Ryžovna a Mrtvý rybník – Loučení se sezónou ?

Letošní zima v Krušných Horách byla po dlouhé době skvělá . Co se týče sněhu , nemohli jsme si v horních partiích Krušných Hor stěžovat. Ale jak rychle přišla, tak rychle v březnu oděsla. Alespoň v nížinách. A tak jsme si za ní dojeli na hřeben. Tam kde to máme rádi, do jedné z nejkrásnějších oblastí – mezi Ryžovnu a Boží Dar.  Počasí slibovalo azurovou oblohu, takže plán zněl jasně – východ slunce .

Dny už se prodlužují, takže budíček na 4:50 není zrovna příjemný, ale pro krásu se musí trpět, jak praví klasik.  Vyrážím pro Tonyho do Nejdku, cestou se k nám připojí Tajemný Krušnohorec Víťa a valíme výš a výš.. Silnice mezi Hřebečnou a Ryžovnou je sice stále lemována sněhovými bariérami, ale je průjezdná, takže auto necháváme až v sedle. Obloha už se varví, mozol vyjde co nevidět. Takže rychle skialpo lyže na nohy a šlapene na odlesněný kopec Nad Ryžovnou do výšky 1054 m.n.m.

Vytahuji svého DJI Mavic Zoom  a kromě fotek oranžového kotouče, pořizujeme i nějaká videa. Samozný vrchol páté nejvyšší hory Krušných hor je vlastně jen taková louka porostlá nově vysázenými smrky. Nejlepší výhledy jsou spíše na západ, takže se domlouváme, že se tady někdy objevíme právě na západ slunce. Víťa vymyslel, že se půjdeme mrknout na Mrtvý Rybník, takže vyrážíme po chvíli dál.  Sněhová krusta je stále umrzlá a krásně jede. O co víc lyže Sporten Freewalk jedou, o to hůže se řídí a tak po chvíli trefuji malý smrček a kácím se za všeobecného veselí na sníh. Pak chvíli tápeme a hledáme cestu k Mrtvému Rybníku. Jsme díky širokým lyžím mimo značené cesty i běžkařské tratě, o to je to zábavnější.

Po chvíli se Viťas zorientuje a rozlehlou planinou sjíždíme až k němu. O tom, že před námi leží rozlehlý rybník napájený temnou vodou z rašelinišť není moc známek. Jeho hladinu stále kryje led a sníh a je tedy dokonale maskován v krajině. Naštěstí přítoky jsou patrné, takže máme představu , kde je pod sněhem pevná zem a kde již začíná vodní plocha.  Slunce začíná nabírat na síle, přestože je teprve 8:00 ráno. Nikde nikdo, jen my , modrá obloha, bílé pláně, smrky a zurčící přítoky. Droník opět úřaduje a já natáčím nejenom okolní krajinu , ale i nebojácného Tajemného , jak se prochází po ledu. Je to k nevíře, ale nepropadne se. Tady ve výšce přes 1000 m.n.m. je opravdu ještě zima, přestože dole už propuklo jaro. Děláme svou klasickou Krušnohorskou snídani . Na vařiči se smaží volské oko se slaninou, k tomu čaj a kafe z termosek. Neskutečná pohoda.

Po snídani přecházíme boční stranou led Mrtvého Rybníka a vydáváme se  po stále ještě sjizdné běžkařské magistrále k autům.  Cesta na lyžích prosluněnou planinou nad Hřebečnou je už jen třešničkou na dnešním outdoorovém dortu..

 

Lyžování v Allgäu – Pfronten

Právě jsme se vrátili ze zimních prázdnin z Německa.  (Ostatně mezi námi, nevím proč se jim normálně říká „jarní prázdniny”, když letos byly v půlce února. ) A výsledek – jsem nadšen. Ano přispěly k tomu 4 dny absolutně skvělého slunečného počasí, ale i tak tahle oblast předčila naše očekávání. Já jí tedy trošku znám z léta, kdy s klukama zlézáme Alpské kopce a i sem jsme jednou zabrousili.  Ale zpět k věci… Lyže i sáně jsou naložené a vyrážíme směr Mnichov. Do cíle naší cesty, kterým je městečko Pfronten je to asi 420 km. A to je první věc, kterou vnímám jako výhodu. Žádných 700 km do Itálie, zádná dálnice v Rakousku, žádný Brenner. Navíc před Mnichovem uhnete na západ směr Kempten a vyhnete se tak záckám, které jsou kolem bavorského velkoměsta takřka. Pak sjížídíme  směr Kaufbeuren a Markoktoberdorf a stále plynulou jízdou přijíždíme do Pfronten.

Hory přímo nad městem jsou nádherně zasněžené, v 8,5 tisícovém městečku je sněhu taky dost – takže lyžovat se bude ! A to i přesto že dolni stanice lanovky leží v nadmořské výšce 850 m.n.m.. Ale pozor – tady je potřeba malé upozornění. Střediska v Allgäu určitě nejsou vhodná pro ty, kteří chtějí lyžovat na 100 km sjezdovek. Tady jsou skicentra menší, zato pohodovější, a samozřejmě levnější. Levnější oproti jiným Alpským střediskům. Když jsme si ale porovnali 4 hodinový rodinný skipas, byli jsme příjemně překvapeni. Stovnatelně velký Plešivec u nás v Kruškách by nás vyšel dráž. Nebudu Vás déle napínat a uvedu pár čísel. V nejbližším středisku Breitenberg je 14 km sjezdovek a 2 dospělí  a 2 děti (6 a 12 let) jsme zaplatili 52 EUR. To jde ne ?

Mapa sjezdovek
Mapa sjezdovek v Pfronten

Lyžování : Dolní stanice lanovky Breitenbergbahn je na druhém konci města směrem k rakouským hranicím, které jsou od ní asi 800 m.  Parkoviště samozřemě zdarma. Malé čtyřmístné kabinky nás vyvážejí do 1500 m pod kopec Breitenberg , který dal celému středisku jméno. Je tam nádherné panorama. Dole vidíte prakticky rovinu s jezery Forggensee a zasněžená pole. Nad váme se tyčí zubatý břeben Brentenjoch (2000 m.n.m.) a magický skalnatý obr Aggenstein. Právě tyhle dva kopce jsme kdysi zlézali. Mrkněte nanaše letní  video z Aggensteinu zde  .

Z konečné kabinky se ještě vyvážíme čtyřsedačkou na nejvyšší bod odkud můžete sjíždět. Ten je těsně pod kranicí 1700 m. Ano není to oproti ledovci , nebo známým střediskům v Rakousko moc vysoko, ale sněhu jsou tady hromady. Sedačka je starší bez ”bubliny” , ale nám to nevadí. Alespoň kráně vidíme ty poloprázdné sjezdovky. Je úterý a po manšestru se prohání snad 30 lyžařů. Takže si dovedete představit ty fronty.. haha.. Nejsou absolutně žádné. Máme těch 14 kiláků prakticky  jen pro sebe. Podél sedačky vede ještě jedna kotva , jejíž konec dole nevidíme a úplně nahoře končí další dlouhý kotvový vlek Aggensteinlift . Ten je dnes bohužel kvůli lavinovému nebezpečí uzavřený. Sjezdovky jsou poctivé červené a široké.

Každopádně pro úplné začátečníky to není. Ty můžete učit snad jen na malém lanovém dětském vleku kousek nad výstupem z kotvy zvané Mittaglift.  Ale pravdou je, že je tady tak málo lidí, že i začátečníci mohou švihat prudší pasáže napříč a jikomu to nevadí. Co se ale dětem i nám líbilo nejvíc ?  Tím byl sjezd do údolí . Je na mapě sjezdovek označen jako ”Talabfahrt ” a má slušných 6 km.  A když ho natáhnete až z horní sedačky, projedete se určitě přes 8 km. Nejdřív sjedete kolem Aggensteinliftu , pak po loukách do lesa. Tady po urolbované cestě stále svižně dolů až za můstek přes potok. Tady je jediné místo které mě štvalo. Tak 100 m musíte prostě bruslit. I kdyby jste se rozjeli na max, tak tohle místo nepřejedete. Ale dál už začíná super zábava – serpentiny pod kabinovou lanovkou.

Opravdu svižný sklon, rychlost se nabírá skvěle a když zatáčky krájíte v náklonu jste rádi, že je cesta tak široká. Vyjedete z lesa, zabalíte se do sjezdového postoje a dofrčíte až k údolní stanici Breitenbergbahn. Parádní zábava.  A to jsem Vám ještě nenapsal o 6,5 km sáňkařské dráze, kterou jsme také okusili. O té třeba někdy příště.

Ubytování PfrontenNěco o ubytování : Bydleli jsme v Allgäuer Appartmenthaus za naprosto skvělou cenu 236 Eur (asi 6200 Kč)  na 4 noci pro 4 lidi.  Chce to hledat na Booking a určitě najdete něco v tomhle apartmánovém domě, nebo jinde ve městě.  Náš přechodný byt měl 40 m2 . Sice nebyl zařízen kdovíjak moderně, ale nic tam nechybělo. Platit se dalo kartou, dokonce to nechtěli ani hned, ale raději jsem to uděla hned a měl pak čistou hlavu. Děti zajímala samozřejmě Wifina, nás nadchl výhled na hory a velký balkón. Co je ale v tomhle ubytku super je to, že v dolní části je společenská místrost, ping-pongový stůl, sauna a solárko.

Vše ZADARMO v ceně už tak výhodného ubytování. Celý check-in proběhl bez problémů. Holčina sice neuměla ani slovo anglicky, ale nakonec jsme se nějak domluvili. Klíče jsme pak nechali v košíku u recepční kanceláře a odjeli domů.  Oni mi vůbec lidi v Allgäu připadali nějak víc usměvaví než třeba Němci tady u nás v Sasku.

Něco o městě:  V Pfronten nechybí nic. Je tady železnice i hustá autobusová síť. Tyhle dopravní prostředky máte navíc taky ZDARMA. Pohlídejte si , aby vám v ubytování dali tzv. Gastekarte. Tu si jen v bude nebo vlaku pípnete a jedete. Přibližně v okruhu cca. 30 km kolem něsta. Třeba do Rakouska do Reutte, nebo na zámek Neuchwanstein atd. Jizdní řád najdete v infocentru,  nebo bude brožurka určitě na ubytku ve stojanu s prospekty.  O nákupy nemusíte mít taky strach – my jsme využívali V-Markt a NORMU . Pro ty kdo nakupují v Německu  není žádné tajemství, že ceny jsou často nižší než u nás.

No a potom je tedy Alpenbad. Bazén kousek od našeho penzionu, do kterého dojdete pěšky za 10 minut. Vevnitř velký bazén a dětské brouzdaliště, pro zábavu ještě můžete využít docela dlouhý tobogán. Nejlepší byl  ale stejně venkovní bazén s výhledem na zasněžený Breitenberg. Voda teplá jak ve vířivce a ten pohled na hory k nezaplacení. A když už jsme u toho placení. Cena za 4 hodiny rodinná vstupenka 15 EUR po ukázání Gastekarte (jinak 18 EUR)

Důležité informace :

Ubytování Allgauer Apartmenthaus

prospekty si vyžádejte zde  

Alpenbad – bazén

Lyžování – Breitenberg

Havraní Vrch – Rudné , lyže, držkopády a zábava

Je sobotní ráno, možná 5:40 . tma jako v ranci a my vystupujeme v Rudné u místního ústavu pro duševně choré. Někdy nám připadá, že sem také patříme. Tři fotrové od rodin… Měli bychom ležet doma v pelechu, ale my né, Musíme se nasytit zážitkama. A tak po pár metrech nasazujeme všichni svoje hybridní Sporten Freewalk lyže a vyrážíme na Havranní vrch. Čelovky svítí, sníh šustí pod stoupacími pásy.

Najednou je pryč únava z krátkého spánku, pryž je ta nechuť, která nás ráno vracela zpět do pelechů. Jakmile mineme poslední stavení , je ten pocit pohody i vzrušení ještě intenzivnější. Najednou je tu pláň na které leží metr sněhu a silný vítr z ní zvedá oblaka sněhu do našich ksichtů. Jooo ! To je ono. Paradoxně i tohle nás baví. Není to ale to pravé pro naše plynové vařiče, takže hledáme závětří pro vaření snídaně. To nacházíme hned zkraje lesa, pod větvemi obtěžkanými náložemi letošní bílé peřiny.

A už to syčí a už to jede. Tradiční snídaně krušnohorských bláznů je na světě. Vejce, slanina, obrátit, posolit a vyklopit na domácí chlebík. Neskutečná lahoda se do tohohle zakousnout v probouzejícím se lese. Nikde nikdo, jen sníh, ticho a tři  blázni se stejnou uchylkou.  A po vydatné snídani i s kafem a čajem šup opět do vázání a vzhůru plání na Havraňák, který je již z dálky vidět ozdobený dřevěným trianglem.

Fujavice nás nezabrzdí, to spíš mě důkladně probere tlama , kterou hodím do sněhu, když při běhu drnknu špičkou do hlubokého sněhu. Ale i tojsou chvíle pro které to děláme. Ta legrace, to sdílení… Na temeni kopce jen společné foto a pak už pěkně dolů loukou do vsi. Učíme se lépe či hůže telemarkovat, protože jinak ty lyže prostě řídit nejdou . Šlapeme kolem chat i prázdnými svahy a naručujeme panenský sníh. Je to paráda a být ty svahy delěí, to by byl teprve odvaz. Sněhu je opravdu hodně, takže dolů do Rudné se dostáváme bez nutnosti jet po silnici , obcházíme kostel a jsme opět u auta. Prostě 2,5 hodiny zábavy, která stála zato.

Skiareál Náprava – lyžování u Jáchymova

Výhodou života pod Krušnými horami je mimo jiné i to, že když v 8:15 hodíte to auta lyže a přezkáče, tak v 9:00 už můžete klepat vlekaři na rameno ať spustí lanovku. Ať už bydlíte v Nejdku, Nové Roli, K. Varech, Ostrově, Jáchymově  nebo jinde v Krušnohoří, vždy je v okolí pár sjezdovek, kde se za příznivé zimy můžete vyřádit.  Jedním z mnoha je skiareál Náprava v Jáchymově.

Ono je to tedy kousek nad Jácvhymovem, směr Nové Město (tady bacha na název , žádné Město tam není, jen pár domků směrem na Mariánskou ) Většina lyžařů nadržených na bílé pláně ho míjí cestou na Klínovec , nebo Boží Dar. A to je možná dobře. Ona už cesta tam je trochu schovaná. V prudkém kopci u Jáchymovského kostela musíte doleva, kolem bývalých uranových dolů se zanoříte do kopců a po cca. 1,5 km už vás  v zatáčce cedule dovedou až k Nápravovi. Nevím proč se to tak jmenuje snad   podle majitele ? Každopádně je tady velké parkoviště, ze kterého je nástup rovnou k vleku. A to fakt oceňuji. V Perninku nabo na Plešivci musíte vláčet lyže přes parkoviště na nástup na vleky, taky můžete prakticky od auta dojet k vleku. Ty jsou tady na Novém Městě tři. Vlevo poma, která občas nepříjemně na nástupu nadskakuje. Ta obsluhuje červenou a úzkou černou sjezdovku . Vpravo je kotva, která vás vyveze na temeno kopce. Odtud máte nádherný výhled na krále Krušných hor – Klínovec.

skiareál náprava JáchymovSvahy jsou orientované severně, nejvyšší bod kolem 900 m.n.m , takže odpoledne už na nich moc slunce není, zato nejsou rozbředlé. Z kotvy se můžete spustit širokou téměř 900 m dlouhou modro/červenou sjezdovkou dolů, nebo to říznout doleva lesní spojkou na mírnou louku s dětskou pomou. Pro děti ideální svah na učení a pro vás chvíle pohody, kdy se koukáte na sluncem ozářený Klínovec a letmo kontrolujete děcka jestli to na vleku dávají.  Ten kdo nepotřebuje desitky kilometrů sjezdovek si tohle středisko oblíbí. Je ještě příjemně zastaralé – čipy tady nečekejte, permice mají z laminovaného papíru, takže rollery s sebou, případně vám vlekař dá provázek na připevněník bundě. Ale o sjezdovky se tu starají skvěle, bufet je hned u dojezdu. Krušnohorská pohoda – a to to přeci jde.  Ti z vás, kteří člou tento článek a nemají to tak blízko jako my, se můžou ubytovat třeba v Jáchymově nebo na Mariánské a těch pár kilometrů si dojet autem.

Tady je ceník

Ubytování v okolí najdete tady
Booking.com