Až budete plánovat další výpravu do Alp a hledat ferratu, která je od horské chaty, co by kamenem dohodil, není lepší volba než tato. Lechtalské Alpy jsou naše srdcovka a stále je tady co objevovat. Navíc je máme od nás z Karlovarska poměrně blízko, takže nemusíme ani kupovat rakouskou dálniční známku a cesta trvá nějakých 5-6 hodin.
Jednoho červnového rána tedy vyrážíme přes Cheb, Mnichov a Garmisch-Parterkirchen vstříc dobrodružství. Přijíždíme po okresce do vesničky Boden a vyhýbáme se tak i obávanému Fernpassu, kde bývají časté kolony. V Boden necháváme auto na následující 3 dny na malém parkovišti a po nezbytném protažení a přebalení batohů jdeme vzhůzu. Na chatu Hannauer Hütte (1922 m.n.m.) je to cca. 3 hodinky a převýšení 550 m také není nijak závratné. Měl by tedy být dostatek sil i na ferratu.
Cesta podél potoka i následný výšvih na plošinu na které stojí stylová chata je pohodový. Dáváme si pivko a balíme ferratové vybavení od Highsafety. Nástup jsme si mohli prohlédnout již cestou, protože stezka vede kolem začátku klettersteigu. Před nástupem na ferratu si důkladně kontrolujeme vybavení a cvakáme se na první lano. Jde o zajištěnou cestu obtížnosti D – tedy druhou nejtěžší, je tedy dobré si promyslet, zda jí zvládnete. Nutno dodat že její trasa nevede nějakou vysokohorskou stěnou ale jde o nádherně vedenou cestu soutěskou , nad hučícím potokem s mnoha překvapeními.
Prvním překvápkem je celkem snadný nástup. Tady se chleba neláme, takže si užíváme prvních kontaktů se skálou a pohledy do vod zpěněného potoka pod námi. Za prvním zákrutem už přicházejí ke slovu stále více ruce. Tady je opravdu potřeba šetřit síly, protože přicházíme k oblasti s C/D obtížností. Pokud se někdo rozhodne vrátit má možnost, je tady nouzový výlez k chatě obtížnosti B. Namáhavě se posunujeme jištění za jištěním až k lanovému mostu, kde je první možnost odpočinku.
Před jeho začátkem a ne konci jsou další nouzové únikové cesty. A protože toho s Tonym máme opravdu dost, využíváme je pro hladký dolez. Za lanovým mostem Petrovi klettersteig nabízí ještě jedno obtížnější místo, ze kterého vaše ruce nebudou mít radost, ale pak už si můžete oddychnout. Dál už lezete po vrstevnici vysoko nad potokem až ke konci ferraty u malé vodní elektrárny. A pár poznatků na závěr ?
Tuhle ferrátku se určitě nevyplatí podceňovat. Z dálky možná vypadá snadno, ale když se dostanete hlouběji do soutěsky, je třeba lézt s rozmyslem a šetřit síly. Předpokladem pro její bezpečné zvládnutí je odpovídající vybavení včetně helmy. Parádní je zejména lanový most, lavička na únikové cestě a všudypřítomný hukot potoka. Určitou výhodou může být to, že v parných dnech na Vás nesvítí slunce, díky severní orientaci cesty a umístění v soutěsce. Je třeba na to myslet a vzít si do batohu něco teplejšího. Samotná chata Hannauer je pak skvělým východiskem na další túry. V některém z dalších článků Vám popíšu, jak jsme přešli přes sedlo Dremmelscharte na chatu Steinseehütte a vyrazili na lehčí Klettersteig Steinkarspitze.
Chcete se podívat vlastním autem a trajektem do Řecka ? Nechcete absolvovat 
Palubní lístky je určitě vhodné zakoupit předem. Sice jste Vásáni časem odjezdu trajektu, ale máte jistotu, že neztvrdnete další den v přístavu , pokud bude loď vyprodaná. Což se v sezóně běžně může stát. Dobré je, že kromě stránek lodních společností si je můžete koupit i přímo v Čechách u autorizovaných prodejců. My jsme je vždy objednávali u Čedoku , kde si stáhnou jen pár stovek jako provizi. Stejně tak je můžete koupit na 
Cesta do Ancony je pohodová, tak jako kamkoliv jinam v Itálii. Můžete se připravit na kvalitní německé dálnice, rychlostní omezení v Rakousku , nádherné scenérie Alp i úzké a přeplněné italské autostrády. A poplatky ? Musíte mít rakouskou dálniční známku, zaplatíte cca. 8 eur za Brennerský průsmyk a nekřesťanské peníze za italské dálnice. Suma sumárum si připravte nejméně 5000 Kč za cestu do přístavu a zpět. Pokud nechcete spěchat a spát někde na odpočívadle v Dolomitech, můžete zkusit najít po cestě nějaký levný penzion, nebo hotel. To je třeba s dětmi dobrá volba a my takto našli hned u sjezdu z dálnice 
Čekání na trajekt může být zdlouhavé a zvláště ve vedrech vysilující. Podobně jako u odletu letadla musíte být totiž i v přístavu nejméně 2 hodiny předem. Najít jej není v Anconě složité. Navigace Vás dovede spolehlivě , navíc to není žádné velkoměsto a když se intuitivně budete stáčet nalevo k pobřeží nemůžete ho minout. Všude jsou návěstidla PORT a CHECK-IN a o již u sjezdu z dálnice. A první co musíte po příjezdu udělat je opravdu Check-in . Podobně jako u letenek zajdete nejdříve s voucherem o zaplacení do terminálu pro lodní lístky. V této budově najdete přepážku „své ” lodní společnosti, kde ukážete pasy, doklad o zaplacení a za chvíli obdržíte Vaše první lodní lístky do Řecka ! Na cestu tam i zpět. A navíc ještě obdržíte podlouhlou kartonovou cedulku s logem Vaší lodní společnosti nápisem a ”IGOUMENITSA” nebo ”PATRAS” (loď totiž jede až na Peloponés) . Není to ale žádný suvenýr. Tuto cedulku si musíte umístit za přední sklo před řidiče. Podle ní Vás po odjezdu z terminálu řadí hvízdající přístavní zřízenci přímo do ke správnému GATE a hlavně do příslušné fronty, v přesném pořadí. Jinde stojí kamiony, jinde karavany a jinde osobní auta. Pokud jste přijeli včas, můžete pak auto klidně zabrzdit a máte volno. Nyní jste již v kontrolované celní zóně, obehnané z jedné zóně plotem a z druhé mořem, kterou nemůžete opustit. Podobně jako na letišti. Naštěstí i tady jsou záchody a občerstvení, takže Vám těch pár hodin čekání na loď může docela příjemně utéct. Doporučuji si ale pro tuto část dne připravit s předstihem dostatek pití i jídla. Přístav bývá v létě dost rozpálený a předražené pití si tam určitě kupovat nechcete. Pro tyto účely je skvělý například Lidl, který je hned u pobřežní ulice před přístavem.