Skály pod Vlčincem – Krušné hory

Vždycky mě lákaly tajemná místa a skály, které vykukují z lesů u hluboce zaříznutého údolí nad Hroznětínem byly jedním z nich. A v rámci natáčení jednoho z dílů Grerat Walks se mi to splnilo.

vlcinec 6

Bubáci a Hastrmani?

Vždycky když jedu autem po obchvatu Hroznětína, upoutá můj pohled jedna z bran do Krušných hor. Říčka Bystřice tady vytvořila působivý vstup do hor, kde skoro z roviny vystupují mohutné masivy téměř tisícimetrového Vlčince (972 m.n.m.) a dalších kopců za kterými vykukuje Plešivec (1028 m.n.m.) Tohle údolí mi vždycky připomínalo jedno z míst o kterých nám už babička v knížce Bubáci a hastrmani od Josefa Lady. Dole řeka, po levé straně skály, jen ta asfaltová okreska do Perninku to trošku kazí.

bubaci 1
Přesně tenhle obrázek se mi vybaví v hlavě…

Vzhůru do skal

Cesta ke skalnímu městu je docela složitá. My jsme k nim došli po celkem dlouhém výstupu strmou cestou od konce Merklína. Přešli jsme Bystřici a stoupali po tzv. Jindřichově silnici až nad skalní formaci. Cesta není značená žádnou turistickou značkou, ale pokud použijete například aplikaci mapy.cz tak jí snadno najdete. Připravte se na převýšení minimálně 250 m ale také na to, že výhled bude stát za to. V posledních letech totiž došlo k výraznému odlesnění možná i vlivem některých větrných smrští se celé skály odhalily a jsou vidět již zdálky. V některých místech poskytují také nádherný výhled směrem k Hroznětínu a do karlovarské kotliny. S trochou šikovnosti se na plošině nad jenou skalní skupinou dá i přespat. Místo je zde tak na jeden dva stany, nebo si prostě zalezete do borůvčí ve žďáráku. Ohniště tady není a vzhledem k množství polomů a suchého klestí je to dobře. Společnost vám bude místo plamenů táboráku dělat jen torzo staré trampské chaty a šumění větru v bučinách. A ještě rada závěrem nezapomeňte si s sebou vzít dostatek vody.:-)

Backcountry na Klínovci s lyžemi Sporten Freewalk

Je brzké prosincové ráno, když vyjíždíme tmou kolem Mariánské a Božího Daru až na vrcholové parkoviště krále Krušných hor – Klínovce. Ve 1244 je pěkná kosa, cca. -5C a přestože dole sněhu moc není, tady je opravdová zimní pohádka. Nakonec jsme dali na Víťovy rady a nejeli na Ryžovnu. Tam je na planinách ještě vidět vykukující tráva. Klínovec je jiné kafe.

Přístřešek pod Klínovcem

U přístřešku pod Traverzem

Sundáváme Freewalky z batohů, upínáme do nich boty a vydáváme se směrem k Meluzíně. Vlekaři ještě spí, všude je ticho, jen perfektně upravené sjezdovky dávají tušit, že za pár hodin tady bude rušno. Nás ale zajímá volný terén. Zaplouváme do lesa plného prašanu. Lyže krásně nesou a s typickým křupáním se mezi stromy prokousáváme níže pod vrchol.

265646001 5276255089057496 4627564970089244529 n

Klínovec 1244 m.n.m.

Vidíme maximálně stopy zvěře, jednou křižujeme jakýsi skialpinistický trail, jinak je sněhobílý povrch panenský. V jednom místě překonáváme koryto potoka a za ním přijde špičková zábava. David totiž předvádí unikátní držkopád a s efektním žuchnutím mizí v oblacích bílého prašanu. Mám to ! Řvu smíchem a navíc radostí, že se mi Mistra podařilo natočit.

Za chvilku docházíme k velikému přístřešku ,, Pod traverzem“. Nebe se začíná balit do růžovo-fialova, svítání začíná. A bude to pecka ! Předpověď lhala, melo být zataženo – tohle je bonus. Při pravuji si drona a vzlétám. Je to dechberoucí. To budou fotky a video. David zatím ,,vaří“ – rozuměj připravuje na pánvičce slaninku a volská oka. Tradice, je tradice a navíc to v přírodě tak skvěle chutná.

Kolem nás je ticho, vše se barví do oranžové, slunce začíná svojí každodenní pouť. Kdo nezažil, nepochopí. Je to daleko intenzivnější, než v létě. Ten sníh a mráz tomu zážitku dávají jiný rozměr.

Nasycení vejci i zážitky vyrážíme zpět k autu. Jsou to necelé dva kilometry, z nichž část musíme jít vzhůru jednou z Klínoveckých sjezdovek. Jde to v pohodě, tulení pásy lepí dobře. Jen mraky nedočkavých lyžařů a snowboarďáků už brázdí pistu, takže jdeme opatrně po jejím okraji. Právě teď vynikne ten kontrast osamoceného svítání někde v přírodě a té komerce kolem. A možná že nám někteří z nich i trochu závidí…

Svítání na Ptačí hoře 827 m.n.m.

Až budete hledat v Krušných horách místo, odkud je nádherný východ západ slunce mám pro vás tip. Jedním z nejkrásnějších, nejdostupnějších, ale zároveň minimálně navštěvovaných míst je Ptačí Hora nad Krásnou Lípou u Šindelové.

Pokud přijedete autem tak můžete zaparkovat na horizontu nad Krásnou Lípou u silnice na Přebuz a dál už je to jen asi kilometr pěšky. Na místě bývalé obce Vogelsdorf se vám nabízejí nádherné výhledy východním směrem k Nejdku a pokud přejdete na druhou stranu zaniklé obce, máte zase jako na dlani západní horizont s vykukující Rotavou.

Připravte se na to, že díky otevřenému terénu zde bývá celkem větrno a proto je dobré se vybavit teplým oblečením.

Ve skruži u triangulačního bobu lze s trochou štěstí a opatrnosti rozdělat oheň, nebo si uvařit něco teplého na vařiči a zážitek ze zrození nového dne je pak dokonalý. Tak se to podařilo i nám jednoho listopadového rána. Posuďte sami…

IMG 20211024 071930 1
IMG 20211024 080747 1
IMG 20211024 081227 1
IMG 20211024 082852 1
IMG 20211024 074219 1
IMG 20211024 083519

Komu se ráno nelení… pro toho je Jelení…

Osamělé tři domy jsou to jediné co zbylo z kdysi veliké vesnice s kostelem a dalšími vymoženostmi až na samé hranici s Německem. Dnes je to jeden z našich častých cílů a místo, které je spolu s Chaloupkami naše srdcovka Krušných hor.

A tak jednoho rána ještě za tmy sedáme v Nové Roli do auta a za 30 minut jsme na místě. Ještě pod cedulí Jelení nasazujeme Sporten FreeWalk lyže a za řádného sněžení vyrážíme. Dnona nechávám v autě, nevypadá to, že by se dal v té chumelenici použít.

Jdeme do bílé tmy…

Šlapeme čerstvým prašanem a je to boží ! Tohle jsme už pár let potřebovali. Toto je opravdová krušnohorská zima. Dostáváme se pod osamocený posed, který se stává naší základnou kde budeme tvořit snídaňové menu. Všude ticho, klid, jen padající vločky šumí. Do posedu trochu táhne, ale bivakovací plachta vše vyřeší a za chvílí se již potemnělou krajinou nese zvuk plynových vařičů a vůně smaženého špeku a volského oka. Tradice se musí ctít.

Mrkněte se jak to ráno vypadalo….

Bílé pláně

Po snídani králů se přesouváme výš a užíváme si tu nádheru pohybu na panenských pláních bez jediné stopy. Tohle je čirá zimní pohádka. Dole pod námi svítí v dáli jen lampa zavřené hospody a na parkovišti není ještě ani jedno auto nadržených běžkařů. V takto hlubokém sněhu zkoušíme naše freewalk lyže od Sportenu. Tohle jsou pro ně ideální podmínky. Steve testuje i zatáčení telemarkem a docela mu to jde i když se jednou rozseká. Všichni kvitujeme, že jsme si je pořídili. I když se na tvrdém, nebo vlhkém sněhu se obtížně řídí, do prašanu a hlubočáku je to paráda. Něco mezi sněžnicemi, běžkami a skialpy. Podobné jsou lyže OAC Skinbased, které má náš kamarád Tajemný Krušnohorec, ty jsou ale výrazně dražší.

Sjíždíme zpět do údolí a po cestě, která vede na ikonickou občerstvovnu Na Celnici míříme kolem udivených běžkařů zpátky k autu. Je za námi další ráno, na které budeme v důchodu vzpomínat….