Ferrata Hannauer Hütte – Lechtalské Alpy, recenze ferraty

Až budete plánovat další výpravu do Alp a hledat ferratu, která je od horské chaty, co by kamenem dohodil, není lepší volba než tato. Lechtalské Alpy jsou naše srdcovka a stále je tady co objevovat. Navíc je máme od nás z Karlovarska poměrně blízko, takže nemusíme ani kupovat rakouskou dálniční známku a cesta trvá nějakých 5-6 hodin.

Jednoho červnového rána tedy vyrážíme přes Cheb, Mnichov a Garmisch-Parterkirchen vstříc dobrodružství. Přijíždíme po okresce do vesničky Boden a vyhýbáme se tak i obávanému Fernpassu, kde bývají časté kolony. V Boden necháváme auto na následující 3 dny na malém parkovišti a po nezbytném protažení a přebalení batohů jdeme vzhůzu. Na chatu Hannauer Hütte (1922 m.n.m.) je to cca. 3 hodinky a převýšení 550 m také není nijak závratné. Měl by tedy být dostatek sil i na ferratu.

Hannauer Hütte

Cesta podél potoka i následný výšvih na plošinu na které stojí stylová chata je pohodový. Dáváme si pivko a balíme ferratové vybavení od Highsafety. Nástup jsme si mohli prohlédnout již cestou, protože stezka vede kolem začátku klettersteigu. Před nástupem na ferratu si důkladně kontrolujeme vybavení a cvakáme se na první lano. Jde o zajištěnou cestu obtížnosti D – tedy druhou nejtěžší, je tedy dobré si promyslet, zda jí zvládnete. Nutno dodat že její trasa nevede nějakou vysokohorskou stěnou ale jde o nádherně vedenou cestu soutěskou , nad hučícím potokem s mnoha překvapeními.

Prvním překvápkem je celkem snadný nástup. Tady se chleba neláme, takže si užíváme prvních kontaktů se skálou a pohledy do vod zpěněného potoka pod námi. Za prvním zákrutem už přicházejí ke slovu stále více ruce. Tady je opravdu potřeba šetřit síly, protože přicházíme k oblasti s C/D obtížností. Pokud se někdo rozhodne vrátit má možnost, je tady nouzový výlez k chatě obtížnosti B. Namáhavě se posunujeme jištění za jištěním až k lanovému mostu, kde je první možnost odpočinku.

Před jeho začátkem a ne konci jsou další nouzové únikové cesty. A protože toho s Tonym máme opravdu dost, využíváme je pro hladký dolez. Za lanovým mostem Petrovi klettersteig nabízí ještě jedno obtížnější místo, ze kterého vaše ruce nebudou mít radost, ale pak už si můžete oddychnout. Dál už lezete po vrstevnici vysoko nad potokem až ke konci ferraty u malé vodní elektrárny. A pár poznatků na závěr ?

Klíčové místo ferraty Hannauer

Tuhle ferrátku se určitě nevyplatí podceňovat. Z dálky možná vypadá snadno, ale když se dostanete hlouběji do soutěsky, je třeba lézt s rozmyslem a šetřit síly. Předpokladem pro její bezpečné zvládnutí je odpovídající vybavení včetně helmy. Parádní je zejména lanový most, lavička na únikové cestě a všudypřítomný hukot potoka. Určitou výhodou může být to, že v parných dnech na Vás nesvítí slunce, díky severní orientaci cesty a umístění v soutěsce. Je třeba na to myslet a vzít si do batohu něco teplejšího. Samotná chata Hannauer je pak skvělým východiskem na další túry. V některém z dalších článků Vám popíšu, jak jsme přešli přes sedlo Dremmelscharte na chatu Steinseehütte a vyrazili na lehčí Klettersteig Steinkarspitze.

Seifertova ferrata, Nové Hamry

Přestože u nás v Krušných horách je o rozeklané skalní masivy celkem nouze, i zde začínají vyrůstat zajímavé ferratové cesty. Minule jsem popisoval nejnovější zajištěnou cestu na kraslickém Hausbergu. Dnes se podíváme na nepatrně starší klettersteig v Nových Hamrech. Nese  název Seifertova ferrata, což však nesouvisí se jménem známého poety, ale odráží se v ní název hotelu, za jehož humny se nachází. Ale i tak na ní můžete zažít dobrodružství, jedna báseň 🙂

Přístup k ní je jednoduchý. Auto necháte u hlavní silnice, na obecním parkovišti před restaurací, přejdete kolem jejího dvora po můstku přes Rolavu a jste na místě.  Skalky jsou skryté na kraji vzrostlého smrkového lesa . Abych pravdu řekl, ač se zde v kraji pohybuji celý život, nikdy dříve jsem si jich nevšimnul. Nečekejte však žádné velké kolmé stěny. Spíše jde o skupinu skalisek a obřích balvanů, stoupajících po strmém úbočí. Pod nimi najdete  i jednoduché posezení pro vytvoření zázemí. Prakticky celá ferrata se nachází v lese, což je v rámci ČR docela unikát. Zatímco jinde se hledají cesty s výhledy, tady můžete cestou sbírat houby a přelézat padlé stromy. Je tady několik cest, z nichž nejtěžší varianta D  je prakticky jen několikametrový, trochu převislý výběžek. Nevyplácí se ho však podceňoval – i tady si ,zejména za mokra,  můžete pěkně nabít hubu. Ferratový set, je tedy samozřejmostí a helma také, i když skála je nádherně kompaktní, bez rizika uvolnění balvanů. Nejzábavnější se asi jeví trasa obtížnosti C , která stoupá napravo a po prvním výšvihu se zanořuje do stínu lesa. Prakticky stále lezete jen několik metrů nad zemí, takže případný pád by určitě nebyl fatální, jako někde v Alpách, ale dá se tu skvěle procvičit technika a výdrž. Další zajímavost přichází při traverzu na vrcholové skalisko.

Tady se v jednom místě musíte dokonce protáhnout mezi skálou a kmenem vzrostlého smrku, což prostorově výraznějším osobám, může přivodit úsměvné komplikace. Hned za touto štěrbinou je další místo, kde si zahrajete na visícího opičáka a procvičíte i široce roztažené nohy. Tady jsem musel i přemýšlet, kam stoupnout a jak se otočit. No, dělat to někde nad 100 m propastí bych nechtěl. Pak už je tu mírně převislý traverz a jste u vrcholové knížky.

Za kopečkem pak scházíte pohodlně kolem skalek pěšinkou. Poslední z cest klasifikovaná, jako A/B  je umístěná na nástupu zleva a je vhodná i pro začátečníky, nebo větší děti. Moje 7 letá dcera by jí zvládla taky, ale ocelové lano je někde moc vysoko na to, aby na něj 120 cm člobrda dosáhnul. Puberťáci si na ní ale mohou klidně procvičit první krůčky a příjemně se zabavit. Suma sumárum Seifertova ferrata v Nových Hamrech se určitě nemůže rovnat cestám typu Pastýřská stěna v Děčíně , nebo Vodní brána u Semil. Poskytuje však dostatek prostoru pro trénink na těžší cesty a je navíc kousek od zahrádky hotelu Seifert, ze které na ní dohlédnete. Na chodbě restaurace navíc visí vždy pár sedáků a ferratových brzd, které Vám tady za úžasných 50 Kč / 2 hod. půjčí.

Klíčový začátek cest…

Takže to můžete udělat klidně tak, že si naplánujete cyklovýlet po Krušných horách, stavíte se na oběd v Nových Hamrech a jen tak mimochodem si tam půjčíte set na lezení. Rukavice i helmu přeci jako správní bikeři máte. Tak s chutí do toho a lezení zdar !

Via Ferrata Hausberg, Kraslice

Máte rádi adrenalinové výzvy ? V Krušných horách sice nemáme alpské štíty, ale tak trochu horolezecké povyražení tady najdete také. A protože jsme se dozvěděli, že v. nedalekých Kraslicích byla vybudována nová zajištěná cesta, vydali jsme se přesvědčit na vlastní kůži, co nabízí. Ferrata byla zbudována na vrcholu vrchu Hausberg (715 m. ), který se tyčí téměř bezprostředně nad Kraslicemi. Pokud přijedete o víkendu, nechte auto někde u městského úřadu a vydejte se na ní. Vystoupáte po schodech k evangelickému kostelu a poté pokračujte po nové naučné stezce Loupežníků. Před jedním z památníků v lese nezapomeňte uhnout vlevo prudce do kopce na lesní pěšinu. Cesta k nástupu na Ferratu není zatím dobře značená , řiďte se proto intuicí a sledujte skalní masiv a vrchol kopce. Po chvíli hledání jí nalézáme i my a protože k ní přicházíme seshora, otevírá se nám v celé své kráse. Estetiku skal možná zatím malinko kazí čerstvě vykácený les, ale až se paseka zazelená , bude to veselejší. To už přicházíme k samotnému nástupu na ferratu. Vypadá opravdu zajímavě. Dokonce daleko mohutněji, než na těch několika málo fotkách, které jsme našli na netu. Nedočkaví se soukáme do sedáků, karabiny se připravují .. Holt dlouhá zima a následná karanténa dělají absťák ještě silnější. Hned u nástupu si můžete vybrat, jestli zvolíte lehčí B variantu, nebo zkusíte těžší, ale kratší C/D trasu. Začátky lan, jsou dokonce barevně označeny, aby jste měli jistotu na kterou obtížnost se vydáváte.

A už to cvaká, karabiny sviští po drátech. Ani jedna z cest není vyloženě těžká, stupů na nohy je dostatek, lana i jištění jsou poctivě uchycené v pevné skále. Lehčí cesta se nápaditě vlní , postupně nabírá výšku a začíná být vzdušnější. Nikde ale žádný zásek, je vhodná i pro větší děti v doprovodu dospělých. Těžší varianta ferraty stoupá od začátku strmě vertikálně, možná i lehce převisle . Ale je to opravdu jen pár metrů. Obě cesty se pak setkávají na “odpočinkovém plató“ aby pak pokračovaly společně nejzábavnějším úsekem. Tím je bezesporu lanový most. Je umístěn dostatečně vysoko nad terénem, aby jste z něj měli trochu respekt a zároveň je tak trochu vachrlatý, aby jste se na jeho přechod pekelně soustředili. Prostě jedno lano na nohy a zhruba ve výši ramen dospělého člověka dvě vodící lana na jištění a ruce. Tady jen bacha na nižší postavy, nebo děti.

Ti by mohli mít trochu problém dosáhnout na jistící lana. Samotný přechod nám připadal dokonce trochu náročnější než podobné libůstky v Alpách, nebo nedalekém krušnohorském Erlabrunnu. Takové malá zkouška provazo-chodectví. A za můstkem ferrátka končí.. V nejlepším.. Není tady tak dlouhá jako Erlabrunnská, ale dá se absolvovat několikrát po sobě a stále Vás bude bavit. Navíc z vrcholové vyhlídkové plošiny se otevírají nádherné výhledy na Stříbrnou, Kraslický Špičák a hřeben Krušných hor. Z města to není daleko, snad jen dva kilometry od centra Kraslic, takže za chvíli už můžete vychutnávat výborné regionální pivko Krušnohor v některé z hospůdek a sdělovat si zážitky z lezení. Samozřejmě jsem si neodpustil ani natáčení z dronu , jak je mým zvykem a pohlédl tak pro lepší představu z ptačí perspektivy na celý “ areál zábavy“.

Přestože Via Ferrata Hausberg nepatří k nejdelším, ani nejtěžším, určitě jí nepodceňujte a vezměte si plné ferratové vybavení. Tedy sedák (případně i prsák) , jistící set, helmu a třeba i cyklorukavice. Bezpečí je na prvním místě a chceme si přece hory užít ve zdraví. Tak horám, lezení a ferratám zdar !