Nejlepší paměťová karta pro drony ?

Taky si lámete hlavu nad tím jakou Micro SD paměťovou kartu používat do svého dronu ?  Ten nicotný kousek plastu se zlatavými proužky je opravdu to, co je na mém stroji skoro to nejdůležitější. Ano tenhle obdélníček rozhoduje o tom jak komfortní bude Vaše focení , nebo natáčení. Kontrolu slotu pro paměťovou kartu bych možná zařadil na špičku v bodech předletové kontroly. Nic mě nedokáže více vytočit, než zjištění, že jsem si nastoupal na parádní záběr a na displeji DJI ovladače bliká ” No Memory Card ! ”. Ano, můžete točit do poměrně velké integrované paměti, ale pokud jí máte stále plnou jako já, zbudou Vám jen nadávky a oči pro pláč.

Jakou paměťovou kartu tedy vybrat ?  Zapomeňte na to, že si na Aliexpressu koupíte nějaké levné Micro SD s výjimečnou kapacitou a úžasnou rychlostí. Číňani na karty natisknou cokoli a zejména ” ultra speed, high speed ”. Ano, přiznám se i já jsem se nachytal. Karta byla sice spolehlivá, ale rychlá ani náhodou. Zvláště u záznamu videa se to projevovalo tak, že po ukončení nahrávání jsem musel čekat 10-15 sec. než na displeji dobliká zápis REC a budu moci točit dále. No a mezitím mi utekl jiný záběr a vrtule se točily zbytečně.  Nehledě na to, že pomalá karta nestíhala zapisovat a delší záběry při následném přehrání cukaly.  

A tak od té doby používám rychlou SanDisk MicroSDXC 64GB Extreme A2 UHS-I (V30) U3 . Je to mezi dronaři nejoblíbenější paměťová karta díky zápisu rychlostí  90 MB/s, který je při točení videí ve 4K rozlišení, nebo focení do RAW sakra potřeba. SanDisk Extreme Pro má ale další vlastnost, kterou ocení každý pilot. Je to schopnost pracovat v teplotách od –25° C do 85 °C, možná proto má ono označení Extreme.  A využití najde třeba i pro akční kamery typu Go-Pro.  Další vhodný typ je SAMSUNG Evo Plus SDXC. Tu vyzkoušenou nemám, ale soudě dle reakcí ostatních kolegů snese srovnání se Sandiskem. Tak přeji hodně štěstí při létání, hezké záběry a hbitý zápis !

 

Recenze – Koupil jsem si mačky z Číny. No a co ? !

Přestože jsem skoro 15 let prodával v e-shopu kvalitní outdoorové vybavení , zhřešil jsem ! Jednoho dne jsem si objednal mačky z Číny. Žádná Salewa, Black Diamond, Petzl a jiné. Prostě , sprostě no name Čong z Aliexpressu .  Možná jsem se měl řídit příslovím : ” nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci. A tak, když mi dnes na poště přistál balíček odkudsi od Žluté řeky ,dychtivě jsem ho začal rozbalovat.  No jo, já vím, že se říká : Levné horolezecké vybavení má velkou výhodu – vydrží do konce života ..:-) Jenže tohle není lano, karabina, expreska. Jen obyčejné desetihroté mačky pro vysokohorskou turistiku, přechody ledovců apod. Nepředpokládám, že bych s nimi zdolával ledové stěny a prudké žlaby. Prostě chci jen více jistoty na strmých sněhových polích a pohodovou chůzi na ledovci, kam se občas zatouláme při šplhání na nějakou tu třítisícovku. A za těch 400 Kč co stály ? Za zkoušku to stojí !

Náhodou na první pohled vypadají docela normálně. Černě lakovaná ocel, středně vysoké hroty. Přední se zdají trochu kratší. Zapínání klasicky na řemínek, tak jak jsme zvyklí. Natáhnete je na jakékoliv trekové boty. Nastavování délky je podobně jako u dalších modelů pomocí imbusu. Ten je součástí balení, stejně jako nylonové pouzdro na zip.  A tak teď už jen čekám, kde je poprvé otestuji. Nerozjedou se hroty do stran ? Neprasknou řemínky ? Nestane se ze mně opravdový Létající bobr ?  To se dozvíte až po recenzi z Alp, nebo jiných hor. A věřte, že se moc těším…

Mrkněte se které mačky to jsou zde

 

Silvestrovský výšlap na kole – Jelení / Krušné hory

Rok se sešel s rokem a přišel opět Silvestr. Den, kdy se řada lidí oddává již od ranních hodin alkoholickým merendám a obžerství. Tohle nás ale opravdu již delší dobu nebere. Každoročně se oddáváme bikerským radovánkám při tradičním výjezdu do Krušných hor. I tentokrát stačilo přes Whatsapp kontaktovat pár kamarádů a v 9 ráno vyrážíme od novorolského nádraží do kopců. Letos je poměrně teplo, asi 2 stupně nad nulou, takže není potřeba výrazných drtičů mrazu. A navíc, tady ve 430 m.m.m není po sněhu ani památky.  Zatím jsme čtyři, po 10 km se k nám v Nejdku přidá Tony. Ten nás ale ještě klasicky pohostí na náměstí vychlazenou slivovičkou. Pokračujeme dalších 7 km směrem na Nové Hamry. Tady je alespoň poprašek sněhu a vytváří alespoň dojem , že je 31.12. Po chvíli silnice na Jelení mizí podél Rolavy v lese a začíná ta pravá zábava. Je na nule, velmi jemně mrholí a uježděný sníh na silnici začíná pomalu namrzat. Tohle je spíše na hřeby, než na naše gumy, ale o to větší je to legrace. S chutí se zakusujeme do stále stoupající silnice. Chce to jen nedělat prudké pohyby, jemně hýbat řídítky, jemně šlapat a být připraven ve zlomku vteřiny vycvaknout nohu z SPD pedálů. Potkáváme i dva maníky na elektrokolech (na fuj !), které míjíme každý rok na této trase. Přes veškerou snahu nehodit ”tlamu” a neposkytnout tak kamarádům důvod k hurónskému řevu se to však nepodaří a smíchu je dost. Nejdříve Steve položí na ledu kolo i sebe elegantně na bok. A pak , k potěšení spolujezdců , i já těsně u cedule Jelení hodím pořádný ledový skok. K mé škodě s trochu tvrdším dopadem, takže mě bolí obě zápěstí i bok. No snad jsou kosti celé. Smích přece  léčí a pivo také. A tak si v panenském údolí, v hospůdce na samé hranici Českého království dopřáváme pár Plzní a klobásu , jako slavnostní silvestrovský oběd. Letos je tak málo sněhu, že před hospodou nejsou opřené běžky a jejich majitelé na nás nekoukají jako na zjevení. Každopádně Jelení je krásný kout Krušných hor v nadmořské výšce 860- 1000 m.n.m. a je tu nádherně  v každou roční i denní dobu. Ty 3 tři domy, které tady zůstaly jako pozůstatek kdysi velké obce s kostelem dodávají místu zvláštní atmosféru. Zatím zde bydlí nastálo jen česko-indická rodina u které můžete najít také skromné ubytovací kapacity. (vz. www.mezijeleny.cz)  . A meandrující rameno říčky jen podtrhuje to, kvůli čemu se sem rádi vracíme. Cesta dolů je opravdu opatrná, silnice je jeden led i přesto , že teplota je již nad nulou. Chce to nebrzdit a nezatáčet a dostat se rychle do nižších poloh, kde námraza již taje. I tentokrát se výjezd vydařil a i když naražené kosti bolí, duše je spokojená…

 



Booking.com

Vyplatí se kupovat dron z Číny ?

V době , kdy objednávání dronů z Číny je téměř stejně snadné jako z tuzemských e-shopů se tahle otázka přímo nabízí. I já jsem si prošel řadou příjemných překvapení i nepříjemných zklamání při používání zboží doručeného přes půlku naší matičky země. Stručně řečeno – ano vyplatí se to, pokud chcete hračku pro zábavu, v ceně pár stovek, maximálně tisíc. Určitě se nevyplatí, pokud hledáte stroj pro seriozní práci, nebo náročnější hobby létání typu DJI Mavic  Pro,  Mavic Air ,  Phantom, Go Pro Karma , Xiaomi Fimi a další. Ač se cena některých modelů může při objednání z Číny může lišit často až o několik tisíc, není zpravidla úspora u značkových strojů , zejména od DJI nijak závratná. Myslím , že ušetřit třeba u DJI MAvic PRO nějaké 2-3 tisíce nestojí za absenci záruky, nejasný původ a prakticky nulovou možnost reklamace. Nehledě na to, že stále se zpřísňující se celní kontroly a předpisy pro Vás mohou znamenat další náklady spojené s vyřizováním celních prohlášení a dalších poplatků.

Ve výsledku tak může být úspora pár stovek. Já jsem si kupoval DJI MAVIC 2 Zoom u Megapixelu a nemohu si stěžovat.  Pokud chcete něco od DJI , doporučuji vybrat si některého z renomovaných distributorů. Ať už třeba zmiňovaný Megapixel, RC Káně, nebo DJI Telink. Jiná je ale situace s příslušenstvím pro drony. Na Aliexpressu, nebo Gearbestu najdete spoustu povedených vychytávek, kterými můžete svého značkového droníka řádně vytunit. Já jsem si takto pořídil třeba brašnu přes rameno s přesnými výlisky pro stroj, baterie i příslušenství. Z asijských luhů a hájů mám i přistávací podložku Landing pad, přídavné přistávací nožičky, nebo polarizační filtr na objektiv.

Většina těchto doplňků je opravdu výrazně levnějších než originální příslušenství koupené v ČR. Mají zde i náhradní krytky gimbalu, vrtule, páčky k ovladačům, různé chrániče, tašky, Vyplatí se sledovat recenze a reakce zákazníků, podobně jako třeba na české Heurece. Jediné co bych se v Asii opravdu bál na svého vrtuláče kupovat je cokoliv elektronického – baterie, ovladač a podobně. Zvláště u baterií buďte opatrní, ty jsou totiž nejčastější příčinou fatálních pádů všech strojů. A to i u originálních typů, natož těch z pochybných zdrojů.

Obecně se snažím nelétat s baterií pod 20 % kapacity a doporučuji to i ostatním, kteří si váží svého vrtulového mazlíčka podobně jako já. A co říci závěrem ? Chcete – li si zalétat za pár stovek  nějakým dronem za pár stovek typu Syma X5, Eachine, nebo podobným – klidně si ho nechte poslat z Asie – vyplatíce to. Pokud ale hledáte kvalitní klasiku od DJI – objednejte si ho v ČR, jinak můžete hořce zaplakat.