Tradiční závody psích spřežení se konaly 12-13.2019 u nás v Krušných horách. Hostí je pravidelně Abertamy, staré hornické městečko na hřebeni hor. Ve spolupráci s městem ho pořádá Krušnohorský klub psích spřežení každý rok v tuto dobu. Bohužel minulý rok byly kvůli nedostatku sněhu zrušeny, ale letos byly podmínky opravdu skvělé. Pokud jste kdesi po trase potkali na běžkách uhánějící husky spřežení, mohli jste si opravdu připadat jako na Aljašce nebo na Sibiři. Startovalo v nadmořské výšce 887 m.n.m. se tříkolově v délkách trati z nichž nejdelší měřila 32 km. Nejvyšší bod závodu Eduardův Mid byl ve výši 1054 m .n.m. Ideální sněhové podmínky vládly všude , spíše mohl být problém do Abertam se kvůli sněhu vůbec dostat, protože několik dní před závodem , byly kvůli kalamitě příjezdové cesty uvavřeny. Pokud se na příští ročník vypravíte, vezměte s sebou určitě i děti. Vidět ta nádherná zvířata v čisté přírodě je nádherný zážitek. Občerstvení je zajištěno v Bufetu u Lišáka, takže před větrem a sněhem z plání se je kam schovat. V někderých depech závodících týmů si si děti dokonce s těmito sibiřskými mazlíky mohou pohrát a vyfotit se s nimi. Většinou jsou velmi krotcí a přítulní, ale na startu se chtějí vrhnout se štěkotem okamžitě do závodu a jejich majitelé je jen tak tak udrží. Štěkot je ostatně základním vodítkem, které vás směruje do areálu technických služeb za jehož plotem je start i cíl závodu.
Dobby, není jen skřítek z Harryho Pottera ale i šikovný trpasličí dron. Tedy jsou rozhodně menší typy, ale já po Syma X5C hledal něco , s čím konečně budu moci natáčet ucházející video a fotit. Něco, co se mi vejde do báglu v Alpách, něco co nestojí tolik jako DJI Mavic Air, na který jsem neměl. Splnil mi to Zerotech Dobby ?
Jaké jsou parametry uváděné výrobcem ?
Váží 199 g pouze ! je to mimořádně skladný dron o velikosti pouhých 135 x 67 x 36,8 mm se ssklopnými rameny. To je důležite, protože jeho konkurent od DJI – Spark je má pevná. . Procesor Qualcomm Snapdragon 801 o frekvenci 2,3 GHz má k dispozici 2 GB operační paměti. Na čelní straně je 13 MPx kamera schopná pořídit záznam až ve 4K při 30 snímcích za sekundu s přenosem obrazu do smartphonu. Obraz je možno stabilizovat softwarově. Data se ukládají na interní paměť s kapacitou 16 GB. Konektivitou je tady Wi-Fi, GPS a GLONASS.
Po počátečních úvahách jestli ho objednat od číňanů z Aliexpressu, nebo Gearbestu , jsem usoudil, že to přeci jenom není věc za pár stovek a koupil ho od českého dovozce Zerotech. Teď ho nabízi pár českých e-shopů za ještě lepší cenu, ale před rokem tomu tak nebylo. První co mně na něm po rozbalení překvapilo, byly rozměry. Opravdu vypadal přesně jako na videích , které jsem před koupí hledal na Youtube. Malý kapesní, selfie dron. Tedy já ho nechtěl kvůli selfíčkám, ale měl jsem s ním vyšší cíle. Každopádně, to že je kapesní neznamená to, že je dobré ho nosit v kapse. Objednejte si na něj brašničku, pouzdro, nebo něco podobného. Taky už klidně můžete volit nějaký čínský shop, není co ztratit , cena je pár dolarů a kvalita dobrá. Do malé polstrované ”buzertašky” dáte Dobbíka, baterie, nabíječku a další příslušenství bez obavy z toho, že je poničíte nebo ztratíte.
Pak už stačí jen nainstalovat aplikaci DoFun do vašeho Smartphonu, spárovat a začít létat. Nic nedejte na to , že aplikace má na Google play hodnocení asi jen 3,5. Je velice jednoduchá a intutitivní na ovládání.
Samotný Dobby se zprovozní pro let velice rychle. Nacvaknete nabitou baterii (tu doporučuji nabíjet těsně před vzletem) rozložíte ramena a nastavíte požadovaný úhel kamery. Kamera je totiž v těle dronu, není na gimbalu (což samozřejmě v této cenové kategorii není možné) takže si musíte předem rozmyslet co a jak chcete točit nebo fotit, protože pak už s tím ve vzduchu nic neuděláte.
Zapnete dronidlo dlouhým stiskem na horní straně, počkáte na charakteristické pípnutí, na mobilu najdete jeho wifi a připojíte se. Důrazně doporučuji počkat na načtění GPS polohy, protože jen tak můžete využívat všechny automatické video režimy z nichž „Return To Home” se stane tou nejzásadnější 🙂
Až se s droníkem naučíte létat, budete za příznivých světelných a povětrnostních podmínek mile překvapeni kvalitou videa nebo fotografií. Některé Vám ukazuji pro představu i zde. Dle mého soudu se jedná v této cenové kategorii o to nejlepší co můžete mít. Fotky vidíte níže. Můžete je upravit v mobilu například appkou HDR Max a některé budou vypadat opravdu již dobře:
Co se týče videa, tak tady záleží na světle ale dosti i na síle větru. Droník se urží i v silných poryvech překvapivě dobře. Na výsledném videu ve větru však po krajích videa budou černé pohyblivé pruhy (to vytváří právě IOS – elektronická stabilizace obrazu) Ale i ty se dají případně v nějaké aplikaci oříznout. Nicméně, konečně dostanete soubor videa (mp4) který už vypadá k světu a můžete ho bez obav publikovat na youtube a ukázat přátelům.
I když má některé neduhy (o kterých napíšu v dalším příspěvku) je to velice chytlavá hračička, která mne ve světě létání posunula zase o něco dále. Konečně si budete připadat jako pilot a když vám bude tento mazlík přistávat na patažené paži, budete spokojeností vrnět .
V tuto chvíli ho zakoupíte například u BANGgOOD (viz link )
Většina z nás zatoužila někdy podívat se na svět z ptačí perspektivy. Proto chodíme na rozhledny, proto lezeme po horách nebo létáme letadlem. Ovšem jak si udělat si letecké fotky, videa v místech kde nejsou výhledové kopce, rozhledny, nebo je země placatá jak pizza z Kauflandu ? Volba zněla jasně – pořídím si dron s kamerou ! Již před tím jsme se pokoušeli přidělávat kameru izolepou na RC vrtulník, ale není to prostě ono. Takže jednoho dne vybaluji z krabice svou první quadrokoptéru. Je to Syma X5c . Jeho popis zní lákavě : HD kamera, dobrá stabilita letu, podsvícení, snadná ovladatelnost, focení i natáčení, kryty vrtulí a gyroskop.
Naivní očekávání , že budu tvořit nádherná videa a fotky z výšky vzaly brzxy za své. Stabilní za letu je, dosažená výška je parádní, ovládání celkem intuitivní. Bohužel malá kamerka není samozřejmě na gimbalu a určitě není HD ,což je na výdledcích znát. Video je roztřesené, máznuté a fotky opravdu nestojí za řeč. Model nemá GPS, takže na tlačítko „Return to home” zapomeňte. Když tohoto rošťáka ztratíte z dohledu těžko ho budete nahánět zpět. To se stalo párkrát i mně. Doporučuji nezkoušet zbytečně dosah signálu, protože když ho ztratíte , je zle a nemáte možnost koptéru jakkoli ovládat.
Příznivé je, že náhradní díly koupíte na Aliexpressu nebo Ebay za pár dolarů a i baterie jsou levné a vydrží docela dlouho udržet stroj ve vzduchu. Suma sumárum – nečekejte zázraky, je to hračka pro první seznámení s drony ale díru na Youtube nebo Instagramu s ním neuděláte. Ale na druhou stranu , za pár stovek jsem si vyzkoušel model, který mne donutil posunout se dále. A o tom kam vedla má cesta od Syma X5C napíšu v příštím příspěvku….
Podle mých posledních zjištění koupíte tento model nejvýhodněji u shopu RC KANE
Je nedělní ráno 5.1. a budík mne neuprosně tahá již v 05:10 z postele. Au to néé. Ale kdo chce něco zažít, musí obětovat i spánek. Za chvíli už dupu po schoděch s batohem na kterém sou připnuty nové lyže. No lyže… Ony jsou to takové hybridní sněžnico – lyžo – skialpo – běžky. Už od 24.12. kdy je donesl Ježíšek pod stromek jsme se s klukama těšili jak je otestujeme. Nasedám ke Stevovi v Nejdku nabereme Tonyho a frčíme do hor.
Původně byl v plánu Havranní vrch , ale vzhledem k tomu , že dole ve 430 m.nm. mrholí, zvolili jsme Blatenský vrch, kde bude jistota sněhu. Ještěže tak. V Horní Blatné lehce sněží , okolní planiny jsou přikryté bílou peřinou. Jak by taky ne, budeme se pohybovat ve výšce 900 až 1041 m.n.m. , tak kde jinde by měl být v lednu sníh , když ne tady. Za poslední lampou sundaváme „stoje” z báglu . Upnutí lyží Free – Walk je velmi jednoduché.
Je to stejný systém jako u snowboardu. Lyže jsou dlouhé 120 cm , a část skluzníce je opatřena tulením pásem pro stoupání. Po chvíli testování již víme jak našlapovat a cesta ubíhá skvěle. Bohužel pod Vlíčí Jámou se kvůli hrudkovatému firnu musíme stočit na otevřenou pláň. Nakonec se to ukazuje jako skvělý nápad, protože zde si teprve svobodně užíváme možností chůze po sněhu.
Na krustě je navátá vrstvička prašanu, prkna fungují jak mají a cesta ubíhá. Po chvíli zjišťujeme jak našlapovat , aby tulení pás držel a neklouzali jsme zpět. Připojujeme se na lesní cestu, která slouží i jako sáňkařská dráha a směle vykračujeme k vrcholu. Nazpátek to bude asi sranda, protože cesta má v některých místech docela spád. A to ještě netušíme , že za chvíli začne namrzat.
U rozhledny si v cykloboudě na vařiči usmažíme již tradiční snídani – volská oka s kolečky klobásy, doplníme tekutiny čajem a protože začíná foukat a být pěkná kosa, vydáváme se dolů.
Ovšem teď nastává ta pravá legrace. Teprve se učíme jak nové nářadí na nohách kočírovat. Máme zlozvyk ze sjezdovek, brzdit smykem a zatáčet po hranách. Teď na to můžeme zapomenout. Tady platí jiná pravidla. Zatáčí se hlavně tzv. telemarkem s jednou pokrčenou nohou, jenže na té ledové krustě nejde ani to. A tak se svítáním nese smích, nadávky a tupý zvuk padajících těl.
Nakonec v pořádku dorážíme dolů k autu do Blatné , nasyceni zážitky a s hlavou plnou plánů kam vyrazit až bude všude hluboký prašan..