které signalizuje nedaleký vrchol. Skála totiž není od cest\y vůbec vidět a i na kole se jede přes balvany a kořeny docela těžko. Tlačíme je tedy asi 200 m a flákneme s nimi do jehličí až na dohled k cíli. Už tam někdo je, slyšíme hlasy. Je to ale jen páreček fotografů. Klik jde fotit, nějaké 360 záběry a tak se dáváme do řeči a pomáháme mu nahoru se stativem a foťákem.

Ono vylézt na Trousnici není nijak obtížné, ale trochu cviku to chce. Nahoře je místo tak pro dva/tři lidi, vrcholová knížka a dřevěný křížek. Výhled do údolí o 500 výškových metrů níž je parádní. Je vidět celé podhůří Krušných hor kolem K. Varů, Sokolovsko, vrcholky Slavkovského lesa i vzdálenější vrchol Dyleň u Chebu. Dělám ještě pár záběrů na droníka , obkroužím skalisko a za chvíli se loučíme a pokračujeme k dalšímu cíli dnešní vyjížďky. Ještě ke Trousnické skále – kroumě výhledu, tady nenajdete nic. Na ohniště, studánku i další věci zapomeňte. Zato je tu ale božský klid. Jedeme tedy dál, směrem k bývale hájovně a restaurantu Wolfling. Doby slávy před 100 lety jsou již pryč a dnes tu stojí rozpadající se torzo domu a pár pozůstatků sudetských obydlí. Tady začíná také pravá divoká pěšina. Bacha na ústa.. chce to sledovat stopu a věnovat se jízdě z kopce naplno. I když…. některé výhledy jsou také úchvatné. Zejména ty ze svahu svěrem na Karlovy Vary, Velký Rybník a Děpoltovice. Další sjezd je opravdu výživný a brzdové kotouče dostávají zabrat. Přijíždíme k Černému Jezeru. On je to vlastně rybník, ale díky jeho odlehlosti v horách a temné rašelinové barvě vody mu nikdo jinak neřekne. Tohle je úrstě parádní místo na relax, opatrné koupání i odpočinek. Nemáme ale čas, takže téměř skáču šipku z kola a zprovozňuji DJI drona abych ještě stihnul poslední chvíle zlaté hodinky. Podařilo se a záběry Jezera v posledních slunečních paprscích budou patřit do zlatého fondu mojí dronografie :-). A pak už je tu jen další vypečený sjezd s hořícími brzdami a přijíždíme dolů do Odeře. Parádní zážitek. I s následnou cestou domů před oblíbenou panelku u Děpoltovic to dělá 30 km. Pro toho, kdo hledá odlehlé kouty a zároveň si chce trochu máknout je to ideální trasa.

Jezero Odeř.
Jezero (rybník ) nad Odeří