Na skok do Španělska a zase zpět!

Z Pardubic až do Pyrenejí: Naše noční dobrodružství s Ryanairem

Občas se naskytne nabídka, kterou prostě nejde odmítnout. A tak jsme jednoho dne se synem Ondrou ulovili levné letenky z Pardubic do španělské Girony. Ryanair měl akci, my chuť na dobrodružství – a bylo rozhodnuto.

Letiště v Pardubicích? Malé, ale šikovné

IMG 3836

Cesta začala pohodově. Pardubické letiště nás mile překvapilo – malé, moderní, přehledné a hlavně: parkování zdarma! Příjemná změna oproti větším letištím. Odbavení šlo jako po másle a při západu slunce už jsme byli ve vzduchu směr slunné Španělsko.

Girona s nočním překvapením

Let probíhal v klidu, ale malý zádrhel přece jen nastal. Přistáli jsme kvůli zpožděnému charteru Smartwings, který nám musel uvolnit ranvej v Pardubicích o dvacet minut později, kolem 23:10. A to byl problém – naše autopůjčovna GObyCar totiž zavírala už ve 23:30. A před okýnkem fronta.. Začal lehký adrenalin, ale všechno nakonec dobře dopadlo. Paní v půjčovně na nás počkala, byla velmi ochotná a vše proběhlo hladce. Auto jsme dostali a mohli vyrazit dál.

IMG 3857
Girona – konečná, vystupovat!
IMG 3864
GObyCAR – nejlepší půjčovna, široko, daleko

Na hotel o půlnoci (a trochu později)

Čekala nás ještě krátká, asi 16kilometrová jízda do městečka Santa Coloma de Farners, kde jsme měli zarezervovaný hotel PINXO přes Booking.com. Problém? Check-in jen do půlnoci. A my dorazili v 0:40. Už jsme se skoro smiřovali s nocí v autě, ale hoteliér byl naštěstí milosrdný – s úsměvem nám otevřel a my mohli konečně složit hlavu.

Pyreneje volají

Po krátkém, ale vydatném spánku nás čekal další den, kdy jsme se měli vydat do Pyrenejí. Ačkoliv začátek cesty byl trochu hektický, všechno dobře dopadlo a večerní stres nám připomněl, že i drobné zádrhely jsou součástí každého dobrodružství.

Výšlap na Puigmal: Divoká příroda a klid Pyrenejí

Po nočním dobrodružství a šťastném přistání v hotelu PINXO jsme se ráno probudili do krásného slunečného dne. A hlavně, těšili jsme se na úplně nový Renault Captur, z půjčovny který na tachometru ukazoval jen 2 500 kilometrů. Půjčit si takhle voňavé auto? Radost řídit.

Snídaně po španělsku a hurá do hor

Než jsme vyrazili do hor, zastavili jsme se v místní pekárně a sámošce na snídani – káva, pečivo, něco sladkého a základ na horskou svačinu. Cílem bylo městečko Ribes de Freser, kam to z naší základny ve Santa Coloma de Farners trvalo něco přes hodinu. A skoro celou dobu po skvělých dálnicích.

IMG 3873 1
Kostel v Santa Coloma de Farners – 10 m od hotelu Pinxo

V Ribes jsme si dopřáli kávu a pak nasedli na slavnou zubačku – ozubnicovou horskou železnici, která nás zavezla nádherným údolím plným vodopádů až do výchozího bodu v údolí Vall de Núria (téměř 2000 m n. m.).

Val de Núria
Konečná zubačky – Val de Núria

Výstup na Puigmal (2 916 m): ticho, květy a vítr

Z Vall de Núria jsme se vydali pěšky na Puigmal, nejvyšší horu oblasti. Technicky to není nijak složitý výstup, ale převýšení kolem 1000 metrů a řídký vzduch ve výšce téměř tří tisíc metrů se už projevují na dechu i nohách.

IMG 3972
Rododendrony a žlutý janovec

Cesta nám zabrala jen něco přes dvě hodiny, přestože běžný čas výstupu je tři. Po cestě jsme míjeli louky plné květin, žluté janovce, i horské potůčky, přes které jsme museli brodit bosí. A co bylo nejlepší? Nikde nikdo. Za celý výstup jsme potkali sotva pět lidí. Výše už to bylo jen po drobné suti, sotva znatelným chodníčkem… jako když šel Frodo do Mordoru.

Na vrcholu nás čekal výhled, malá sněhová převěj a hlavně silný vítr, který nám připomněl, že i šusťákové bundy jsme si nebrali nadarmo. Chvílemi jsme šli dokonce po hranici s Francií – pohled na obě strany Pyrenejí byl naprosto dechberoucí. Dokonce jsme měli i jedno španělské vrcholové pivko. Ale byl to neskutečný humáč. Toho sládka by měli potrestat 🙂

Dolů bez hůlek…..

Sestup byl rychlejší, ale kolena dostala zabrat – bez trekových hůlek, které jsme kvůli letu nemohli brát, to byla trochu výzva.

Po horách zasloužená večeře: Patatas bravas, butifarra a pivo Ambar

Po náročném výstupu na Puigmal a návratu zpět do Santa Coloma de Farners jsme už neměli sílu na velké vymýšlení – ale rozhodně jsme měli velký hlad. A nic nepotěší víc než dobré jídlo a vychlazené pivo na závěr dne.

Patatas bravas – klasika, která nezklame

Jako první na stole přistály patatas bravas – klasické španělské tapas. Křupavé opečené brambory, servírované s pikantní rajčatovou omáčkou a někdy i s alioli (česnekovou majonézou). Každý kraj to dělá trochu jinak, ale tady byly dokonalé: zlatavé, horké a přesně tak akorát pálivé, že se člověk nemohl přestat zakusovat.

Butifarra – chuť Katalánska

Jako hlavní chod jsme si dali butifarru – tradiční katalánskou klobásu z vepřového masa. Tohle není žádný fast food, ale poctivé řemeslo. Klobása byla šťavnatá, jemně kořeněná, podávaná s patatas a s úžasným zeleninovým salátem.

Pivo Ambar – zlatý hřeb večera

A k tomu všemu točené pivo Ambar. Španělské pivo z Aragonie, které možná není mimo Španělsko tak známé jako San Miguel nebo Estrella, ale zato má výraznou chuť, jemnou hořkost a krásně sytou barvu. Po tom dni v horách chutnalo naprosto božsky. A opravilo můj názor na španělské sládky 🙂

Den u moře: Slunce, skaliska a tacos na pobřeží Costa Brava

Po horské túře jsme se rozhodli dát nohám pauzu a vyrazit k moři. Od Santa Coloma de Farners je to na pobřeží Costa Brava kousek, takže jsme si naplánovali celodenní pobřežní okruh s koupáním, výhledy a něčím dobrým na zub. A tenhle den měl všechno – od romantických zátok až po mexický fast food!

Tossa de Mar: Historie, skály a koupání jako z pohádky

IMG 4010
Tossa de Mar

První zastávkou bylo Tossa de Mar, jedno z nejkrásnějších městeček na celém pobřeží Costa Brava. Město má malebné staré centrum a hlavně ikonickou středověkou pevnost Vila Vella, která se tyčí nad mořem. Úzké kamenné uličky, kamenné domky, výhledy z hradních zdí – jako vystřižené z pohlednice. Ani se nedivím, že se tady Čechům líbí.

Koupali jsme se na pláži pod skalisky, kde tyrkysová voda omývá útesy a tvoří malé přírodní bazénky. Ideální na plavání i šnorchlování.

Platja d’Aro: Město pláží a tacos

IMG 4027

Pak jsme přejeli do Platja d’Aro, větší město se spoustou obchodů, dlouhou promenádou a hlavně širokou písečnou pláží. Sem jsme ale nejeli jen kvůli koupání – měli jsme jasný cíl: Taco Bell.

Ano, v srdci Katalánska jsme neodolali americko-mexickému fast foodu. A nelitovali jsme. Tacos, quesadilly, burrita – všechno čerstvé, rychlé a šmakózní. Po jídle jsme se samozřejmě ještě vykoupali na hlavní pláži, kde už bylo trochu víc lidí, ale voda čistá a osvěžující. Bylo 14.6. sezona startovala a moře se teprve prohřívalo.

Calella de Palafrugell: pohodové zakončení dne

IMG 4048
Callela de Palafrugel

Na závěr dne jsme se přesunuli do Calella de Palafrugell – a to bylo to pravé místo na poklidné rozloučení se s mořem. Malé bílé domky s arkádami, rybářské lodě, klidné zátoky s průzračnou vodou a minimum turistů. Všechno působilo mnohem autentičtěji a uvolněněji.. Až téměř za soumraku dojíždíme na základu do Santy. Parkujeme jako obvykle na náměstí, kde to začíná žít po španělsku – je přece pátek. To ještě netušíme, jaké překvapení nám přinese ráno!

Konec dobrodružství: Policie i Girona na závěr

Sobota, poslední den. Brzké vstávání, rychlé balení a plán jasný: vrátit auto a ještě stihnout krátkou návštěvu Girony, než poletíme zpět. Všechno klapalo podle plánu – klíče od pokoje jsme nechali na recepci, s batohem na zádech jsme se vydali na náměstí, kde jsme den předtím zaparkovali.

Jenže… něco nesedí. Auto nikde.

IMG 4062

Odtahová služba jako budíček

Náměstí, kde den předtím panoval klid, se proměnilo – stavěly se trhy, přijížděly stánky se zeleninou, ovoce, koření, ručně vyráběné zboží… A náš Renault Captur? Zmizel.

Začalo rychlé pátrání. Podezření na odtah bylo jasné. Pomohly nám Google mapy a trochu improvizace – a opravdu, po chvíli jsme dorazili ke stanici místní policie, kde naše auto stálo za policejní páskou jako důkazní materiál z kriminálky.

Pokuta? Ano. Drama? Ne.

Policisté byli překvapivě v pohodě. Zavolali jsme jim, dorazili asi za 25 minut, podívali se na nás, na auto… a jen soucitně krčili rameny. Pokuta 100 eur byla nevyhnutelná, ale přístup a klid policistů situaci výrazně odlehčil. Byli to pohodoví týpci, spíš jako kdyby ještě říkali: „Jo, tohle se turistům stává často.“

IMG 4063

Girona přece jen vyšla!

Po adrenalinovém ránu s odtaženým autem, pokutě a rychlém dotankování jsme to přece jen stihli. Do odletu zbývalo pár hodin, a tak jsme zamířili do Girony – a udělali jsme moc dobře.

Zaparkovali jsme překvapivě snadno a zdarma v parku kousek od centra, a mohli si tak užít krátkou procházku tímhle historickým městem, které mnozí znají i jako natáčecí lokaci Hry o trůny.

Girona: Kámen, mosty a historie

Girona má svoje kouzlo. Staré město je plné křivolakých uliček, románských a gotických staveb, ale zároveň působí klidněji než slavnější Barcelona. Mezi dominanty patří katedrála Panny Marie – jedna z nejširších jednolodních katedrál na světě, arabské lázně a židovská čtvrť El Call, jedna z nejzachovalejších v Evropě.

Girona katedrála
Girona – katedrála Panny Marie

Nesmíme zapomenout na řeku Onyar, nad kterou se klene několik krásných mostů. Ten nejznámější – Eiffelův most – navrhl Gustave Eiffel předtím, než postavil tu slavnou pařížskou věž.

Poslední zastávka: Mercadona a návrat do reality

Ještě jsme si skočili do místní Mercadony – něco malého na zub do letadla, sušený salám, olivy. Pak už nás čekalo na letišti vrácení auta, které proběhlo bez problémů. Klíčky jsme – ne, nehodili do kanálu – ale vložili do schránky, jak se sluší a patří.

Check-in jsme měli udělaný v appce s předstihem, takže jen, bezpečnostní kontrola… a pak přímý let zpět do Pardubic.


Závěr: Tři dny jako z katalogu (kromě té pokuty) 🙂

Během tří dnů jsme stihli:

  • Přistát ve Španělsku o fous před zavřením autopůjčovny,
  • vystoupat na téměř třítisícový Puigmal,
  • koupat se ve skalních zátokách Costa Brava,
  • jíst tacos v katalánském městě,
  • zaplatit pokutu za odtah, protože jsme zaparkovali v den trhu,
  • a přece jen ještě vidět Gironu.

To všechno s malým batohem, jedním autem a velkou chutí zažít něco nového.

TIP NA UBYTOVÁNÍ VE ŠPANĚLSKU – HOTEL PINXO

Jak na mobilní data v Srbsku a Makedonii?

Pokud cestujete na Balkán, nebo jako my projíždíte často Srbskem, či Makedonií do Řecka, potřebujete často mobilní data. Jak to levně v zemích mimo EU vyřešit?

Srbsko je krásná země, Severní Makedonie také, ale pokud zde chcete používat mobilní data za ceny českých operátorů, můžete být nemile překvapeni při měsíčním vyúčtování. Dlouho jsme hledali řešení a postupem času se nabídlo samo i díky rozvoji moderních technologií.

E- SIM od RED Bull nebo Airalo

Technologie eSIM nabízí cestovatelům značné výhody, včetně flexibility, úspory času a možnosti snadného přepínání mezi různými mobilními tarify. Při cestě do Srbska a dalších zemí mimo EU se může eSIM stát neocenitelným pomocníkem, který vám umožní být neustále připojeni k internetu bez složitého hledání a měnění fyzických SIM karet. Stačí si stáhnout APPKU, např. od RED BULLU, zvolit tarif a za chvíli máte SIMku aktivní. V dané zemi si jí pak nastavíte jako primární pro použití mobilních dat a je hotovo. Pokud pak někomu potřebujete volat, dělejte to přes data (Messenger, Whatsapp, Instagram). Používáte data a ne často drahé GSM připojení od vašeho operátora. Takhle jednoduché to je.

Mrkněte na RED BULL MOBILE: https://esim.redbullmobile.com/cs/

image

Jak nainstalovat E-SIM ?

eSIM (embedded SIM) je moderní technologie, která umožňuje využívat mobilní služby bez potřeby fyzické SIM karty. eSIM je vestavěná přímo do zařízení a umožňuje rychlou a snadnou aktivaci mobilních tarifů pomocí softwaru.

Podporované telefony

Je ale nutno dodat, že starší telefony technologii E-SIM nepodporují. V červenci 2024, kdy píšu tento článek jsou podporované třeba tyto:

Apple: iPhone XS a novější modely (iPhone XR, iPhone 11, iPhone 12, iPhone 13, iPhone 14, iPhone SE 2020, iPhone SE 2022).Samsung: Galaxy S20 a novější modely, Galaxy Note 20, Galaxy Z Fold a Z Flip série.Google: Pixel 3 a novější modely.Huawei: P40 a novější modely.Motorola: Razr 2019 a novější modely.Microsoft: Surface Duo.

Pozn.: Některé telefony podporují použití více eSIM profilů, ale žádný neumožňuje mít 3 SIM karty. Většinout tedy můžete mít jednu fyzickou a jednu E-SIM, nebo dvě elektronické.

Dovolená v Řecku – Velika, Kokkino Nero a Larissa

Pokud jezdíte do Řecka autem, podobně jako my, určitě hledáte co nejbližší letoviska. Logicky tak většina cestovatelů míří na Chalkidiki, záliv u Asprovalty, nebo Olympskou riviéru. My se ale vydali jen o pár desítek kilometrů níž. Nelitujeme, dovča v regionu Larissa stála za to!

Jaká byla cesta?

Nebudu dlouze popisovat cestu z Čech do Řecka přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko a Makedonii. Ostatně informace o této trase jsem sepsal v tomhle článku. Pro ty, co cestují pod Olymp, je to vlastně stejné, jen u Platamonas sjedete z dálnice a klikatíte se podél ní a řeky Tembi směrem k Larisse. Pak ale sjedete zase k pobřeží a řeckým venkovem projíždíte směr Kokkino Nero a Velika. Cesta je to maximálně o hodinku delší, než třeba do známého Katerini.

Platia ammos
Pláž Platia Ammos

Jsme na místě – Kotsoupia

A už si to klikatíme kaštanovými lesy až do místa našeho ubytování. Trošku to připomíná jízdu po Sithonii na Chalkidiki, vše zelené, sem tam malé městečko, pláž…My máme přes Booking zamluvené ubytování u osady Paliouria, nedaleko vesnice Kotsoupia. Nic tu není, jen minimarket, dvě tři tavern, a božský klid. Bydlíme v penzionu Kastra, hned u silnice. A po přivítání s paní domácí a vyložením narvaného auta se vydáváme na první gyros do nedalekého městečka Kokkino Nero.

IMG 3366
Kastra, Paliouria – tady bydlíme

Kokkino Nero, Velika a další letoviska Thessálie

Už zmíněné Kokkino Nero je jedno z mála známějších letovisek. Nevím proč, ale jezdí sem hlavně Poláci. I pár taveren tu má menu v polštině. Hlavním lákadlem jsou ale železité prameny, které daly městečku jméno – Červená Voda. Vyzkoušet jejich léčivou moc může každý – a zadarmo. Kousek nad vsí jsou vývěry svedené do malých bazénků a koryt a místní je hojně využívají ke koupeli. Údajně jsou velmi účinné na revma a jiné pohybové neduhy. Pozor – ale musím upozornit, že na rozdíl od pramenů v Loutra Eleftheron, které jsme zkusili loni, nejsou horké, ale ledově studené.

Kokkino Nero
Lázně pod širou oblohou – Kokkino Nero

Městečko je to miniaturní, avšak je tu market, pekárna a pár taveren. O dost větší je městečko Velika dále na jih. To se táhle podél nekonečné oblázkovo – písčité pláže směrem k Pelionu. Tady už to žije více, ale nečekejte žádné velké hotely, nebo něco podobného. Vzhledem k tomu, že pláž má tak 7 km, vždycky si tady najdete klidné místo. Dokonce jsme tady potkali na trhu paní – Češku, co se tam provdala a na trhu prodávala med a řecký horský čaj. Tady už asi potkáte i pár českých turistů, ale rozhodně to nebudou žádné davy.

Nejlepší pláže v regionu Larissa

To proč ale do Řecka stále jezdíme je samozřejmě i moře. A k tomu patří pláže. Jaké jsou tedy nejlepší? Tahle část pobřeží určitě netrpí masovým turismem, je fakt na první pohled zastrčená bokem, stranou od dálnice Soluň – Athény. To ale neznamená, že by neměla co nabídnout. A ví o tom hlavně obyvatelé Larissy, téměř stopadesátitisícového hlavního města provincie Thessálie.

Vezmeme to ale popořádku pěkně od severu.

Pláž Stomio – dlouhá písčitá pláž nedaleko delty řeky Tempi, která zde vytéká do moře. Malé městečko, s kempem a pár tavernami a obchody.

Stomio
Stomio

Psarolakas – pěkná zastrčená plážička s barem a parkováním kousek nad ní. Kolem útesy, mladí lidé, pohodová atmosféra. Nás tady ale překvapily celkem přepálené ceny a kamenité dno.

Platia Ammos – jedna z nejkrásnějších v oblasti Larissa. Sem jsme se vraceli často. Někde je hrubý písek, někde oblázky, čistá voda, na konci divoce kempující Řekové. Parkováni zadara 2 minutky chůze od vody. Jsou tady 2 taverny, obě jsme vyzkoušeli a suvlaki, gavros, i další dobroty stály za to. A je tu i sprcha, i stánek, kde koupíte vodu, nebo chlazené nápoje. Bývá to více lidí, protože sem chodí pěšky i lidé z nedalekého Kokkino Nero, ale nic hrozného.

Platia Ammos
Pohodová pláž Platia Ammos
IMG 3398
Oběd na Platia Ammos

Kotsoupia

Další milé překvapení. Malá víska s krásnou pláží, jejíž severní část je romantická s pár útesy a stromy kousek od vody. Je tady pár plážových barů, z nichž ten s názvem Αιώρα Beach Bar jsme si oblíbili, kvůli jejich příjemné obsluze a frappé, jehož pěna se dala krájet. Jen se tady musí parkovat u krajnice, naštěstí silnice je tu dost široká.

Kotsoupia
Kotsoupia – pláž

Paliouria

Tady jsme se koupali jen jednou po bouřce, byly velké vlny. Byla 10 minut chůze od našeho ubytka a paradoxně jsme na ní byli nejmíň. Dlouhá, málo lidí, spíše oblázková.

Velika

Její řecký název přesně vystihuje to co foneticky zní v češtině. Je prostě veliká.. Dlouhá, předlouhá, ze tří pobřežních vesnic se stala jedna, jen podle měnících se cedulí poznáte, kde končí jedna a začíná druhá. Najdou se nají úseky s jemným i hrubým pískem, někde jsou zase drobné oblázky.

Velika pláž
Velika

Papakosta beach

Tahle pláž nám přirostla k srdci asi nejvíce. Písek, krásné útesy, voda, vlny… prostě pohoda. Lokalita se nachází na území nikoho, je tu jen asfaltka, kaštanové lesy a divoká příroda. Tady už skoro začíná poloostrov Pelion a tady jsme na paddleboardu viděli středomořského tuleně. Nádherný zážitek. Je tu sprcha, plážový bar, kde dělají i něco dobrého k snědku. Jo a lehátka zadarmo, stačí, když si u nich koupíte třeba frappé.

Papakosta beach
Papakosta a Pelion

Hezký seznam pláží najdete taky zde:

https://www.larissa-beach.gr/el/

Výlety, nákupy a další zážitky

Pokud hledáte velká centra, tak tady na ně zapomeňte. Hezké trhy jsou ale ve větším městečku Agia. V sobotu tady koupíte vše – od zeleniny místních farmářů, po zaručeně pravá trička Hilfiger za pár babek. Je tady pár supermarketů a moc příjemná atmosféra. Pokud budete chtít více do ,,šumu´´ zajeďte si do Larissy. Velké město s pěkným centrem, kde jsou mraky obchodů, taveren a taky antický amfiteátr a další vykopávky. Pro toho, kdo hledá spíše přírodní adrenalin můžeme doporučit výstup na takřka dvoutisícový vrchol Ossa. Už jen výjezd od moře k horské chatě, hodinu pěšky od samotného vršku je zážitek. No a pak je tu třeba klášter Komnenion u Stomia, nebo vodopády Kalypso vysoko ve skalách nad Kokkino Nero. A samozřejmě už ty zmíněné železité lázně. A když budete chtít, dá se vyrážet na výlet třeba do národního parku pod Olymp, nebo se projet do přístavu Volos.

Kde se ubytovat?

Kdo hledá – najde i v této turismem méně dotčené oblasti, My využili booking a ceny tady byly hodně příznivé. Chce to ale hledat s předstihem, klidně třeba od dubna zamlouvat na léto. Jsou tu spíš menší penziony, než hotely a velké turistické komplexy. A to je dobře…

 

Zaniklé řecké lázně Loutra Eleftheron – horké prameny a tajemno

Už jsme toho v Řecku od roku 1997 zažili hodně. Letošní výlet do Loutra Eleftheron se nám přesto nesmazatelně vryl do paměti.  Zážitek od kterém vám teď budu vyprávět se řadí mezi top 10. Je to směs bizarností, údivu, nádhery i smutku. Ale hezky popořádku…

Minimum informací

I tenhle výlet V Řecku se rodil v mojí hlavě jako hodně podobných. Prostě sedím nad Google mapami a koukám se co je v okolí zajímavého.  Projíždím pobřeží, pláže, klikám na fotky uživatelů. A tu mě něco zaujme!  Název Loutra (česky lázně) Eleftheron kousek od moře nedaleko bývalé hlavní silnice z Thesaloniki do Kavaly.  Měly by to být nějaké zaniklé termální lázně. Kromě pár fotek je na internetu opravdu extrémně málo informací. nic o historii, nic o tom kdy byly lázně uzavřeny ani jak a kdy vznikly. No nevadí, bude bádání, je zrovna trochu zataženo tak se vyrazíme vykoupat do termálů. Je to asi 40 km od Asprovalty, kde právě vegetíme.  

IMG 6385
Brána do bývalých lázní Eleftheron

Loutra Eleftheron - jako svět po apokalypse

Cesta na místo není složitá, navigace nás vede jednoduše, po bývalém hlavním tahu na Kavalu. A pak už je tu sjezd vlevo a klasická modro-bílá cedule Loutra Eleftheron 1 km. Po chvilce jízdy ale začínáme čumět s otevřenými ústy! Vegetace obklopující silnici houstne a v některých místech je tak zúžená popínavým břečťanem, ostružinami a trním, že musíme kličkovat. Sem tam už asfalt rozpraskal pod silou klubajících se kořenů – příroda si bere své zpět. Už tu chybí jen zombie a dojem apokalypsy je hotový. Po chvíli vidíme pár aut, zrezlou bránu a několik lidí vracejících se s ručníky kolem krku. Jsme tu správně. 

Za branou zatarasenou větvemi a kamením je jiný svět. Mezi bujnou vegetací, trávou i mohutnými platany jsou rozesety různé stavby. U některých je jejich účel zřejmý, protože jsou označené nápisem (např. restaurace.) u jiných se jen dohadujeme k čemu sloužily. Řečtí sprejeři zde řádí podobně jako u nás, takže vše je náležitě otagováno. Ale bordel jako střepy, plasty atd. tady není. Tohle je sen všech urbexerů. V jedné z budov která sloužila asi k léčebným procedurám jsou ještě vykachličkované vany a bazének do kterého vytéká termální voda. My se ale chceme koupat v přírodě, tak jak jsme to viděli na pár dostupných fotkách na Google. 

IMG 6397
Lázeňská restaurace
Termální pramen
První z teplých zřídel
IMG 6398
Hotel, nebo ředitelství...prostě Crazy

Vyhřejeme si kosti!

A hned za jednou z prvních budov nacházíme kousek nad říčkou první termální bazének. Pokračujeme dál proti proudu řeky kolem hlavní lázeňské budovy přes most. V jedné z polorozpadlých budov zřejmě bydlí místní hippies. Nás zajímá ale řeka a to co do ní vtéká. sundaváme si boty a brodíme se na druhou stranu. Je podezřele teplá a čím víc se blížíme k druhému břehu, kde se do ní vlévá jakýsi potůček, teplota se zvyšuje. Tady je další termální pramen! Vzduch je trochu prosycen pachem sirovodíku u  pramene rostou zajímavé zelené řady a hoda krásně hřeje. To je nám karlovarákům hodně blízké. Protože se sem začínají scházet další lidé přesouváme se k prvnímu pramenu. Nakládáme se v plavkách do horké vody. Venku je pod mrakem, tak nám to dnes nahrazuje slunce. Procházíme se i vlažnou termální říčkou, Teplota vody u výtoku pramenů se pohybuje od 36 do 42 stupňů Celsia. Je bohatá na zdroje síry, proto je ideální při svalově-kosterních onemocněních (osteoartróza, revmatoidní artritida, bolesti zad aj.) a kožních onemocněních.  V tak teplé vodě se ale nedá vydržet dlouho, sirný zápach trochu zamotá smysly, ale jinak je to fakt příjemné. Důkladně prohřátí se balíme k odjezdu. vylézá slunko a tak se půjdeme dnes ještě schladit do moře. 

IMG 6403
Termální vývěr vpravo
IMG 6444
Parádní horká vířivka nad řekou

Záhada není objasněná...

Až po návratu domů zjišťuji, že hlavní přírodní termální bazének se nachází ještě výše proti proudu říčky. To co je pro mě stále záhadou je minimum informací o této lokalitě. Taková thrácká Area 51… I když něco málo jsem našel na řecké Wikipedii. Některé otázky to osvětluje, ale spíš to ve mně vyvolává touhu po dalším bádání.

IMG 6391
Hotel?

Co na to Wikipedie?

Termální prameny této oblasti jsou známé již od starověku. Pravděpodobně zde bylo starověké město Apollonia , jehož jméno souvisí s termálními prameny. Vody pramenů mají chloridové složení s přítomností sirovodíku a mají teplotu 37 až 41,5°C. Jejich celková plošná dodávka se odhaduje na cca 267 metrů krychlových za hodinu,  Jejich vody jsou považovány za vhodné při nemocech pohybového ústrojí, kožních nemocech, nemocech krevního oběhu, inhalační terapii při astmatu atd.  Dnes je v lázních zachováno 31 objektů. Nejstarší z dochovaných budov je osmanský lázeňský dům z konce 18. století. Oblast se proměnila v lázeňské město, když v letech 1908-1910 převzal jejich provoz od osmanské vlády obchodník s tabákem Zachos. Budovy, které jsou mu připisovány, jsou hotely „Amfipolis“ a „Pangaeo“ a přízemí budovy restaurace. Vzhledem k velké vzdálenosti lázeňského města od jakékoli osady v něm byly vybudovány různé obchody, například pekárna a prodejna potravin. Budovy v lázeňském městě pokračovaly ve výstavbě po celé 20. století a vytvořily malou osadu, která je dnes zcela opuštěná.. Ale proč?