Cestování - Evropa Archivy - Strana 2 z 4

Vodopády Varvara – utajený klenot řeckého Chalkidiki

Posted on 26. 3. 202328. 3. 2023 by pedro73

Pokud nejste zrovna plážoví povaleči a po pár dnech na pobřeží u Asprovalty, Stavrosu, nebo jiného letoviska na severu Chalkidiki, plánujete nějaký výlet, mám pro vás tip. Panenské vodopády ukryté v džungli řeckého lesa.

Vodopády, no jo, ale kde?

Je pár dní po příjezdu do Řecka, jsme už řádně nasoleni z vln Orfanského zálivu a já zase v Google mapách hledám, kde uspokojit svou objevitelskou duši. Vodopády, to by bylo něco! Venku je každý den kolem 36 stupňů a tak by se nějaký chládek šiknul! A opravdu, asi 25 km od nás najdu v místech, kde se Chalkidiki přilepuje k pevnině, jakýsi vodopád Varvara. Nikde na netu o něm skoro nic není, ale i těch pár fotek, které jsou u map vypadá skvěle. Vzpomněl jsem si, že kousek od Asprovalty bydlí moje spolužačka ze základky a tak jí píšu, jestli náhodou neví, kde by to mohlo být. Bohužel ani ona nemá tušení, snaží se nám všemožně pomoci, ale nikdo nic neví. Jednoho dopoledne tedy vyrážíme do hor nad letoviskem Stavros sami, vstříc dobrodružství.

Hory, lesy, serpentiny

Cesta je zpočátku pohodová, za přelidněným Stavrosem jedeme směrem na Olympiadu. Tudy jsme jeli vlastně před mnoha lety z Thassosu do Ormos Panagias. Cesta všam po pár kilometrech uhýbá do hor a serpentinami se šplkáme výš a výš do zelených kopců. Ale pořád je to asfaltka i když úzká. Najednou je tu vytoužená směrovka KATARAKTES (Vodopád) a odbočka vpravo na prašnou cestu. Odsud by to mělo být asi 3,5 km. Necháváme auta raději tady i když by to dál asi šlo. Balíme vodu, svačinu a připravujeme děti i sebe na hodinový pochod. Nakonec zjišťujeme, že jsme dobře udělali. Ultra-prašná cesta je sice široká, ale plná výmolů a kamení a my s auty ještě musíme dojet do Čech. Spíš nás děsí ze jdeme stále z kopce, ale nějak se do kaňonu s vodou dostat musíme. Díky tomu, že cesta vede prakticky stále po úbočí zalesněných kopců, není to tak hrozné. Příjemný stín nám dělají jedlé kaštanovníky i platany. Ťapeme prachem až k další odbočce, kde už je vidět více do údolí. Tam už by to mohlo být. A opravdu – po chvíli jsme u plácku, kde parkuje pár odvážlivců s auty. Sem bych opravdu vlastním autem nejel, je to prašný tamkodrom. V dálce slyšíme zurčení vody a nějaké hlasy. Jsme tady!

Dva vodopády jako bonus

Nejdříve se vydáváme po proudu potoka vpravo, kde slyšíme lidi. V čistém potoce je i celkem dost vody, takže chvílemi ho pro osvěžení brodíme. Po pár set metrech chůze korytem je konec! Ne, že by potok zmizel, ale padá dolů tak 8 metrovým vodopádem. Pod ním vidíme na malé plážičce blbnout pár dětí a rodičů. Jak se tam ale dostali, nechápeme. Možní úzkou adrenalinovou pěšinkou v lese. No nic, jdeme na další vodopád. Ten má být výše proti proudu. Chvíli se tedy vracíme a pak už se držíme pěšiny a po dřevěném můstku přecházíme na druhou stranu potoka. Tady začíná stezka prudce stoupat až najednou…. Najednou se před námi objeví scéna, jak někde z Kostariky, nebo džungle kdekoli jinde v tropech. Za skalní stěny stéká šumící rozvětvený vodopádek do malé laguny. Všude kolem listnaté stromy, místy probleskuje modrá obloha a je tu jen pár lidí. Po nezbytném focení a natáčení dronem svlékáme co se dá a noříme se do ledové vody. Ano, je to o infarkt, ale po chvíli za důkladného odfukování děláme i pár temp. Je to opravdu nádhera. Kdo by řekl, že pár kilometrů od moře bude v úmorných srpnových vedrech ještě funkční vodopád. Protože víme, že nazpátek půjdeme do kopce, ještě si namočíme trika a šátky a vydáváme se zpět k autům.

Je dobré se připravit

Pokud se na tyhle vodopády vydáte mrknout, pamatujte, že po cestě není žádný zdroj pitné vody. Tedy kromě potoka, ale to bych nezkoušel. Snad jen pokud máte filtr na vodu Sawyer jako my. To se pak dá pít z každé louže. A auto raději fakt nechte u asfaltky, cesta dolů je fakt spíš Dakar. A nezapomeňte, odpadky odnést s sebou.Tohle je kout, kam se dostane jen málo lidí, natož Čechů, tak ať stále zůstane klidný a čistý.

Ps: A v příštím článku se můžete těšit na zarostlé řecké lázně s termální vodou. Ale ne ledajaké. Zaniklé, postapokalyptické a tajemné..

Booking.com

Facebook

Twitter

Černá Hora autem – díl. druhý, z Bosny do Montenegra

Posted on 22. 3. 202325. 3. 2023 by pedro73

V jednom z příspěvků jsem popisoval cestu z České republiky do Bosny na naší cestě do Černé hory. A jak jsme se dostali dále z Bosny?

Přes divoký Balkán

Odpočatí po prvním dnu cesty vstáváme v Motelu Stečak v údolí řeky Vrbas. Čcká nás posledních 350 Km do vysněné Černé Hory. Budeme ale muset zvládnout cestu přes tajemnou a divokou Bosnu a Hercegovinu. Navigace mi ukazuje podivných 6,5 hodiny do cíle. To je divné, říkám si – tuhle štreku musíme zvládnou tak za 4! Po první hodině jízdy nám ale dochází proč. Před městem Bugojno náhle Davida v autě před námi zastavuje policejní hlídka. Tak a je to tady! Teď ho zatknou, nebo přijdou na řadu balkánské úplatky. A ono nic, jen běžná kontrola, žádná pokuta. Tady se stejně žádné závodění nekoná, nedá se tady jet 90 km/h a často i 60 je nad naše řidičské dovednosti. Ně, že by silnice byly děravé, ale často projíždíme přes hory, úzkou asfaltkou, serpentinami, kde jedete na trojku, či dvojku. Nejkrásnější úsek nás čeká mezi Jablanicou a Mostarem, Nádherné hory, skály jako z Vinnetoua a horské přehrady s tyrkysovou vodou nás nutí stále zastavovat a fotit.

Z Mostaru na Granični prijelaz Vraćenovići

Před Mostarem se údolí malinko rozšiřuje a my obdivujeme bosenský klenot s kostely, minarety i hřbitovy v těsném sousedství panelové zástavby. Inu Balkán. Dáváme si ve stánku u cesty výborný kebab a pizzu a spěcháme na hraniční přechod do Černé Hory. Na mapě to vypadá jako kousek, ale tato část cesty je možná největší opruz. V mnoha úsecích je omezení na 50 Km/h i když vesnice, kvůli které omezení platí je třeba několik set metrů vedle ve svahu. Silnice ale celkem kvalitní, občas jen vyjeté koleje od náklaďáků. Vybrali jsme si trochu netypickou cestu přes hraniční přechod Vraćenovići. To obnáší vystoupat kolem další přehrady u města Bileča až do výšky přes 800 m.n.m na malý přechod, kde by neměly být tak dlouhé čekací doby na rozdíl od hlavního tahu z Chorvatska.

Welcome to Montenegro!

A je to pravda. Zdržíme se tady sotva 20 minut a za chvíli nás vítá černá orlice – Dobro došli v Montenegro! Náhorní krasovou planinou se blížíme ke Kotorskému zálivu. Rychlost nic moc, ale krajina parádní, v jednom místě okořeněná lesním požárem, který hasiči jen z dálky monitorují. Za pár desítek minut se náhle v dálce zaleskne hladina Jadranu a my víme, že se blížíme do cíle. Sjezd k moři a výhledy na Kotorský záliv jsou tím nejkrásnějším co jsem na cestách viděl. Dá se to snad přirovnat jen k norským fjordům. S tím rozdílem, tady jede klimoška na plno a my se těšíme až u Bečiči zanoříme unavená těla do slaných vln. Ještě musíme objet celý záliv přeplněnými pobřežními městečky, než se dostaneme za Budvu. To už je ale zase jiný příběh…

Závěrem

Jestli máte dost času a chcete zažít trochu dobrodružství, poznat pravý Balkán a vidět nádherné přírodní skvosty, jeďte určitě přes Bosnu. Pokud si ale připlatíte za Jadranskou chorvatskou dálnici, budete v Černé Hoře určitě rychleji a pohodlněji.

Booking.com

Facebook

Twitter

The abandoned Greek baths of Loutra Eleftheron – hot springs and secrets

Posted on 1. 1. 20232. 4. 2023 by pedro73

We’ve been through a lot in Greece since 1997. However, this year’s trip to Loutra Eleftheron is indelibly etched in our memories. The experience I’m about to tell you about ranks in the top 10. It is a mixture of bizarreness, wonder, splendour and sadness. But first things first…

Minimum of information

This trip In Greece was born in my head like many similar ones. I just sit over Google maps and see what’s interesting in the area. I scroll along the coastline, the beaches, click on users‘ photos. And then something catches my eye! The name Loutra (Czech for spa) Eleftheron just off the sea near the former main road from Thesaloniki to Kavala. It’s supposed to be some kind of extinct thermal baths. Apart from a few photos there is really extremely little information on the internet. nothing about the history, nothing about when the baths were closed or how and when they were created. Anyway, we’ll do some research, it’s a bit cloudy, so we’ll go for a swim in the thermal baths. It’s about 40 km from Asprovalta, where we’re staying.

Loutra Eleftheron - like the world after the apocalypse

The way to the place is not difficult, the navigation leads us simply, along the former main road to Kavala. And then there is the exit to the left and the classic blue and white sign Loutra Eleftheron 1 km. But after a while of driving we start to stare with our mouths open! The vegetation surrounding the road thickens and in some places is so constricted by climbing ivy, brambles and thorns that we have to zigzag. Here and there the tarmac has cracked under the force of clubbing roots – nature is taking its toll. All that’s missing now are the zombies and the impression of the apocalypse is complete. After a while we see a few cars, a rusty gate and a few people returning with towels around their necks. We’re right here.

Beyond the gate, blocked by branches and rocks, is another world. Various buildings are scattered among the lush vegetation, grass and massive plane trees. For some, their purpose is obvious, as they are marked with a sign (e.g. restaurant.) For others, we can only guess what they were used for. Greek sprayers are on the rampage here, as they are here, so everything is properly tagged. But junk like shrapnel, plastic, etc. is not here. It’s an urbexer’s dream. In one of the buildings, which was probably used for medical treatments, there are still bathtubs and a pool with thermal water. But we want to bathe in nature, as we saw it in the few available photos on Google.

Let's warm our bones!

And just behind one of the first buildings we find the first thermal pool just above the river. We continue upstream past the main spa building over the bridge. One of the semi-dilapidated buildings apparently houses the local hippies. But we are interested in the river and what flows into it. We take off our shoes and wade across. It’s suspiciously warm and as we get closer to the other bank, where a small stream flows into it, the temperature rises. Here’s another thermal spring! The air is a little thick with the smell of hydrogen sulphide and there are interesting green rows growing by the spring and the feast is warming up nicely. This is very close to us Karlovy Vary people. As more people start to arrive we move to the first spring. We load ourselves in our swimsuits into the hot water. It’s under a cloud outside, so the sun is making up for it today. We also walk through the lukewarm thermal river, The water temperature at the springs outlet ranges from 36 to 42 degrees Celsius. It is rich in sulphur sources, so it is ideal for musculoskeletal disorders (osteoarthritis, rheumatoid arthritis, back pain, etc.) and skin diseases. However, you can’t stay in such warm water for long, the sulphur smell is a bit confusing to the senses, but otherwise it is really pleasant. Thoroughly warmed up, we pack up to leave. The sun comes out and we’ll go to the sea today to cool down.

The mystery is not solved...

Only after returning home do I find that the main natural thermal pool is located further upstream. What is still a mystery to me is the minimal information about this location. Such a Thracian Area 51… Although I did find a little something on Greek Wikipedia. It sheds some light on some questions, but it makes me want to do more research.

What does Wikipedia say?

The thermal springs of this area have been known since antiquity. Probably there was an ancient city of Apollonia , whose name is related to the thermal springs. The waters of the springs have a chloride composition with hydrogen sulphide and have a temperature of 37 to 41,5 °C. Their total surface supply is estimated at about 267 cubic metres per hour, and their waters are considered suitable for musculoskeletal disorders, skin diseases, circulatory disorders, inhalation therapy for asthma, etc. Today, 31 buildings have been preserved in the spa. The oldest preserved building is the Ottoman bath house from the end of the 18th century. The area was transformed into a spa town when Zachos, a tobacco merchant, took over its operation from the Ottoman government in 1908-1910. The buildings attributed to him are the „Amfipolis“ and „Pangaeo“ hotels and the ground floor of the restaurant building. Due to the great distance of the spa town from any settlement, various shops were built there, such as a bakery and a grocery store. The buildings in the spa town continued to be constructed throughout the 20th century, creating a small settlement that is now completely abandoned.. but why?

Facebook

Twitter

Levné ubytování v Černé Hoře

Posted on 30. 5. 202230. 5. 2022 by pedro73

I pro letošní sezónu zůstává Černá Hora pro českého turistu jednou z nejlevnějších destinací, co se ubytování u moře týče. V tomhle ohledu jí může konkurovat snad jen Albánie, nebo Bulharsko.

Jeďte sami bez cestovky

I v tomto případě platí, že když se vydáte do Černé Hory po vlastní ose autem (už jsem o tom psal) , většinou ušetříte. Pokud nechcete spát v autě a nepojedete na jeden zátah, bude Vás to stát cca. o tisícovku víc, za spaní po cestě v Chorvatsku, nebo Bosně. Ale i cesta může být cíl a nasajete i vůni cizích krajin postupně.

montenegro2 4 — Když se ubytujete dále od moře na obrázku vpravo, výrazně ušetříte

Jak je to s cenami?

Hned když začnete procházet nabídky ubytování na Jadranu například na Booking.com naskytne se vám první srovnání. Chorvatsko je prostě o dost dražší. I to byl důvod, proč jsme jeli do Černé Hory. Podobně jako u Chorvatska platí, že čím jižněji se vydáte, tím budou ceny příznivější.

Nejdražší apartmány a penziony najdete u velkých turistických letovisek blíže k HR hranici. Podél Kotorského zálivu, v centru Budvy a Bečiči jsou ceny obvykle nejvyšší. Podobná je situace u luxusního letoviska Sveti Stefan, nebo Petrovac. Ve Sutomore se už začíná situace maličko lepšit a v Baru už najdete spoustu apartmánů za celkem nízké ceny. Tady je to ale dané tím, že Bar je spíše průmyslové město a přístav. I když i kolem něj najdete slušné pláže, jsou i romantičtější místa.

montenegro2 3 — Na jih od letoviska Petrovac se dá najít také výhodné ubytování

I v Bečiči nebo v Budvě se dá výhodně bydlet

Najít dobrou cenu na ubytování v sezóně je ve velkých turistických centrech někdy celkem problém. Pokud se však budete držet některých pravidel, není to nemožné. Mám pro vás pár doporučení.

vybírejte apartmány dále od moře – máte přece auto a na pláž si můžete dojet
zkuste kromě Bookingu také airbnb.com – my jsme měli na tomto ubytovacím vyhledávači cenu o cca. 5 tis. levnější než jí to samé zařízení mělo na Booking.com
menší vesnice s omezenou infrastrukturou mají příznivější ceny, než velká letoviska, kde jsou supermarkety a mraky taveren

V Budvě, Kotoru, Bečiči, nebo Tivatu to znamená jet obvykle pár set metrů, nebo kilometrů na úbočí hor. Sice to bývá někdy klikatá úzká silnička ale dostnete se dál od ruchu diskoték a společnost Vám budou dělat jen cikády a cypřiše. A ten výhled z výšky na Jadran? K nezaplacení.

Takhle parádně jsme bydleli v apartmánech resortu Maslinjak. Sice jsme do obchodu chodili pěšky, nebo autem, ale úžívali jsme si luxusu, který by stál dole u pláže o mnoho více.

maslinjak2 1 — Resort Maslinjak nad Bečiči

Jih je nejlevnější

Nejnižší nabídky najdete tradičně v destinaci Ulcinj, nebo Utjecha. Pobřeží tady už není tak divoké a horské masívy tak vysoké jako kolem Boky Kotorské a Budvy, ale zase jdou tady rozlehlé písčité pláže. Prostě, čím blíže k Albánii, tím levněji

sutomore gb3af09d9b 640 — Pláž v Sutomore

O tom, jak se dostanete do Černé Hory autem jsem psal zde

Facebook

Twitter