Zámecký park v Ostrově nad Ohří

Člověk kolikrát ani netuší jaká krása se skývá kousek od domova. Třeba park v Ostrově. Tohle město jsme měli za totáče zafixované jako symbol stalinistické architektury. Paneláky, reliéfy s pracujícím lidem a bulváry široké jako v Moskvě nebo Severní Korei. Ano to je nový Ostrov. Ten starý je nádherný a fotky zámeckého parku z mého Mavic 2 Zoom to potvrzují… Mrkněte se sami a vyražte tam. Třeba i s dětmi, nudit se nebudete.

Cyklistické svítání na Havraním Vrchu

Občas člověka napadne nejaký šílený nápad. V našem případě je to téměř pravidlem a tak se není čemu divit, že jsme se domluvili, že pojedeme na kole na Havraní Vrch. To samo o sobě není nic divného, ale my si vybrali svítání začátkem června. Dny jsou téměř nejdelší a noci krátké, takže budík mi zvoní již před třetí ráno. Ve 3:20 už šlapu směr nejdek. První ptáci se probouzejí, město spí a v lesích ještě panuje šero. Už i tahle jízda je balzámem na duši. Klid, pohoda a zbarvující se obzor. V Nejdku se přidává Tony a razíme směr Vyswoká Pec a Rudné. Pomalu se rozednívá a jestli chceme vycházející mozol stihnout, musíme s sebou hodit. Oficiální východ slunce je v tento den v 5:12, takže nermáme moc času. V Rudné se k nám přidává ještě David a Radek, kteří dorazili autem. Spěcháme nahoru na Havranní Vrch nad vsí, kde očekáváme přírodní divadlo. Tohle místo je jedna z našich oblíbených Krušnohorských pozorovatelen na probouzející se den. Nahoře je krásný výhled, kolem dokola louky s krávami a krajina jak někde na Slovensku. Kluci fotí a já vytahuji svého Mavica a točím východ slunce i mlhy v dálce nad Jelením  a Přebuzí. Nahoře u dřevěného trianglu je nově opravené sezení z masivního dřeva, takže nechybí ani obligátní volská oka na snídani. Prostě den jak malovaný. Po 8:00 jsme již doma a můžeme se v klidu dospat. …

Přistávací nohy na DJI Mavic 2 Pro / Zoom – recenze

Landing Gear - přistávací nohyPokud jste si pořídili nového vrtulového mazlíčka od DJI v provedení DJI Mavic 2 Pro nebo Zoom, jistě jste si všimli, že přistávat s ním na nerovném terénu zrovna moc nejde. Tedy, jen jestli  jste se nenaučili chytat ho do ruky, nebo si nevážíte gimbalu a čidel. V zimě na tvrdém sněhu si plošinku udupete, a jak začne růst tráva a pohybujete se v přírodě, je nalezení rovného místa pro vzlet a přistání někdy problém.

Nové modely DJI Mavic 2 nemají zrovna velkou „světlou výšku pod  podvozkem ”, takže jsem hledal jak jí zvýšit. No a samozřejmě jsem jí našel u čínských internetových přátel. Objednal jsem si tzv  – Landing Gear Extensions, tedy zvyšující nožky pro přistávání a čekal co přijde. Tentokrát se Číňané pochlapili a balíček z Gearbestu dorazil snad za 14- dní.  A byl jsem příjemně překvapen. Pěkná retailová krabička a v ní dva páry plastových noh přesně v barvě plastů na mém Zoomu. Přední nožičky se jen nasunou na původní a zadní se musejí lehce nacvaknout. Nic se ale nemusí dělat nijak násilně, všechno je  přesně vyměřené a dron s nimi vypadá naprosto přirozeně, jako by k němu patřily odjakživa.

Co je ale nejlepší, je to že se zvýší o cca. 4 cm výška gimbalu od země. To je skvělé, protože už se dá bezpečněji přistávat  i na prašné cestě, hrbolatém trávníku a podobném terénu. I když občas stejně používám Landing Pad – podložku , o které jsem psal v tomto příspěvku, tyto přistávací nohy zase posunují bezpečnost vzletu a přistání o level výše. Navíc jsou velmi malé a vejdou se do brašničky a jejich instalace na ramena Mavica je otázkou tak 30 ti vteřin. Jsou samozřejmě kompatibilní pro model DJi Mavic 2 Pro i Zoom, protože jejich ramena a celá konstrukce je stejná.

Najdete je na řadě asijských shopů za pár dolarů například : https://www.gearbest.com/rc-parts/pp_009566694734.html?wid=1433363&lkid=20848940

Přistávací nohy na Dji Mavic 2 Pro

Na kole na Červenou Jámu

Červená jáma je dnes již kultovní krušnohorská chaloupka z mechu a kapradí, která uprostřed nádherné přírody nabízí občerstvení kolemjdoucím. Turistům, cyklistů, běžkařům a dalším milovníkům našich hor. Protože se nachází v nadmořské výšce kolem 1050 m.n.m. je výjezd sem celkem nářez, zvláště pokud jedete z K.Varů nebo Nové Role jako my. Ale jak pravil Arnold  – co bolí to roste ! Takže odpoledne sedám na na bajk a vyrážím do Nejdku vyzvednout Tonyho a valíme nahoru. Zatím bolí jen Prdel… tak snad neroste. Serpentýny za LDN do Perninku jsou opravdu výživné. Z Nejdku je to nahoru kolem 400 výškových metrů. Asfaltečka je to ale pěkná, nová – vyhrála stavbu roku v kraji, takže cesta za občasného nadávání na zkur.enej kopec docela ubíhá. Za viaduktem v Sejfech začínají být vidět poslední zbytky sněhu. Přejedeme železniční přejezd a to nejhorší máme za sebou. Sjezd do Perninku je za odměnu. Honí nás mlsná, takže kupujeme domácí špekáčky a pivko v krámku U Patrika. Tenkle kšeft si nenechte ujít – nádherný obchod, domácí produkty, všechno krásně naaranžované, proutěné koše s jablky, stáčená vína. Žádná vietnamská večerka se zbožím z výprodeje z Kauflandu. Tady to fakt máme rádi. Podél Bystřice vyrážíme směrem na Bludnou. O zábavu se postará brod přes potok a pak už je tu další stoupání v hrbolaté lesní cestě. Sněhu přibývá a místy přejíždíme sněhová pole i na cestě. Odbočka na Jámu je blátivá a kus dál je vidět sníh – tudy to nepůjde. Nuž valíme dál až na asfaltku mezi Blatnou a Bludnou. Chvíli jedem po příjemné cestě a jsme na Bludné.  Tohle je parádní kousek krušnohorské přírody, slunce zapadá nad německým Auersbergem, prostě idylka. Vytahuji Droníka a trochu poletuju a fotím.  Jedeme dál cyklostezkou č. 2004 a sněhu přibývá. Lesní cesta na Červenou Jámu je tak na běžky. Pod námi 30 čísel sněhu, v lese taky spousta. Tak 300 m tlačíme a tím se asi definitivně loučíme se zimou. U chaloupky z mechu a kapradí už se začíná šeřit, udělám poslední droní fotky a je čas sbalit se a vyrazit. Začíná být pěkná kosa, přeci jen je 17.4.. Tak návleky, dlouhý rukavice a šusťačka přijdou vhod.

Míjíme místo kudy jsme sjížděli při zimním táboření a pak už je tady Hřebečná. Po krátké zastávce u kamaráda na chalupě, kdy s ním dáme do útroh trochu ohnivé vody mastíme dolů směr Pstruží. Samozřejmě ne po asfaltce, ale pěkně pod Plešivcem podél potoka. Ta trocha slivovice nám zahřívá prokřehlé prsty v botách, takže zvládneme v klidu i svižný sjezd do Hrozněnína a  panelku mezi Odeří a Děpoltovicemi.  V Děpoltkách u Pegase je blaze. Příjemná obsluha, pivo a výborná fazolačka. A pak už jen pár kiláků do Nové Role. Je 22:00 máme za sebou 51 km a normální lidi uléhají do postele…:-)