Zaniklé řecké lázně Loutra Eleftheron – horké prameny a tajemno

Už jsme toho v Řecku od roku 1997 zažili hodně. Letošní výlet do Loutra Eleftheron se nám přesto nesmazatelně vryl do paměti.  Zážitek od kterém vám teď budu vyprávět se řadí mezi top 10. Je to směs bizarností, údivu, nádhery i smutku. Ale hezky popořádku…

Minimum informací

I tenhle výlet V Řecku se rodil v mojí hlavě jako hodně podobných. Prostě sedím nad Google mapami a koukám se co je v okolí zajímavého.  Projíždím pobřeží, pláže, klikám na fotky uživatelů. A tu mě něco zaujme!  Název Loutra (česky lázně) Eleftheron kousek od moře nedaleko bývalé hlavní silnice z Thesaloniki do Kavaly.  Měly by to být nějaké zaniklé termální lázně. Kromě pár fotek je na internetu opravdu extrémně málo informací. nic o historii, nic o tom kdy byly lázně uzavřeny ani jak a kdy vznikly. No nevadí, bude bádání, je zrovna trochu zataženo tak se vyrazíme vykoupat do termálů. Je to asi 40 km od Asprovalty, kde právě vegetíme.  

IMG 6385
Brána do bývalých lázní Eleftheron

Loutra Eleftheron - jako svět po apokalypse

Cesta na místo není složitá, navigace nás vede jednoduše, po bývalém hlavním tahu na Kavalu. A pak už je tu sjezd vlevo a klasická modro-bílá cedule Loutra Eleftheron 1 km. Po chvilce jízdy ale začínáme čumět s otevřenými ústy! Vegetace obklopující silnici houstne a v některých místech je tak zúžená popínavým břečťanem, ostružinami a trním, že musíme kličkovat. Sem tam už asfalt rozpraskal pod silou klubajících se kořenů – příroda si bere své zpět. Už tu chybí jen zombie a dojem apokalypsy je hotový. Po chvíli vidíme pár aut, zrezlou bránu a několik lidí vracejících se s ručníky kolem krku. Jsme tu správně. 

Za branou zatarasenou větvemi a kamením je jiný svět. Mezi bujnou vegetací, trávou i mohutnými platany jsou rozesety různé stavby. U některých je jejich účel zřejmý, protože jsou označené nápisem (např. restaurace.) u jiných se jen dohadujeme k čemu sloužily. Řečtí sprejeři zde řádí podobně jako u nás, takže vše je náležitě otagováno. Ale bordel jako střepy, plasty atd. tady není. Tohle je sen všech urbexerů. V jedné z budov která sloužila asi k léčebným procedurám jsou ještě vykachličkované vany a bazének do kterého vytéká termální voda. My se ale chceme koupat v přírodě, tak jak jsme to viděli na pár dostupných fotkách na Google. 

IMG 6397
Lázeňská restaurace
Termální pramen
První z teplých zřídel
IMG 6398
Hotel, nebo ředitelství...prostě Crazy

Vyhřejeme si kosti!

A hned za jednou z prvních budov nacházíme kousek nad říčkou první termální bazének. Pokračujeme dál proti proudu řeky kolem hlavní lázeňské budovy přes most. V jedné z polorozpadlých budov zřejmě bydlí místní hippies. Nás zajímá ale řeka a to co do ní vtéká. sundaváme si boty a brodíme se na druhou stranu. Je podezřele teplá a čím víc se blížíme k druhému břehu, kde se do ní vlévá jakýsi potůček, teplota se zvyšuje. Tady je další termální pramen! Vzduch je trochu prosycen pachem sirovodíku u  pramene rostou zajímavé zelené řady a hoda krásně hřeje. To je nám karlovarákům hodně blízké. Protože se sem začínají scházet další lidé přesouváme se k prvnímu pramenu. Nakládáme se v plavkách do horké vody. Venku je pod mrakem, tak nám to dnes nahrazuje slunce. Procházíme se i vlažnou termální říčkou, Teplota vody u výtoku pramenů se pohybuje od 36 do 42 stupňů Celsia. Je bohatá na zdroje síry, proto je ideální při svalově-kosterních onemocněních (osteoartróza, revmatoidní artritida, bolesti zad aj.) a kožních onemocněních.  V tak teplé vodě se ale nedá vydržet dlouho, sirný zápach trochu zamotá smysly, ale jinak je to fakt příjemné. Důkladně prohřátí se balíme k odjezdu. vylézá slunko a tak se půjdeme dnes ještě schladit do moře. 

IMG 6403
Termální vývěr vpravo
IMG 6444
Parádní horká vířivka nad řekou

Záhada není objasněná...

Až po návratu domů zjišťuji, že hlavní přírodní termální bazének se nachází ještě výše proti proudu říčky. To co je pro mě stále záhadou je minimum informací o této lokalitě. Taková thrácká Area 51… I když něco málo jsem našel na řecké Wikipedii. Některé otázky to osvětluje, ale spíš to ve mně vyvolává touhu po dalším bádání.

IMG 6391
Hotel?

Co na to Wikipedie?

Termální prameny této oblasti jsou známé již od starověku. Pravděpodobně zde bylo starověké město Apollonia , jehož jméno souvisí s termálními prameny. Vody pramenů mají chloridové složení s přítomností sirovodíku a mají teplotu 37 až 41,5°C. Jejich celková plošná dodávka se odhaduje na cca 267 metrů krychlových za hodinu,  Jejich vody jsou považovány za vhodné při nemocech pohybového ústrojí, kožních nemocech, nemocech krevního oběhu, inhalační terapii při astmatu atd.  Dnes je v lázních zachováno 31 objektů. Nejstarší z dochovaných budov je osmanský lázeňský dům z konce 18. století. Oblast se proměnila v lázeňské město, když v letech 1908-1910 převzal jejich provoz od osmanské vlády obchodník s tabákem Zachos. Budovy, které jsou mu připisovány, jsou hotely „Amfipolis“ a „Pangaeo“ a přízemí budovy restaurace. Vzhledem k velké vzdálenosti lázeňského města od jakékoli osady v něm byly vybudovány různé obchody, například pekárna a prodejna potravin. Budovy v lázeňském městě pokračovaly ve výstavbě po celé 20. století a vytvořily malou osadu, která je dnes zcela opuštěná.. Ale proč?

Vodopády Varvara – utajený klenot řeckého Chalkidiki

Pokud nejste zrovna plážoví povaleči a po pár dnech na pobřeží u Asprovalty, Stavrosu, nebo jiného letoviska na severu Chalkidiki, plánujete nějaký výlet,  mám pro vás tip. Panenské vodopády ukryté v džungli řeckého lesa.

Vodopády, no jo, ale kde?

Je pár dní po příjezdu do Řecka, jsme už řádně nasoleni z vln Orfanského zálivu a já zase v Google mapách hledám, kde uspokojit svou objevitelskou duši. Vodopády, to by bylo něco! Venku je každý den kolem 36 stupňů a tak by se nějaký chládek šiknul! A opravdu, asi 25 km od nás najdu v místech, kde se Chalkidiki přilepuje k pevnině, jakýsi vodopád Varvara. Nikde na netu o něm skoro nic není, ale i těch pár fotek, které jsou u map vypadá skvěle. Vzpomněl jsem si, že kousek od Asprovalty bydlí moje spolužačka ze základky a tak jí píšu, jestli náhodou neví, kde by to mohlo být. Bohužel ani ona nemá tušení, snaží se nám všemožně pomoci, ale nikdo nic neví. Jednoho dopoledne tedy vyrážíme do hor nad letoviskem Stavros sami, vstříc dobrodružství.  

Příjezd k vodopádům

Hory, lesy, serpentiny

Cesta je zpočátku pohodová, za přelidněným Stavrosem jedeme směrem na Olympiadu. Tudy jsme jeli vlastně před mnoha lety z Thassosu do Ormos Panagias.  Cesta všam po pár kilometrech uhýbá do hor a serpentinami se šplkáme výš a výš do zelených kopců. Ale pořád je to asfaltka i když úzká. Najednou je tu vytoužená směrovka KATARAKTES (Vodopád) a odbočka vpravo na prašnou cestu. Odsud by to mělo být asi 3,5 km. Necháváme auta raději tady i když by to dál asi šlo. Balíme vodu, svačinu a připravujeme děti i sebe na hodinový pochod. Nakonec zjišťujeme, že jsme dobře udělali.  Ultra-prašná cesta je sice široká, ale plná výmolů a kamení a my s auty ještě musíme dojet do Čech. Spíš nás děsí ze jdeme stále z kopce, ale nějak se do kaňonu s vodou dostat musíme. Díky tomu, že cesta vede prakticky stále po úbočí zalesněných kopců, není to tak hrozné. Příjemný stín nám dělají jedlé kaštanovníky i platany. Ťapeme prachem až k další odbočce, kde už je vidět více do údolí. Tam už by to mohlo být. A opravdu – po chvíli jsme u plácku, kde parkuje pár odvážlivců s auty. Sem bych opravdu vlastním autem nejel, je to prašný tamkodrom. V dálce slyšíme zurčení vody a nějaké hlasy. Jsme tady!

Vodopády

Dva vodopády jako bonus

Nejdříve se vydáváme po proudu potoka vpravo, kde slyšíme lidi. V čistém potoce je i celkem dost vody, takže chvílemi ho pro osvěžení brodíme. Po pár set metrech chůze korytem je konec! Ne, že by potok zmizel, ale padá dolů tak 8 metrovým vodopádem. Pod ním vidíme na malé plážičce blbnout pár dětí a rodičů. Jak se tam ale dostali, nechápeme. Možní úzkou adrenalinovou pěšinkou v lese. No nic, jdeme na další vodopád. Ten má být výše proti proudu. Chvíli se tedy vracíme a pak už se držíme pěšiny a po dřevěném můstku přecházíme na druhou stranu potoka. Tady začíná stezka prudce stoupat až najednou…. Najednou se před námi objeví scéna, jak někde z Kostariky, nebo džungle kdekoli jinde v tropech. Za skalní stěny stéká šumící rozvětvený vodopádek do malé laguny. Všude kolem listnaté stromy, místy probleskuje modrá obloha a je tu jen pár lidí. Po nezbytném focení a natáčení dronem svlékáme co se dá a noříme se do ledové vody. Ano, je to o infarkt, ale po chvíli za důkladného odfukování děláme i pár temp. Je to opravdu nádhera. Kdo by řekl, že pár kilometrů od moře bude v úmorných srpnových vedrech ještě funkční vodopád. Protože víme, že nazpátek půjdeme do kopce, ještě si namočíme trika a šátky a vydáváme se zpět k autům.  

IMG 6102
DJI 0360 1

Je dobré se připravit

Pokud se na tyhle vodopády vydáte mrknout, pamatujte, že po cestě není žádný zdroj pitné vody. Tedy kromě potoka, ale to bych nezkoušel. Snad jen pokud máte filtr na vodu Sawyer jako my. To se pak dá pít z každé louže. A auto raději fakt nechte u asfaltky, cesta dolů je fakt spíš Dakar. A nezapomeňte, odpadky odnést s sebou.Tohle je kout, kam se dostane jen málo lidí, natož Čechů, tak ať stále zůstane klidný a čistý. 

Ps: A v příštím článku se můžete těšit na zarostlé řecké lázně s termální vodou. Ale ne ledajaké. Zaniklé, postapokalyptické a tajemné..

Booking.com

Černá Hora autem – díl. druhý, z Bosny do Montenegra

V jednom z příspěvků jsem popisoval cestu z České republiky do Bosny na naší cestě do Černé hory. A jak jsme se dostali dále z Bosny?

Přes divoký Balkán

Odpočatí po prvním dnu cesty vstáváme v Motelu Stečak v údolí řeky Vrbas. Čcká nás posledních 350 Km do vysněné Černé Hory. Budeme ale muset zvládnout cestu přes tajemnou a divokou Bosnu a Hercegovinu. Navigace mi ukazuje podivných 6,5 hodiny do cíle. To je divné, říkám si – tuhle štreku musíme zvládnou tak za 4! Po první hodině jízdy nám ale dochází proč. Před městem Bugojno náhle Davida v autě před námi zastavuje policejní hlídka. Tak a je to tady! Teď ho zatknou, nebo přijdou na řadu balkánské úplatky. A ono nic, jen běžná kontrola, žádná pokuta. Tady se stejně žádné závodění nekoná, nedá se tady jet 90 km/h a často i 60 je nad naše řidičské dovednosti. Ně, že by silnice byly děravé, ale často projíždíme přes hory, úzkou asfaltkou, serpentinami, kde jedete na trojku, či dvojku. Nejkrásnější úsek nás čeká mezi Jablanicou a Mostarem, Nádherné hory, skály jako z Vinnetoua a horské přehrady s tyrkysovou vodou nás nutí stále zastavovat a fotit.

před Mostarem

 

Z Mostaru na Granični prijelaz Vraćenovići

Před Mostarem se údolí malinko rozšiřuje a my obdivujeme bosenský klenot s kostely, minarety i hřbitovy v těsném sousedství panelové zástavby. Inu Balkán. Dáváme si ve stánku u cesty výborný kebab a pizzu a spěcháme na hraniční přechod do Černé Hory. Na mapě to vypadá jako kousek, ale tato část cesty je možná největší opruz. V mnoha úsecích je omezení na 50 Km/h i když vesnice, kvůli které omezení platí je třeba několik set metrů vedle ve svahu. Silnice ale celkem kvalitní, občas jen vyjeté koleje od náklaďáků. Vybrali jsme si trochu netypickou cestu přes hraniční přechod Vraćenovići. To obnáší vystoupat kolem další přehrady u města Bileča až do výšky přes 800 m.n.m na malý přechod, kde by neměly být tak dlouhé čekací doby na rozdíl od hlavního tahu z Chorvatska.

kdesi před hranicemi

 

Welcome to Montenegro!

A je to pravda. Zdržíme se tady sotva 20 minut a za chvíli nás vítá černá orlice – Dobro došli v Montenegro! Náhorní krasovou planinou se blížíme ke Kotorskému zálivu. Rychlost nic moc, ale krajina parádní, v jednom místě okořeněná lesním požárem, který hasiči jen z dálky monitorují. Za pár desítek minut se náhle v dálce zaleskne hladina Jadranu a my víme, že se blížíme do cíle. Sjezd k moři a výhledy na Kotorský záliv jsou tím nejkrásnějším co jsem na cestách viděl. Dá se to snad přirovnat jen k norským fjordům. S tím rozdílem, tady jede klimoška na plno a my se těšíme až u Bečiči zanoříme unavená těla do slaných vln. Ještě musíme objet celý záliv přeplněnými pobřežními městečky, než se dostaneme za Budvu. To už je ale zase jiný příběh…

Kotorský záliv

 

Závěrem

Jestli máte dost času a chcete zažít trochu dobrodružství, poznat pravý Balkán a vidět nádherné přírodní skvosty, jeďte určitě přes Bosnu. Pokud si ale připlatíte za Jadranskou chorvatskou dálnici, budete v Černé Hoře určitě rychleji a pohodlněji.

 

Booking.com

The abandoned Greek baths of Loutra Eleftheron – hot springs and secrets

We’ve been through a lot in Greece since 1997. However, this year’s trip to Loutra Eleftheron is indelibly etched in our memories. The experience I’m about to tell you about ranks in the top 10. It is a mixture of bizarreness, wonder, splendour and sadness. But first things first…

Minimum of information

This trip In Greece was born in my head like many similar ones. I just sit over Google maps and see what’s interesting in the area. I scroll along the coastline, the beaches, click on users‘ photos. And then something catches my eye! The name Loutra (Czech for spa) Eleftheron just off the sea near the former main road from Thesaloniki to Kavala. It’s supposed to be some kind of extinct thermal baths. Apart from a few photos there is really extremely little information on the internet. nothing about the history, nothing about when the baths were closed or how and when they were created. Anyway, we’ll do some research, it’s a bit cloudy, so we’ll go for a swim in the thermal baths. It’s about 40 km from Asprovalta, where we’re staying.

Loutra Eleftheron - like the world after the apocalypse

The way to the place is not difficult, the navigation leads us simply, along the former main road to Kavala. And then there is the exit to the left and the classic blue and white sign Loutra Eleftheron 1 km. But after a while of driving we start to stare with our mouths open! The vegetation surrounding the road thickens and in some places is so constricted by climbing ivy, brambles and thorns that we have to zigzag. Here and there the tarmac has cracked under the force of clubbing roots – nature is taking its toll. All that’s missing now are the zombies and the impression of the apocalypse is complete. After a while we see a few cars, a rusty gate and a few people returning with towels around their necks. We’re right here.

Beyond the gate, blocked by branches and rocks, is another world. Various buildings are scattered among the lush vegetation, grass and massive plane trees. For some, their purpose is obvious, as they are marked with a sign (e.g. restaurant.) For others, we can only guess what they were used for. Greek sprayers are on the rampage here, as they are here, so everything is properly tagged. But junk like shrapnel, plastic, etc. is not here. It’s an urbexer’s dream. In one of the buildings, which was probably used for medical treatments, there are still bathtubs and a pool with thermal water. But we want to bathe in nature, as we saw it in the few available photos on Google.

IMG 6385
Gateway to the former Eleftheron Spa
IMG 6397
The spa restaurante
Termální pramen
The first of the hot springs
IMG 6398
Hotel or headquarters? Just Crazy

Let's warm our bones!

And just behind one of the first buildings we find the first thermal pool just above the river. We continue upstream past the main spa building over the bridge. One of the semi-dilapidated buildings apparently houses the local hippies. But we are interested in the river and what flows into it. We take off our shoes and wade across. It’s suspiciously warm and as we get closer to the other bank, where a small stream flows into it, the temperature rises. Here’s another thermal spring! The air is a little thick with the smell of hydrogen sulphide and there are interesting green rows growing by the spring and the feast is warming up nicely. This is very close to us Karlovy Vary people. As more people start to arrive we move to the first spring. We load ourselves in our swimsuits into the hot water. It’s under a cloud outside, so the sun is making up for it today. We also walk through the lukewarm thermal river, The water temperature at the springs outlet ranges from 36 to 42 degrees Celsius. It is rich in sulphur sources, so it is ideal for musculoskeletal disorders (osteoarthritis, rheumatoid arthritis, back pain, etc.) and skin diseases. However, you can’t stay in such warm water for long, the sulphur smell is a bit confusing to the senses, but otherwise it is really pleasant. Thoroughly warmed up, we pack up to leave. The sun comes out and we’ll go to the sea today to cool down. 

IMG 6403
Thermal spring on the right
IMG 6444
Cool hot tub over the river

The mystery is not solved...

Only after returning home do I find that the main natural thermal pool is located further upstream. What is still a mystery to me is the minimal information about this location. Such a Thracian Area 51… Although I did find a little something on Greek Wikipedia. It sheds some light on some questions, but it makes me want to do more research.

IMG 6391
Hotel?

What does Wikipedia say?

The thermal springs of this area have been known since antiquity. Probably there was an ancient city of Apollonia , whose name is related to the thermal springs. The waters of the springs have a chloride composition with hydrogen sulphide and have a temperature of 37 to 41,5 °C. Their total surface supply is estimated at about 267 cubic metres per hour, and their waters are considered suitable for musculoskeletal disorders, skin diseases, circulatory disorders, inhalation therapy for asthma, etc. Today, 31 buildings have been preserved in the spa. The oldest preserved building is the Ottoman bath house from the end of the 18th century. The area was transformed into a spa town when Zachos, a tobacco merchant, took over its operation from the Ottoman government in 1908-1910. The buildings attributed to him are the „Amfipolis“ and „Pangaeo“ hotels and the ground floor of the restaurant building. Due to the great distance of the spa town from any settlement, various shops were built there, such as a bakery and a grocery store. The buildings in the spa town continued to be constructed throughout the 20th century, creating a small settlement that is now completely abandoned.. but why?