Tak dlouho se létá s obyčejným dronem… až chcete mít lepší… Poletování se Zerotech Dobby mě dostalo do oblak. Tedy ne zrovna vysoko a ne na dlouho, ale tenhle prcek mi ukázal cestu.
Jak říká jeden známý a daleko zkušenější dronař 
Petr Mikšíček : „chytně tě to a nepustí”… A měl pravdu. A tak se shodou okolností stalo, že jsem si pořídíl Dji Mavic 2 Zoom. Ano, proti tomu je Dobby jako Trabant proti Ferrari nebo Angela Merkelová protí Angelině Jolie.
Ceny DJI se všude poctivě dodržují na stejné úrovni, takže jsem si zbolil nakonec pro objednání Megapixel . Nemám rád Alzu a některých dalších shopech chtěli dokonce platbu předem, takže tenhle shop byl jasná volba. Navíc si myslím, že optice a focení rozumí a tenhle dron bude vlastně můj létající fotoaparát, takže jsem snad nesáhl vedle.
A jaký vlastně Mavic 2 Zoom je ?
Nebudu se rozepisovat o technických parametrech, ty si zjistíte kdekoli na netu, chci se podělit v dalších příspěvcích o první zážitky z létání., recenze, tipy a triky.
První let mě doslova přivedl k úžasu, přesně tak jak by zasloužilého babetistu ohromila jízda na nejnovější Kawasaki . S tím rozdílem , že s Mavic 2 Pro nebo Zoom máte vše pod kontrolou. Daleko více než u Dobbyho a jiných levnějších udělátek. Samozřejmostí je udělat si předletovou přípravu a mít v hlavě jakýsi chceklist toho co udělat před vzletem.
Předletová příprava :
Ta moje trvala téměř dva měsíce. Ale to jenom proto, že jsem byl trochu posera a i zimní počasí nenahrávalo začátečnickému vzletu. Jinak je to záležitost pár minut. Ale co se mi osvědčilo, je zkouknout třeba na Youtube nějaké recenze, ukázky funkcí a jednotlivých letových režimů. Tohle mi pomohlo v tom, že když už Mavík visel ve vzduchu, nemusel jsem odčerpávat baterii dlouhým hledáním a testováním. Ale všechno popořádku….
Co je potřeba udělat nejdříve :
– vybalit dron , nabít baterii a ovladač na 100 %
– stáhnout a nainstalovat aplikaci DJI GO4
– spárovat koptéru, zkalibrovat kompas
Pozor ! Při zapnují Mavica je nutné sejmout ochranný kdyt gimbalu a kamery. Závěs se totiž po zapnutí pohybuje a pokud mu bude vadit plastový kryt v pohybu , mohl by se poškodit.
Máme tedy zapnutý Mavic i ovladač. Počkáme si na hlášku ” ‚Ready to GO” , na naladění GPS a můžeme letět. Zajištění dostatečně silné GPS pozice je alfou a omegou pro oblíbené tlačítko RTH (Return to home). Pohlídal jsem si tedy až se na displeji objeví – GPS MODE . V tu se zapíše souřadnice vzletu a vy máte jistotu, že svého mazlíka dostanete zpátky k mamince (nebo tatínkovi). Pro mne jako začátečníka je nejjednodušší start přímo z displeje aplikace. Mavic vyletí asi do metrové výše, převezmu řízení pákovými ovladači a dostanu ho manuálně , kam potřebuji.
Zatím nemám vyzkoušený start z ruky, proto jsem si pořídíl na Gearbestu tzv. Landing Pad. To je vlastně takový přenosný heliport, který po složení zabere úplné nic, ale krásně se z něj startuje na sněhu na blátě a všude tam, kam se bojíte svého vrtulového miláčka položit. Stojí opravdu pár dolarů , ale udělá Vám skvělou služdu. A vlasně ještě jednou věcí jsem se před vzletem vybavil – přepravní kufro- brašnou.
Pokud si Zooma pořídíte v základní variantě, je balen jen v krabici a kromě baterie a dalšího příslušenství u něho nic dalšího není, Brašna má popruh přes rameno, přesné výlisky na drona, ovladač, náhradní baterie, kabely a další drobnosti. Nebál jsem se jí objednat také v Číně a jsme s ní nadmíru spokojen.
Takže Létající Bobr konečně začal létat s pořádným strojem a natáčet videa pro radost svojí i druhých. Mrkněte se v galerii, jestli se mi to povedlo. Příště Vám jednotlivé vzlety popíšu a přidám i nějaké svoje poznatky a zkušenosti.
