Backcountry na Klínovci s lyžemi Sporten Freewalk

Je brzké prosincové ráno, když vyjíždíme tmou kolem Mariánské a Božího Daru až na vrcholové parkoviště krále Krušných hor – Klínovce. Ve 1244 je pěkná kosa, cca. -5C a přestože dole sněhu moc není, tady je opravdová zimní pohádka. Nakonec jsme dali na Víťovy rady a nejeli na Ryžovnu. Tam je na planinách ještě vidět vykukující tráva. Klínovec je jiné kafe.

Přístřešek pod Klínovcem

U přístřešku pod Traverzem

Sundáváme Freewalky z batohů, upínáme do nich boty a vydáváme se směrem k Meluzíně. Vlekaři ještě spí, všude je ticho, jen perfektně upravené sjezdovky dávají tušit, že za pár hodin tady bude rušno. Nás ale zajímá volný terén. Zaplouváme do lesa plného prašanu. Lyže krásně nesou a s typickým křupáním se mezi stromy prokousáváme níže pod vrchol.

Klínovec 1244 m.n.m.

Vidíme maximálně stopy zvěře, jednou křižujeme jakýsi skialpinistický trail, jinak je sněhobílý povrch panenský. V jednom místě překonáváme koryto potoka a za ním přijde špičková zábava. David totiž předvádí unikátní držkopád a s efektním žuchnutím mizí v oblacích bílého prašanu. Mám to ! Řvu smíchem a navíc radostí, že se mi Mistra podařilo natočit.

Za chvilku docházíme k velikému přístřešku ,, Pod traverzem“. Nebe se začíná balit do růžovo-fialova, svítání začíná. A bude to pecka ! Předpověď lhala, melo být zataženo – tohle je bonus. Při pravuji si drona a vzlétám. Je to dechberoucí. To budou fotky a video. David zatím ,,vaří“ – rozuměj připravuje na pánvičce slaninku a volská oka. Tradice, je tradice a navíc to v přírodě tak skvěle chutná.

Kolem nás je ticho, vše se barví do oranžové, slunce začíná svojí každodenní pouť. Kdo nezažil, nepochopí. Je to daleko intenzivnější, než v létě. Ten sníh a mráz tomu zážitku dávají jiný rozměr.

Nasycení vejci i zážitky vyrážíme zpět k autu. Jsou to necelé dva kilometry, z nichž část musíme jít vzhůru jednou z Klínoveckých sjezdovek. Jde to v pohodě, tulení pásy lepí dobře. Jen mraky nedočkavých lyžařů a snowboarďáků už brázdí pistu, takže jdeme opatrně po jejím okraji. Právě teď vynikne ten kontrast osamoceného svítání někde v přírodě a té komerce kolem. A možná že nám někteří z nich i trochu závidí…

Nejkrásnější svítání v Krušných horách – DJI MAVIC 2 Zoom

Přestože už v přírodě zažili hodně svítání , pořád si nemůžeme pomoci a vyrážíme znovu. Někdo prostě loví tornáda, někdo slunce. Možná si někdo řekne, že je to pořád to samé, ale opravdu není. A hlavně koncem listopadu je čas milosrdný a mozol vylézá až kolem 7:15, takže nemusíme vstávat ve 3:15 , jako to bylo při cyklo svítání na Havraním vrchu.

Tentokrát jsme vyrazili s Tonym pěkně až  kolem šesté.  Na první pohled  to nevypadá dobře. Dole je totální mlha a nelepší se to ani když vyjedeme do cca. 920 m.n.m. před Pernink. Sakra, takže předpověď lhala ? Vždyť mělo být polojasno ! Máme namířeno nad Mariánskou na Popovskou horu, jenže ta je přibližně stejně vysoko, to bude to samé.  V Krušných, ani jiných horách se nedá předpovědím opravdu věřit na 100 %. Na mobilu mi pípne zpráva od Petra Mikšíčka, jeďte na Fichtelberg kluci ! A připojený printscreen hovoří za vše. Vypadá to tam mnohem lépe. Jenže ještě u Božího Daru je mlha hustá, že by se dala krájet. Přejíždíme do Německa a u hotelu Sachcenbaude  se stane zázrak.  Mlha nejednou, bez varování končí a nad námi je jasná obloha, kterou již začíná na obzoru barvit svítání. Radostí křičíme v autě. Joooo !!!  U hotelu na Fichtelbergu jsme ve výšce 1214 m.n.m. a celý svět je pod námi. Opravdu vypadá to tak, někde kolem 1000-1100 m začíná oblačné moře. Z něj vykukuje jen nejvyšší hora Krušných hor Klínovec blikající tykadlo jeho televizní věže. Přestože nevím přesně jak je to přesně s legislativou pro drony v Sasku, vytahuji svého DJI Mavic 2 Zoom a lovím . Fotky, záběry valících se oblak, prostě všechnu tu nádheru, která se barví do neuvěřitelného růžovo – oranžového světla.

Slunce vylezlo, je čas přejet pár km na Českou stranu a natočit a vyfotit  ještě něco tam.  Míříme na Neklid, který je oblíbený hlavně při západech slunce. Teď tam však inverze a slunce dopadající přes hřbet Klínovce vytváří neskutečnou podívanou. Nad mraky vykukuje jen špička božídarského Špičáku a i městečko Boží Dar je rozděleno mlhou na dvě poloviny. Přelétám nad tou nádherou sem a tam a nevím co s dronem točit, nebo fotit dříve. Kromě ubývající baterie mě opravdu nic neomezuje. Tohle budu muset napravit. Jeden akumulátor udrží Mavica ve vzduchu cca. 15-20 min. To je dost, ale pokud ho chcete nechat viset ve vzduchu třeba 12 minut na časo sběr , tak na další záběry moc energie nezbývá.  Baterie došla a my si dodáváme chybějící energii vyhříváním na slunci a naší tradiční snídaní z mini vařiče. Volská oka, trochu klobásy, chleba a kafe…S takovým výhledem chutnají nejlépe.  Ani se nám nechce jet domů – dolů pod pokličku. Dnes to opravdu stálo za to. Někdy se opravdu vyplatí riskovat a nevěřit předpovědi. Je z toho zážitek na celý život.. Posuďte sami..