Přestože vaření v přírodě může být pro někoho noční můra, já si to docela užívám. Za tu dobu co různě vandruji u nás po horách i po světě jsem vyzkoušel spoustu různých campingových vařičů. Nehledě na to, že jsem s řadou dalších přišel do styku během těch 15-ti let kdy jsem prodával outdoorové vybavení.
Co mohu jednoznačně doporučit, jaké jsou výhody jednotlivých typů ? Každopádně se budu bavit hlavně o malých plynových vařičích. Jednak proto, že jsou nejsnadnější na údržbu i provoz a za druhé používám téměř výhradně na tento typ. Až se tedy budete rozhodovat jaký plyňák si koupit, zaměřte se hlavně na kartuši. To je ta oválná věc dole pod hořákem, které někdo říká bomba. Tohle bych raději , zejména na letišti nepoužíval. Ono ve finále do letadla Vám kartuši nikde na světě stejně nevezmou 🙂
Na trhu jsou tři typy plynových vařičů , podle typů kartuší – napichovací, ventilové a šroubovací.
Napichovací kartuše – tyhle plynové zásobníky používaly například první plynové vařiče Campingaz c206 . Nyní se používají hlavně do plynových lamp, ale třeba v Řecku nebo jinde v evropských kempech, nebo minimarketech si na tyto kartuše můžete pořídit levný vařič jehož cena mnohdy nepřekračuje ani 10 EUR. Pokud jste někde na místě a necestujete dál je to dobrá volba. Ono se trochu srandy užije i při napichování kartuše s plynem. Onehdy kamarád na ostrově Samothraki půlku plynu vystříkal do lesa, než se mu jí podařilo usadit
Výhody : nízká cena kartuší (často i kolem 1 EUR) i nízká cena vařiče
Nevýhody: kartuše se nedá oddělit, musí zůstat stále připojená k tělu vařiče
Ventilové kartuše – tohle je záležitost výhradně pro vařiče Campingaz. Ventil vypadá podobně jako třeba u spreje na vlasy. Na něj nacvaknete vařič a dotáhnete plastovým kroužkem. Drží to poměrně dobře a kartuši můžete oddělit a nosit v batohu samostatně. Tyhle kartuše poznáte podle světle modré barvy. Osobně jsem nepochopil, proč Campingaz vůbec vymyslel tento systém. Používal jsem ale tyto vařiče celkem dlouho, než mi došlo, že pokud chci výkonnější a skladnější model , musím přejít na jiný typ..
Výhody : relativně levné kartuše, dají se sehnat v zahraničí, dají se oddělit od vařiče
Nevýhody: pouze pro vařiče Campingaz, nejde použít v mrazu
Šroubovací kartuše – konečně něco co vyhovuje po všech stránkách ! Poskytují obrovské množství výhod, kvůli kterým jsou nejoblíbenější mezi cestovateli i dobrodruhy. Kartuše vypadají podobně jako klasické ventilové, ale mají kolem ventilu závit, na který našroubujete tělo vařiče. Ten drží pevně, nekýve se, plyn neuniká a po použití a vychladnutí ho snadno oddělíte. Průkopníkem tohoto systému byl Coleman. Ostatně skvělý a lehoučký vařič Coleman F1 Spirit, mám dodnes ve své trekové výbavě. Obrovskou výhodou je široká škála výrobců kartuší. Nemusíte tak kupovat jen předražený plyn od Colemanu, kdy 250 g náplň stojí i 200 Kč, ale můžete využít i kartuše značky VAR, Husky, MSR, Pinguin, PRIMUS, Optimus a další. Některé neznačkové kartuše se dají pořídit, za poloviční cenu a pro běžné použití postačí .
Pokud ale plánujete využití plynového vařiče ve vyšší nadmořské výšce nebo nízkých teplotách budete muset vydat o pár korun víc a koupit lepší náplň. Tou je směs Propan + Izobutan, kterou najdete v některých kartuších Pinguin , nebo Coleman a mají přívlastek ”Extreme” apod. Velkou výhodou tohoto typu vařičů je také to, že je jich obrovské množství. Od malých ultralehkých typu Coleman Fyrelite nebo MSR po modely s širokým hořákem od Primusu.
Navíc se dělají i samostatně stojící modely, kdy se tělo vařiče nemontuje přímo na kartuši ale plyn z kartuše je veden samostatnou hadičkou . S tímhle typem jsem opravdu spokojený, protože má širší a stabilnější základnu a můžete ho používat i na nerovném povrchu. Dokonce na šroubovací kartuše se dělají i velmi odolné a lehoučké titanové vařiče, které jsou ale výrazně dražší, než nerezové modely. A k těmto vařičům existuje i další příslušenství jako jsou závětří pro ochranu plamenem, nebo nožičky pod kartuši pro zvýšení stability.
Výhody : obrovský výběr kompatibilních kartuší, různé směsi plynu, mnoho druhů vařičů.
Nevýhody: vyšší cena kartuší Coleman
Zpracoval jsem pro Vás i video, ve kterém představuji vařiče se kterými mám osobní zkušenost
další recenze zde.


Chcete se podívat vlastním autem a trajektem do Řecka ? Nechcete absolvovat
Palubní lístky je určitě vhodné zakoupit předem. Sice jste Vásáni časem odjezdu trajektu, ale máte jistotu, že neztvrdnete další den v přístavu , pokud bude loď vyprodaná. Což se v sezóně běžně může stát. Dobré je, že kromě stránek lodních společností si je můžete koupit i přímo v Čechách u autorizovaných prodejců. My jsme je vždy objednávali u Čedoku , kde si stáhnou jen pár stovek jako provizi. Stejně tak je můžete koupit na
Cesta do Ancony je pohodová, tak jako kamkoliv jinam v Itálii. Můžete se připravit na kvalitní německé dálnice, rychlostní omezení v Rakousku , nádherné scenérie Alp i úzké a přeplněné italské autostrády. A poplatky ? Musíte mít rakouskou dálniční známku, zaplatíte cca. 8 eur za Brennerský průsmyk a nekřesťanské peníze za italské dálnice. Suma sumárum si připravte nejméně 5000 Kč za cestu do přístavu a zpět. Pokud nechcete spěchat a spát někde na odpočívadle v Dolomitech, můžete zkusit najít po cestě nějaký levný penzion, nebo hotel. To je třeba s dětmi dobrá volba a my takto našli hned u sjezdu z dálnice 
Čekání na trajekt může být zdlouhavé a zvláště ve vedrech vysilující. Podobně jako u odletu letadla musíte být totiž i v přístavu nejméně 2 hodiny předem. Najít jej není v Anconě složité. Navigace Vás dovede spolehlivě , navíc to není žádné velkoměsto a když se intuitivně budete stáčet nalevo k pobřeží nemůžete ho minout. Všude jsou návěstidla PORT a CHECK-IN a o již u sjezdu z dálnice. A první co musíte po příjezdu udělat je opravdu Check-in . Podobně jako u letenek zajdete nejdříve s voucherem o zaplacení do terminálu pro lodní lístky. V této budově najdete přepážku „své ” lodní společnosti, kde ukážete pasy, doklad o zaplacení a za chvíli obdržíte Vaše první lodní lístky do Řecka ! Na cestu tam i zpět. A navíc ještě obdržíte podlouhlou kartonovou cedulku s logem Vaší lodní společnosti nápisem a ”IGOUMENITSA” nebo ”PATRAS” (loď totiž jede až na Peloponés) . Není to ale žádný suvenýr. Tuto cedulku si musíte umístit za přední sklo před řidiče. Podle ní Vás po odjezdu z terminálu řadí hvízdající přístavní zřízenci přímo do ke správnému GATE a hlavně do příslušné fronty, v přesném pořadí. Jinde stojí kamiony, jinde karavany a jinde osobní auta. Pokud jste přijeli včas, můžete pak auto klidně zabrzdit a máte volno. Nyní jste již v kontrolované celní zóně, obehnané z jedné zóně plotem a z druhé mořem, kterou nemůžete opustit. Podobně jako na letišti. Naštěstí i tady jsou záchody a občerstvení, takže Vám těch pár hodin čekání na loď může docela příjemně utéct. Doporučuji si ale pro tuto část dne připravit s předstihem dostatek pití i jídla. Přístav bývá v létě dost rozpálený a předražené pití si tam určitě kupovat nechcete. Pro tyto účely je skvělý například Lidl, který je hned u pobřežní ulice před přístavem.
Parrot Anafi – Malý a šikovný droník od francouzských vývojářů je na trhu již od roku 2018, ale slušně kalí vody konkurenčnímu gigantu DJI. Složíte ho během několika sekund. Nabízí velice slušné rozlišení fotografií 21MPx , digitální bezztrátový zoom, možnost focení do RAW a video v rozlišení 4K. (4096×2160 pixelů při 24 fps). Samozřejmostí jsou další funkce , programová automatika i režim RTH ( return to home) .


