Jak přežít koronavirus krizi s campingovým vybavením?

Ve světle, nebo spíše temnotě probíhající pandemie Covid-19 se stále více zamýšlím nad tím, jak jsme připraveni na krizové situace. Nechci se pouštět do medicínských rozborů, na to máme odborníky a jim bychom měli důvěřovat. Spíše jde o to, jak jsme schopni zvládat krizové situace my sami. Kolik z vás je ochotno vzdát se internetu, telefonu, televize ? Kdo z dnešní generace mezi 15- 30 – ti lety je schopen rozdělat oheň bez použití podpalovače, nebo třeba jen křesadlem ? My , co jezdíme pravidelně do přírody , jsme ve veliké výhodě. Doma se nám mimo sezónu válí kempingové a turistické vybavení, které v případě apokalyptických scénářů přijde určitě vhod.  Ti ostatní by měli uvažovat o pořízeni alespoň základního balíčku pro přežití, který jim usnadní život při živelných katastrofách a dalších nepříjemnostech. Tak se mrkneme co by měl mít každý z vás na dosah.

LED čelovka, campingová svítilna – na baterie, nebo nabíjecí. Tuhle věcičku máme doma připravenou na stejném místě. Nabitou nebo s funkčními baterkami. Kvůli viru ne, ale když nejde elektrika kvůli vichřici, je to určitě komfortnější, než hledat svíčky a sirky. A jednu si klidně nechte v autě.

Turistický plynový vařič – Na čem vaříte ? Na plynu ? Nebo elektřině ? A co budete dělat až nastane havárie , odstávka ? Osobně jsem už mnohokrát při výpadku elektřiny během vichřic použil svůj Coleman Fyrepower s kartuší. Uvařit si kafe je při zombie apokalypse prostě cool.

plynový vařič

Filtr na vodu – Možná nejdůležitější věc pro přežití vůbec. Bez vody to prostě nejde. Až se zavřou obchody a doma z kohoutku nepoteče ani kapka, co budete dělat ? Pít vodu z řeky ? Nebo z louží ? Já ano, protože mám Sawyer mini. Super věcička, kterou můžete namontovat na hrdlo PET lahve a pít přes něj klidně vodu z Vltavy.

Magneziové křesadlo – Super věc, se kterou zapálíte plynový vařič i táborák. Ve druhém případě to sice chce důkladnou přípravu, ale teplo z vatry určitě oceníte. Navíc hoří i mokrý. Což na vlhko náchylné zapalovače ani sirky nedokážou. Takže venku pěkně smůlu, jemné větvičky, březovou kůru a zkuste štěstí.

Powerbanka – bez mobilu dneska už vydrží málokdo to je jasná zpráva. Ale co když nepůjde pár dní elektřina, třeba jen ve Vaší obci a mobilní sítě poběží ? Pořiďte si záložní zdroj, powerbanku s kapacitou alespoň 10.000 mAh. Nejen , že s ní doládujete telefon, nebo tablet, ale existuje i spousta rádií, dobíjecích čelovek, nebo světel, které USB výstup využijí.

Nůž – jak se praví: Každý správný muž, má u sebe nůž… A nejen on. Podle mě by v každá rodina měla mít nějaký zavírák, nebo multitool, případně rybičku ještě po dědovi. Prostě něco s čím se dá krájet, otvírat konzervy, nebo povolovat šroubky a zároveň se Vám při běhu nezabodne do stehna. Určitě máte v kuchyni spoustu krásných dlouhých keramických nožů. Tak na ty přesně zapomeňte, tedy pokud nechcete skolit medvěda

Lékárnička – připravte si do nějakého pouzdra pár náplastí, obinadlo, obvaz, paralen, ibalgin, desinfekci. Nebo prostě doplňte autolékárničku o nějaké prášky a jiné medikamenty, které užíváte.

Instantní potraviny – Kašlete na kolínka, nebo špagety či rýži. Budete mít dost plynu, nebo pořádný oheň na 20 minut vaření ? Chroupat je syrové prostě nejde.. Šetřete palivem a kupte si instantní kaše, zatracované čínské polévky, vločky. Za pár minut je hotovo a zbytkem vody si třeba zalijete čaj…

vaření v přírodě

Tohle všechno si spolu s osobními věcmi, doklady, psacími potřebami, zápisníkem a pláštěnkou připravte do batohu (taška je na houby) a jste jakž takž připraveni zvládnout krizi lépe než zbytek populace. Ať už zůstanete zavřeni doma, nebo Vás okolnosti donutí být nějaký čas mimo civilizaci.

A to ostatní ? Určitě by se hodil třeba provaz, drát, kus igelitu, PET lahev a další věci. Tohle ale najdete kdykoli v každé popelnici, nebo na skládce.

Přišel čas trochu vystoupit z komfortní internetové zóny a oprášit znalosti našich babiček , či otců v praxi.

Jsem přesvědčen, že tohle psycho brzy skončí, ale znáte to: Štěstí přeje připraveným . A takový krizový batůžek chleba nežere…

Lom Hřebečná , přírodní památka Ryžovna – tip na výlet

Je ráno, těsně před svítáním.. Parkujeme těsně za cedulí Hřebečná , v místech , kde je každou zimu nahrnuta sněhová bariéra a silnice v tomto ročním období končí. Ani letos tomu není jinak i když sněhu je tentokrát pomálu. Stále to však stačí na nasazení Freewalk lyží a výlet po krušnohorských pláních . Obouváme se tedy do vázání našich hybridních lyží a vyrážíme na průzkum. Sníh je tvrdý, kompaktní, skvěle se k němu tulení pásy na spodku lyží lepí. Po chvíli zastavujeme na snídani na kraji lesa. Obligátní volská oka, pivko a káva na plynovém vařiči nesmí chybět. Taková snídaně pod barvící se oblohou , za zpěvu probouzejících se ptáků , nemá chybu. Pokračujeme dále podél lesa k našemu cíli, kterým je přírodní rezervace Ryžovna. Cestou ve sněhu míjíme nápadnou , sněhem zavátou prohlubeň, ze které zívá černá díra. Propadlý strop středověké štoly, tady v Krušných horách celkem běžná věc. Raději si v okolí Hřebečné, Bludné a Horní Blatné hlídejte děti a mimo cesty občas zkoukněte terén, takových míst je tu více. Konečně se před námi vynořuje stěna bývalého čedičového lomu. Vzhledem k tomu, že těžba byla ukončena již v šedesátých letech, vypadá jako přírodní útvar. Krásně vynikají osmiboké hranoly, někdy zvané jako varhany. Podél stěny jsou umístěné i informační cedule o vzácných rostlinách a živočiších, kteří tu přebývají. Takhle po ráno , bez lidi to má něco do sebe. Navíc to od silnice není vubec vidět. A přitom je to možná tak 200 m. Cestou z Hřebečné na Ryžovnu u bývalých ruských kasáren jednoduše odbočíte doleva. Vylézáme na horizont nad přírodní rezervací a podél cesty na Červenou jámu a bývalého radaru se vracíme obloukem k autu. Je 9 ráno, vítr fičí a normální lidé zrovna vstávají k sobotní snídani..😊.

Silvestrovský výšlap na kole – Jelení / Krušné hory

Rok se sešel s rokem a přišel opět Silvestr. Den, kdy se řada lidí oddává již od ranních hodin alkoholickým merendám a obžerství. Tohle nás ale opravdu již delší dobu nebere. Každoročně se oddáváme bikerským radovánkám při tradičním výjezdu do Krušných hor. I tentokrát stačilo přes Whatsapp kontaktovat pár kamarádů a v 9 ráno vyrážíme od novorolského nádraží do kopců. Letos je poměrně teplo, asi 2 stupně nad nulou, takže není potřeba výrazných drtičů mrazu. A navíc, tady ve 430 m.m.m není po sněhu ani památky.  Zatím jsme čtyři, po 10 km se k nám v Nejdku přidá Tony. Ten nás ale ještě klasicky pohostí na náměstí vychlazenou slivovičkou. Pokračujeme dalších 7 km směrem na Nové Hamry. Tady je alespoň poprašek sněhu a vytváří alespoň dojem , že je 31.12. Po chvíli silnice na Jelení mizí podél Rolavy v lese a začíná ta pravá zábava. Je na nule, velmi jemně mrholí a uježděný sníh na silnici začíná pomalu namrzat. Tohle je spíše na hřeby, než na naše gumy, ale o to větší je to legrace. S chutí se zakusujeme do stále stoupající silnice. Chce to jen nedělat prudké pohyby, jemně hýbat řídítky, jemně šlapat a být připraven ve zlomku vteřiny vycvaknout nohu z SPD pedálů. Potkáváme i dva maníky na elektrokolech (na fuj !), které míjíme každý rok na této trase. Přes veškerou snahu nehodit ”tlamu” a neposkytnout tak kamarádům důvod k hurónskému řevu se to však nepodaří a smíchu je dost. Nejdříve Steve položí na ledu kolo i sebe elegantně na bok. A pak , k potěšení spolujezdců , i já těsně u cedule Jelení hodím pořádný ledový skok. K mé škodě s trochu tvrdším dopadem, takže mě bolí obě zápěstí i bok. No snad jsou kosti celé. Smích přece  léčí a pivo také. A tak si v panenském údolí, v hospůdce na samé hranici Českého království dopřáváme pár Plzní a klobásu , jako slavnostní silvestrovský oběd. Letos je tak málo sněhu, že před hospodou nejsou opřené běžky a jejich majitelé na nás nekoukají jako na zjevení. Každopádně Jelení je krásný kout Krušných hor v nadmořské výšce 860- 1000 m.n.m. a je tu nádherně  v každou roční i denní dobu. Ty 3 tři domy, které tady zůstaly jako pozůstatek kdysi velké obce s kostelem dodávají místu zvláštní atmosféru. Zatím zde bydlí nastálo jen česko-indická rodina u které můžete najít také skromné ubytovací kapacity. (vz. www.mezijeleny.cz)  . A meandrující rameno říčky jen podtrhuje to, kvůli čemu se sem rádi vracíme. Cesta dolů je opravdu opatrná, silnice je jeden led i přesto , že teplota je již nad nulou. Chce to nebrzdit a nezatáčet a dostat se rychle do nižších poloh, kde námraza již taje. I tentokrát se výjezd vydařil a i když naražené kosti bolí, duše je spokojená…

 



Booking.com

Nejkrásnější svítání v Krušných horách – DJI MAVIC 2 Zoom

Přestože už v přírodě zažili hodně svítání , pořád si nemůžeme pomoci a vyrážíme znovu. Někdo prostě loví tornáda, někdo slunce. Možná si někdo řekne, že je to pořád to samé, ale opravdu není. A hlavně koncem listopadu je čas milosrdný a mozol vylézá až kolem 7:15, takže nemusíme vstávat ve 3:15 , jako to bylo při cyklo svítání na Havraním vrchu.

Tentokrát jsme vyrazili s Tonym pěkně až  kolem šesté.  Na první pohled  to nevypadá dobře. Dole je totální mlha a nelepší se to ani když vyjedeme do cca. 920 m.n.m. před Pernink. Sakra, takže předpověď lhala ? Vždyť mělo být polojasno ! Máme namířeno nad Mariánskou na Popovskou horu, jenže ta je přibližně stejně vysoko, to bude to samé.  V Krušných, ani jiných horách se nedá předpovědím opravdu věřit na 100 %. Na mobilu mi pípne zpráva od Petra Mikšíčka, jeďte na Fichtelberg kluci ! A připojený printscreen hovoří za vše. Vypadá to tam mnohem lépe. Jenže ještě u Božího Daru je mlha hustá, že by se dala krájet. Přejíždíme do Německa a u hotelu Sachcenbaude  se stane zázrak.  Mlha nejednou, bez varování končí a nad námi je jasná obloha, kterou již začíná na obzoru barvit svítání. Radostí křičíme v autě. Joooo !!!  U hotelu na Fichtelbergu jsme ve výšce 1214 m.n.m. a celý svět je pod námi. Opravdu vypadá to tak, někde kolem 1000-1100 m začíná oblačné moře. Z něj vykukuje jen nejvyšší hora Krušných hor Klínovec blikající tykadlo jeho televizní věže. Přestože nevím přesně jak je to přesně s legislativou pro drony v Sasku, vytahuji svého DJI Mavic 2 Zoom a lovím . Fotky, záběry valících se oblak, prostě všechnu tu nádheru, která se barví do neuvěřitelného růžovo – oranžového světla.

Slunce vylezlo, je čas přejet pár km na Českou stranu a natočit a vyfotit  ještě něco tam.  Míříme na Neklid, který je oblíbený hlavně při západech slunce. Teď tam však inverze a slunce dopadající přes hřbet Klínovce vytváří neskutečnou podívanou. Nad mraky vykukuje jen špička božídarského Špičáku a i městečko Boží Dar je rozděleno mlhou na dvě poloviny. Přelétám nad tou nádherou sem a tam a nevím co s dronem točit, nebo fotit dříve. Kromě ubývající baterie mě opravdu nic neomezuje. Tohle budu muset napravit. Jeden akumulátor udrží Mavica ve vzduchu cca. 15-20 min. To je dost, ale pokud ho chcete nechat viset ve vzduchu třeba 12 minut na časo sběr , tak na další záběry moc energie nezbývá.  Baterie došla a my si dodáváme chybějící energii vyhříváním na slunci a naší tradiční snídaní z mini vařiče. Volská oka, trochu klobásy, chleba a kafe…S takovým výhledem chutnají nejlépe.  Ani se nám nechce jet domů – dolů pod pokličku. Dnes to opravdu stálo za to. Někdy se opravdu vyplatí riskovat a nevěřit předpovědi. Je z toho zážitek na celý život.. Posuďte sami..