Via Ferrata Hausberg, Kraslice

Máte rádi adrenalinové výzvy ? V Krušných horách sice nemáme alpské štíty, ale tak trochu horolezecké povyražení tady najdete také. A protože jsme se dozvěděli, že v. nedalekých Kraslicích byla vybudována nová zajištěná cesta, vydali jsme se přesvědčit na vlastní kůži, co nabízí. Ferrata byla zbudována na vrcholu vrchu Hausberg (715 m. ), který se tyčí téměř bezprostředně nad Kraslicemi. Pokud přijedete o víkendu, nechte auto někde u městského úřadu a vydejte se na ní. Vystoupáte po schodech k evangelickému kostelu a poté pokračujte po nové naučné stezce Loupežníků. Před jedním z památníků v lese nezapomeňte uhnout vlevo prudce do kopce na lesní pěšinu. Cesta k nástupu na Ferratu není zatím dobře značená , řiďte se proto intuicí a sledujte skalní masiv a vrchol kopce. Po chvíli hledání jí nalézáme i my a protože k ní přicházíme seshora, otevírá se nám v celé své kráse. Estetiku skal možná zatím malinko kazí čerstvě vykácený les, ale až se paseka zazelená , bude to veselejší. To už přicházíme k samotnému nástupu na ferratu. Vypadá opravdu zajímavě. Dokonce daleko mohutněji, než na těch několika málo fotkách, které jsme našli na netu. Nedočkaví se soukáme do sedáků, karabiny se připravují .. Holt dlouhá zima a následná karanténa dělají absťák ještě silnější. Hned u nástupu si můžete vybrat, jestli zvolíte lehčí B variantu, nebo zkusíte těžší, ale kratší C/D trasu. Začátky lan, jsou dokonce barevně označeny, aby jste měli jistotu na kterou obtížnost se vydáváte.

A už to cvaká, karabiny sviští po drátech. Ani jedna z cest není vyloženě těžká, stupů na nohy je dostatek, lana i jištění jsou poctivě uchycené v pevné skále. Lehčí cesta se nápaditě vlní , postupně nabírá výšku a začíná být vzdušnější. Nikde ale žádný zásek, je vhodná i pro větší děti v doprovodu dospělých. Těžší varianta ferraty stoupá od začátku strmě vertikálně, možná i lehce převisle . Ale je to opravdu jen pár metrů. Obě cesty se pak setkávají na “odpočinkovém plató“ aby pak pokračovaly společně nejzábavnějším úsekem. Tím je bezesporu lanový most. Je umístěn dostatečně vysoko nad terénem, aby jste z něj měli trochu respekt a zároveň je tak trochu vachrlatý, aby jste se na jeho přechod pekelně soustředili. Prostě jedno lano na nohy a zhruba ve výši ramen dospělého člověka dvě vodící lana na jištění a ruce. Tady jen bacha na nižší postavy, nebo děti.

Ti by mohli mít trochu problém dosáhnout na jistící lana. Samotný přechod nám připadal dokonce trochu náročnější než podobné libůstky v Alpách, nebo nedalekém krušnohorském Erlabrunnu. Takové malá zkouška provazo-chodectví. A za můstkem ferrátka končí.. V nejlepším.. Není tady tak dlouhá jako Erlabrunnská, ale dá se absolvovat několikrát po sobě a stále Vás bude bavit. Navíc z vrcholové vyhlídkové plošiny se otevírají nádherné výhledy na Stříbrnou, Kraslický Špičák a hřeben Krušných hor. Z města to není daleko, snad jen dva kilometry od centra Kraslic, takže za chvíli už můžete vychutnávat výborné regionální pivko Krušnohor v některé z hospůdek a sdělovat si zážitky z lezení. Samozřejmě jsem si neodpustil ani natáčení z dronu , jak je mým zvykem a pohlédl tak pro lepší představu z ptačí perspektivy na celý “ areál zábavy“.

Přestože Via Ferrata Hausberg nepatří k nejdelším, ani nejtěžším, určitě jí nepodceňujte a vezměte si plné ferratové vybavení. Tedy sedák (případně i prsák) , jistící set, helmu a třeba i cyklorukavice. Bezpečí je na prvním místě a chceme si přece hory užít ve zdraví. Tak horám, lezení a ferratám zdar !

Trousnická skála a Jezero nad Odeří na kole a s dronem …

aneb parádní výlet v Krušných horách..

U nás v zalesněných kopcích je minimum vrcholků, ze kterých máte nerušený výhled na západ, či východ slunce. Jednou ze světlých výjimek je Trousnická skála čnící do výše 949 m nad mořem. Nejen, že poskytuje skvělé výhledy zejména na jihozápad, ale díky své odlehlosti, je zatím málo navštěvovaná. My jsme se na ní jako obvykle vydali z Nové Role z nadmořské výška cca. 420 m.n.m. Nebudu Vám tedy lhát… krpál nahoru je to pořádný. Nejprve jedeme směrem na Nejdek a po cca. 8 km uhýbáme doprava a po dalším stoupání se nad benzínkou stáčíme opět doprava do kopců směrem na Vysokou Štolu. A pokračuje stoupání, občas okořeněné pár starými staveními, nebo stádem koz, či ovcí. Těsně před výjezdem na asfaltku je vlevo studánka s výbornou vodou, kde se lze občerstvit. A pak už je tu další, mírnější stoupání a průjezd osadou Oldřichov, na silnici z Nejdku do Perninku. Ta ěnedávno vyhrála stavbu roku KV kraje a šlapání po ní je parádní. Nás ale baví terén a příroda, takže se nad železniční tratí stáčíme vlevo a po značené polní cestě míříme k vytoužené zastávce – Trousnické skále. Po pár km nezapomeňte odbočit vlevo a všímejte si trojúhelníkového turistického značení, které signalizuje nedaleký vrchol. Skála totiž není od cest\y vůbec vidět a i na kole se jede přes balvany a kořeny docela těžko. Tlačíme je tedy asi 200 m a flákneme s nimi do jehličí až na dohled k cíli. Už tam někdo je, slyšíme hlasy. Je to ale jen páreček fotografů. Klik jde fotit, nějaké 360 záběry a tak se dáváme do řeči a pomáháme mu nahoru se stativem a foťákem.

Ono vylézt na Trousnici není nijak obtížné, ale trochu cviku to chce. Nahoře je místo tak pro dva/tři lidi, vrcholová knížka a dřevěný křížek. Výhled do údolí o 500 výškových metrů níž je parádní. Je vidět celé podhůří Krušných hor kolem K. Varů, Sokolovsko, vrcholky Slavkovského lesa i vzdálenější vrchol Dyleň u Chebu. Dělám ještě pár záběrů na droníka , obkroužím skalisko a za chvíli se loučíme a pokračujeme k dalšímu cíli dnešní vyjížďky. Ještě ke Trousnické skále – kroumě výhledu, tady nenajdete nic. Na ohniště, studánku i další věci zapomeňte. Zato je tu ale božský klid. Jedeme tedy dál, směrem k bývale hájovně a restaurantu Wolfling. Doby slávy před 100 lety jsou již pryč a dnes tu stojí rozpadající se torzo domu a pár pozůstatků sudetských obydlí. Tady začíná také pravá divoká pěšina. Bacha na ústa.. chce to sledovat stopu a věnovat se jízdě z kopce naplno. I když…. některé výhledy jsou také úchvatné. Zejména ty ze svahu svěrem na Karlovy Vary, Velký Rybník a Děpoltovice. Další sjezd je opravdu výživný a brzdové kotouče dostávají zabrat. Přijíždíme k Černému Jezeru. On je to vlastně rybník, ale díky jeho odlehlosti v horách a temné rašelinové barvě vody mu nikdo jinak neřekne. Tohle je úrstě parádní místo na relax, opatrné koupání i odpočinek. Nemáme ale čas, takže téměř skáču šipku z kola a zprovozňuji DJI drona abych ještě stihnul poslední chvíle zlaté hodinky. Podařilo se a záběry Jezera v posledních slunečních paprscích budou patřit do zlatého fondu mojí dronografie :-). A pak už je tu jen další vypečený sjezd s hořícími brzdami a přijíždíme dolů do Odeře. Parádní zážitek. I s následnou cestou domů před oblíbenou panelku u Děpoltovic to dělá 30 km. Pro toho, kdo hledá odlehlé kouty a zároveň si chce trochu máknout je to ideální trasa.

Jezero Odeř.
Jezero (rybník ) nad Odeří

Jak přežít koronavirus krizi s campingovým vybavením?

Ve světle, nebo spíše temnotě probíhající pandemie Covid-19 se stále více zamýšlím nad tím, jak jsme připraveni na krizové situace. Nechci se pouštět do medicínských rozborů, na to máme odborníky a jim bychom měli důvěřovat. Spíše jde o to, jak jsme schopni zvládat krizové situace my sami. Kolik z vás je ochotno vzdát se internetu, telefonu, televize ? Kdo z dnešní generace mezi 15- 30 – ti lety je schopen rozdělat oheň bez použití podpalovače, nebo třeba jen křesadlem ? My , co jezdíme pravidelně do přírody , jsme ve veliké výhodě. Doma se nám mimo sezónu válí kempingové a turistické vybavení, které v případě apokalyptických scénářů přijde určitě vhod.  Ti ostatní by měli uvažovat o pořízeni alespoň základního balíčku pro přežití, který jim usnadní život při živelných katastrofách a dalších nepříjemnostech. Tak se mrkneme co by měl mít každý z vás na dosah.

LED čelovka, campingová svítilna – na baterie, nebo nabíjecí. Tuhle věcičku máme doma připravenou na stejném místě. Nabitou nebo s funkčními baterkami. Kvůli viru ne, ale když nejde elektrika kvůli vichřici, je to určitě komfortnější, než hledat svíčky a sirky. A jednu si klidně nechte v autě.

Turistický plynový vařič – Na čem vaříte ? Na plynu ? Nebo elektřině ? A co budete dělat až nastane havárie , odstávka ? Osobně jsem už mnohokrát při výpadku elektřiny během vichřic použil svůj Coleman Fyrepower s kartuší. Uvařit si kafe je při zombie apokalypse prostě cool.

plynový vařič

Filtr na vodu – Možná nejdůležitější věc pro přežití vůbec. Bez vody to prostě nejde. Až se zavřou obchody a doma z kohoutku nepoteče ani kapka, co budete dělat ? Pít vodu z řeky ? Nebo z louží ? Já ano, protože mám Sawyer mini. Super věcička, kterou můžete namontovat na hrdlo PET lahve a pít přes něj klidně vodu z Vltavy.

Magneziové křesadlo – Super věc, se kterou zapálíte plynový vařič i táborák. Ve druhém případě to sice chce důkladnou přípravu, ale teplo z vatry určitě oceníte. Navíc hoří i mokrý. Což na vlhko náchylné zapalovače ani sirky nedokážou. Takže venku pěkně smůlu, jemné větvičky, březovou kůru a zkuste štěstí.

Powerbanka – bez mobilu dneska už vydrží málokdo to je jasná zpráva. Ale co když nepůjde pár dní elektřina, třeba jen ve Vaší obci a mobilní sítě poběží ? Pořiďte si záložní zdroj, powerbanku s kapacitou alespoň 10.000 mAh. Nejen , že s ní doládujete telefon, nebo tablet, ale existuje i spousta rádií, dobíjecích čelovek, nebo světel, které USB výstup využijí.

Nůž – jak se praví: Každý správný muž, má u sebe nůž… A nejen on. Podle mě by v každá rodina měla mít nějaký zavírák, nebo multitool, případně rybičku ještě po dědovi. Prostě něco s čím se dá krájet, otvírat konzervy, nebo povolovat šroubky a zároveň se Vám při běhu nezabodne do stehna. Určitě máte v kuchyni spoustu krásných dlouhých keramických nožů. Tak na ty přesně zapomeňte, tedy pokud nechcete skolit medvěda

Lékárnička – připravte si do nějakého pouzdra pár náplastí, obinadlo, obvaz, paralen, ibalgin, desinfekci. Nebo prostě doplňte autolékárničku o nějaké prášky a jiné medikamenty, které užíváte.

Instantní potraviny – Kašlete na kolínka, nebo špagety či rýži. Budete mít dost plynu, nebo pořádný oheň na 20 minut vaření ? Chroupat je syrové prostě nejde.. Šetřete palivem a kupte si instantní kaše, zatracované čínské polévky, vločky. Za pár minut je hotovo a zbytkem vody si třeba zalijete čaj…

vaření v přírodě

Tohle všechno si spolu s osobními věcmi, doklady, psacími potřebami, zápisníkem a pláštěnkou připravte do batohu (taška je na houby) a jste jakž takž připraveni zvládnout krizi lépe než zbytek populace. Ať už zůstanete zavřeni doma, nebo Vás okolnosti donutí být nějaký čas mimo civilizaci.

A to ostatní ? Určitě by se hodil třeba provaz, drát, kus igelitu, PET lahev a další věci. Tohle ale najdete kdykoli v každé popelnici, nebo na skládce.

Přišel čas trochu vystoupit z komfortní internetové zóny a oprášit znalosti našich babiček , či otců v praxi.

Jsem přesvědčen, že tohle psycho brzy skončí, ale znáte to: Štěstí přeje připraveným . A takový krizový batůžek chleba nežere…

Lom Hřebečná , přírodní památka Ryžovna – tip na výlet

Je ráno, těsně před svítáním.. Parkujeme těsně za cedulí Hřebečná , v místech , kde je každou zimu nahrnuta sněhová bariéra a silnice v tomto ročním období končí. Ani letos tomu není jinak i když sněhu je tentokrát pomálu. Stále to však stačí na nasazení Freewalk lyží a výlet po krušnohorských pláních . Obouváme se tedy do vázání našich hybridních lyží a vyrážíme na průzkum. Sníh je tvrdý, kompaktní, skvěle se k němu tulení pásy na spodku lyží lepí. Po chvíli zastavujeme na snídani na kraji lesa. Obligátní volská oka, pivko a káva na plynovém vařiči nesmí chybět. Taková snídaně pod barvící se oblohou , za zpěvu probouzejících se ptáků , nemá chybu. Pokračujeme dále podél lesa k našemu cíli, kterým je přírodní rezervace Ryžovna. Cestou ve sněhu míjíme nápadnou , sněhem zavátou prohlubeň, ze které zívá černá díra. Propadlý strop středověké štoly, tady v Krušných horách celkem běžná věc. Raději si v okolí Hřebečné, Bludné a Horní Blatné hlídejte děti a mimo cesty občas zkoukněte terén, takových míst je tu více. Konečně se před námi vynořuje stěna bývalého čedičového lomu. Vzhledem k tomu, že těžba byla ukončena již v šedesátých letech, vypadá jako přírodní útvar. Krásně vynikají osmiboké hranoly, někdy zvané jako varhany. Podél stěny jsou umístěné i informační cedule o vzácných rostlinách a živočiších, kteří tu přebývají. Takhle po ráno , bez lidi to má něco do sebe. Navíc to od silnice není vubec vidět. A přitom je to možná tak 200 m. Cestou z Hřebečné na Ryžovnu u bývalých ruských kasáren jednoduše odbočíte doleva. Vylézáme na horizont nad přírodní rezervací a podél cesty na Červenou jámu a bývalého radaru se vracíme obloukem k autu. Je 9 ráno, vítr fičí a normální lidé zrovna vstávají k sobotní snídani..😊.