Tak schválně, kolik z Vás bylo v Řecku ? Asi docela dost… Ale kolik lidí tam bylo autem ? Pro někoho hrůzostrašná představa, pro nás součást dobrodružství. Ona i cesta může být cíl a když projíždíte Balkánem, určitě si z toho odnesete více než jen mráčky v 11 km a čekání u pásu v letištní hale. Je to prostě nefalšovaný cestovatelský adrenalin. To ale samozřejmě neznamená, že by jste měli ponechávat něco náhodě a vyrazit úplně bez přípravy. Je pár věcí, které před cestou VŽDY děláme a doporučím je každému. První věc je cestovní pojištění, pro celou rodinu, nic zvláštního, stojí pár stovek na dva týdny a určitě se vyplatí. Další stejně důležité je zvolit si dobrou asistenční službu pro Vaše auto. Nespoléhejte na to, že asistence z Vašeho povinného ručení Vám pokryje náklady na případný odtah z Řecka, nebo Srbska domů, natož pak nějaké služby okolo. Vždycky si připlácíme připojištění asistenčních služeb AUTOCARE. Ti pacholci z Europ Assistance ho stále zdražují, takže teď stojí 550 kč a platí jeden měsíc, ale i tak se hooodně vyplatí, když zvážíte že Vám může pokrýt případný odtah až z Řecka, náhradní ubytování a podobně.
No a když máte v cajku pojištění, v autě všechny tekutiny i pohonné hmoty a hlavně chuť, můžete vyrazit. Objednejte si třeba přes booking nějaké ubytování a jeďte na vlastní pěst. Jaká je balkánská cesta ? Popravdě řečeno, úplně normální, pohodlná a když se nezdržíte na D1, nebo na Maďarsko – srbských hranicích, je i rychlá. Ale spěchat se nevyplatí, je lepší po cestě přespat někde v Srbsku a ráno odpočatí doklepnout zbytek k moři. My vyrážíme z KV, takže to na Chalkidiki máme něco kolem 1800 km, a i když to někteří jedinci dávají na jeden zátah, my volíme variantu s přespáním.
Co dálniční známky ?
Předpokládám, že Českou máte, takže si objednáte podle délky pobytu jen slovenskou a maďarskou. Ty jsou elektronické, takže jen na netu vyplníte potřebné údaje , SPZ auta, kartou zaplatíte a je hotovo. Pak si ještě připravte nějaká drobná eura (pozor nejmenší berou 0,50 EUR) na srbské a makedonské mýtnice a můžete frčet.
Kompletní rozpočet a možnosti cesty najdete na www.recko-autem.cz
Cesta do Srbska
Cestování za Brnem je paráda. Do té doby, pokud jste ze západu jako my, musíte zkousnout snad nejhorší dálnici v Evropě alias D1. Pak už jen hodinku do Bratislavy, průtahem městem, přes most směr Maďarsko. Tady je malinko chaotické značení, dost se tam opravuje, ale kontroly v rámci EU žádné a za chvíli jste na dálnici směr Budapest. Monotónní krajina, kukuřice, obilí, slunečnice střídá opět kukuřici. Pořád směr Szeged a Beograd. Maďarskem se určitě 3 hodinky projedete a pak už začíná dobrodružnější část. Doporučuji na google maps sledovat aktuální fronty u hraničních přechodů, protože konec Schengenu je místo, kde se můžete slušně zdržet. A hlavně – pokud to je možné nejezděte v pátek, nebo v neděli. My volili místo nejfrekventovanějšího hraničního přechodu Horgoš/Roszke menší, který už známe z cest busem a jmenuje se TOMPA. Byl srpen, všední den, a před námi byly asi 3 auta. Celé to včetně razítka do pasu a letmého otevření kufru trvalo 10-15 minut. A tradá jsme v Srbsku ! Po nesrozumitelném maďarském jazyce a krkolomných návěstidlech opět bratři Slované. Hned za Tompou je větší město Subotica, ve kterém jsme trochu bloudili a hledali nájezd na dálnici, ale po pár km jízdy mezi kukuřičnými lány jsme ho za pomoci navigace našli. Na nájezdu na srbskou dálnici si vezmete lísteček před závorou mýtné brány a jedete směr Bělehrad. Dálnice parádní, krajina zatím stejně fádní jako v Maďarsku, značení dobré. Na první mýtné bráně před hlavním městem necháte pár Euro a jedete dál. Tady se vyplatí poznamenat, že se zatím časově vyplácí jízda po průtahu centrem Bělehradu i když navigace vás bude honit okolo na sjezd na Niš. Dávejte jen pozor na rychlost (jako všude po cestě) a přestože Bělehrad je docela velká metropole, za pár desítek minut ho máte za sebou. A to se ještě pokocháte pohledem na řeku Sávu a panorama moderního velkoměsta. Další nezbytná mýtnice a jedete směr Niš. Krajina se začíná vlnit, na obzoru vidíte hory a i architektura a celkový dojem působí již jako pravý Balkán. A to včetně některých specifik a rizik, které je lepší eliminovat. Například, při tankování kolem Bělehradu a Niše nenechávejte auto bez dozoru. Proslýchá se, že v této oblasti operují gangy podvodníků, kteří vám nenápadně něco odpojí, takže auto nenastartujete a pak domluví drahý servis. ,Tam Vám třeba za 1000 eur jen znovu zapojí nějakou elektroniku zapalování, nebo palivovou hadičku. Nutno dodat, že jsme tohle četli poprvé až letos a když jsme to nevěděli, auto jsme na odpočívadlech normálně nechávali.
Nocleh v Srbsku
Pro nás je Srbsko příjemné překvapení. Znali jsme ho trochu už z cest autobusem ale autem je to ještě intenzivnější poznávání. A navíc když si vyberete po cestě nocleh, nemá to chybu. Srbsko je levná země i na naše peněženky, navíc ubytování je kvalitní a je ho podél hlavních tahů dost. My jsme jeli z Bělehradu ještě pár hodin směr Niš a pak odbočili na dálnici k makedonským hranicím. Vybrali jsme si na přespání město Leskovac, pár km od sjezdu dálnice. Na bookingu podle recenzí vyhrál hotel Groš. Je na okraji města, je tam klid a dobře tam vaří.
V hotelu a restauraci berou karty, takže dináry měnit vůbec nemusíte. A cena ? Luxusní.. Za čtyři osoby se snídaní 1030 Kč ! A to ta snídaně byla opravdu neuvěřitelně skvělá formou bufetu kdy si můžete nabrat tolik různých specialit , že se nasytíte na celou zbývající cestu do Řecka. Existují určitě i levnější varianty, třeba na zpáteční cestě jsme spali všichni ve městě Jagodina v apartmánu Trajovic za cca. 380 Kč. Takže ráno odpočatí vyráříme zdolat posledních 600 km. Blíží se hranice státu, který se dnes jmenuje Severní Makedonie. Krajina je čím díl tím zajímavější, hluboké údolí řeky Moravy (!) střídají vesničky, sem tam i s minarety.
Booking.com
Makedonie
Hranice nejjižnějšího slovanského státu je další místo, kde se můžete zdržet. Tady je pravý Balkán.. Včetně toulavých psů, občas i žebrajících dětí, nebo invalidů. A samozřejmě celníků, kteří nikam nespěchají. Čechy ale soudě podle jejich reakcí vidí rádi, takže pohoda. Nezapomeňte jen vložit na makedonské celnici do pasů i tzv. zelenou kartu k automobilu. Striktně jí vyžadují po každém cizinci. Makedonie je maličká projedete jí maximálně za dvě hodiny, a jen občas na mýtnici zaplatíte pár drobných EUR. Krajina je už vyprahlejší, hory vyšší a dojem dálek intenzivnější. Pumpy jsou po dálnici všude a pokud se Vám podařilo dojet na jednu nádrž s Čech až sem, je pravý čas natankovat.
Pohonné hmoty jsou tu výrazně levnější než u nás a nejvýhodnější po celé cestě. Jen se ujistěte, že berou karty. Na zpáteční cestě jsme totiž tankovali na velké pumpě MakPetrol a museli jsme za Eura a samozřejmě v mírně nevýhodném kurzu. Jinak je ale Makedonie krásná, zvláště kaňon řeky Vardar, kdy se jeden pruh dálnice klikatí na hraně kaňonu a druhý je někde nad ním je paráda. Tady snad jen pozor na občasné výmoly, ale není to nic co by odchovance D1 mělo nějak překvapit. Ale to už pomalu vjíždíte k hraničnímu přechodu Gevgelia – Evzoni a nad celnicí plápolá modro bílá vlajka s křížem a pruhy.
Chcete se dostat do Řecka po moři ? Mrkněte se na můj článek TRAJEKTEM DO ŘECKA
