Skály pod Vlčincem – Krušné hory

Vždycky mě lákaly tajemná místa a skály, které vykukují z lesů u hluboce zaříznutého údolí nad Hroznětínem byly jedním z nich. A v rámci natáčení jednoho z dílů Grerat Walks se mi to splnilo.

vlcinec 6

Bubáci a Hastrmani?

Vždycky když jedu autem po obchvatu Hroznětína, upoutá můj pohled jedna z bran do Krušných hor. Říčka Bystřice tady vytvořila působivý vstup do hor, kde skoro z roviny vystupují mohutné masivy téměř tisícimetrového Vlčince (972 m.n.m.) a dalších kopců za kterými vykukuje Plešivec (1028 m.n.m.) Tohle údolí mi vždycky připomínalo jedno z míst o kterých nám už babička v knížce Bubáci a hastrmani od Josefa Lady. Dole řeka, po levé straně skály, jen ta asfaltová okreska do Perninku to trošku kazí.

bubaci 1
Přesně tenhle obrázek se mi vybaví v hlavě…

Vzhůru do skal

Cesta ke skalnímu městu je docela složitá. My jsme k nim došli po celkem dlouhém výstupu strmou cestou od konce Merklína. Přešli jsme Bystřici a stoupali po tzv. Jindřichově silnici až nad skalní formaci. Cesta není značená žádnou turistickou značkou, ale pokud použijete například aplikaci mapy.cz tak jí snadno najdete. Připravte se na převýšení minimálně 250 m ale také na to, že výhled bude stát za to. V posledních letech totiž došlo k výraznému odlesnění možná i vlivem některých větrných smrští se celé skály odhalily a jsou vidět již zdálky. V některých místech poskytují také nádherný výhled směrem k Hroznětínu a do karlovarské kotliny. S trochou šikovnosti se na plošině nad jenou skalní skupinou dá i přespat. Místo je zde tak na jeden dva stany, nebo si prostě zalezete do borůvčí ve žďáráku. Ohniště tady není a vzhledem k množství polomů a suchého klestí je to dobře. Společnost vám bude místo plamenů táboráku dělat jen torzo staré trampské chaty a šumění větru v bučinách. A ještě rada závěrem nezapomeňte si s sebou vzít dostatek vody.:-)

Trousnická skála a Jezero nad Odeří na kole a s dronem …

aneb parádní výlet v Krušných horách..

U nás v zalesněných kopcích je minimum vrcholků, ze kterých máte nerušený výhled na západ, či východ slunce. Jednou ze světlých výjimek je Trousnická skála čnící do výše 949 m nad mořem. Nejen, že poskytuje skvělé výhledy zejména na jihozápad, ale díky své odlehlosti, je zatím málo navštěvovaná. My jsme se na ní jako obvykle vydali z Nové Role z nadmořské výška cca. 420 m.n.m. Nebudu Vám tedy lhát… krpál nahoru je to pořádný. Nejprve jedeme směrem na Nejdek a po cca. 8 km uhýbáme doprava a po dalším stoupání se nad benzínkou stáčíme opět doprava do kopců směrem na Vysokou Štolu. A pokračuje stoupání, občas okořeněné pár starými staveními, nebo stádem koz, či ovcí. Těsně před výjezdem na asfaltku je vlevo studánka s výbornou vodou, kde se lze občerstvit. A pak už je tu další, mírnější stoupání a průjezd osadou Oldřichov, na silnici z Nejdku do Perninku. Ta ěnedávno vyhrála stavbu roku KV kraje a šlapání po ní je parádní. Nás ale baví terén a příroda, takže se nad železniční tratí stáčíme vlevo a po značené polní cestě míříme k vytoužené zastávce – Trousnické skále. Po pár km nezapomeňte odbočit vlevo a všímejte si trojúhelníkového turistického značení, které signalizuje nedaleký vrchol. Skála totiž není od cest\y vůbec vidět a i na kole se jede přes balvany a kořeny docela těžko. Tlačíme je tedy asi 200 m a flákneme s nimi do jehličí až na dohled k cíli. Už tam někdo je, slyšíme hlasy. Je to ale jen páreček fotografů. Klik jde fotit, nějaké 360 záběry a tak se dáváme do řeči a pomáháme mu nahoru se stativem a foťákem.

Ono vylézt na Trousnici není nijak obtížné, ale trochu cviku to chce. Nahoře je místo tak pro dva/tři lidi, vrcholová knížka a dřevěný křížek. Výhled do údolí o 500 výškových metrů níž je parádní. Je vidět celé podhůří Krušných hor kolem K. Varů, Sokolovsko, vrcholky Slavkovského lesa i vzdálenější vrchol Dyleň u Chebu. Dělám ještě pár záběrů na droníka , obkroužím skalisko a za chvíli se loučíme a pokračujeme k dalšímu cíli dnešní vyjížďky. Ještě ke Trousnické skále – kroumě výhledu, tady nenajdete nic. Na ohniště, studánku i další věci zapomeňte. Zato je tu ale božský klid. Jedeme tedy dál, směrem k bývale hájovně a restaurantu Wolfling. Doby slávy před 100 lety jsou již pryč a dnes tu stojí rozpadající se torzo domu a pár pozůstatků sudetských obydlí. Tady začíná také pravá divoká pěšina. Bacha na ústa.. chce to sledovat stopu a věnovat se jízdě z kopce naplno. I když…. některé výhledy jsou také úchvatné. Zejména ty ze svahu svěrem na Karlovy Vary, Velký Rybník a Děpoltovice. Další sjezd je opravdu výživný a brzdové kotouče dostávají zabrat. Přijíždíme k Černému Jezeru. On je to vlastně rybník, ale díky jeho odlehlosti v horách a temné rašelinové barvě vody mu nikdo jinak neřekne. Tohle je úrstě parádní místo na relax, opatrné koupání i odpočinek. Nemáme ale čas, takže téměř skáču šipku z kola a zprovozňuji DJI drona abych ještě stihnul poslední chvíle zlaté hodinky. Podařilo se a záběry Jezera v posledních slunečních paprscích budou patřit do zlatého fondu mojí dronografie :-). A pak už je tu jen další vypečený sjezd s hořícími brzdami a přijíždíme dolů do Odeře. Parádní zážitek. I s následnou cestou domů před oblíbenou panelku u Děpoltovic to dělá 30 km. Pro toho, kdo hledá odlehlé kouty a zároveň si chce trochu máknout je to ideální trasa.

Jezero Odeř.
Jezero (rybník ) nad Odeří