Až budete plánovat další výpravu do Alp a hledat ferratu, která je od horské chaty, co by kamenem dohodil, není lepší volba než tato. Lechtalské Alpy jsou naše srdcovka a stále je tady co objevovat. Navíc je máme od nás z Karlovarska poměrně blízko, takže nemusíme ani kupovat rakouskou dálniční známku a cesta trvá nějakých 5-6 hodin.
Jednoho červnového rána tedy vyrážíme přes Cheb, Mnichov a Garmisch-Parterkirchen vstříc dobrodružství. Přijíždíme po okresce do vesničky Boden a vyhýbáme se tak i obávanému Fernpassu, kde bývají časté kolony. V Boden necháváme auto na následující 3 dny na malém parkovišti a po nezbytném protažení a přebalení batohů jdeme vzhůzu. Na chatu Hannauer Hütte (1922 m.n.m.) je to cca. 3 hodinky a převýšení 550 m také není nijak závratné. Měl by tedy být dostatek sil i na ferratu.
Cesta podél potoka i následný výšvih na plošinu na které stojí stylová chata je pohodový. Dáváme si pivko a balíme ferratové vybavení od Highsafety. Nástup jsme si mohli prohlédnout již cestou, protože stezka vede kolem začátku klettersteigu. Před nástupem na ferratu si důkladně kontrolujeme vybavení a cvakáme se na první lano. Jde o zajištěnou cestu obtížnosti D – tedy druhou nejtěžší, je tedy dobré si promyslet, zda jí zvládnete. Nutno dodat že její trasa nevede nějakou vysokohorskou stěnou ale jde o nádherně vedenou cestu soutěskou , nad hučícím potokem s mnoha překvapeními.
Prvním překvápkem je celkem snadný nástup. Tady se chleba neláme, takže si užíváme prvních kontaktů se skálou a pohledy do vod zpěněného potoka pod námi. Za prvním zákrutem už přicházejí ke slovu stále více ruce. Tady je opravdu potřeba šetřit síly, protože přicházíme k oblasti s C/D obtížností. Pokud se někdo rozhodne vrátit má možnost, je tady nouzový výlez k chatě obtížnosti B. Namáhavě se posunujeme jištění za jištěním až k lanovému mostu, kde je první možnost odpočinku.
Před jeho začátkem a ne konci jsou další nouzové únikové cesty. A protože toho s Tonym máme opravdu dost, využíváme je pro hladký dolez. Za lanovým mostem Petrovi klettersteig nabízí ještě jedno obtížnější místo, ze kterého vaše ruce nebudou mít radost, ale pak už si můžete oddychnout. Dál už lezete po vrstevnici vysoko nad potokem až ke konci ferraty u malé vodní elektrárny. A pár poznatků na závěr ?
Tuhle ferrátku se určitě nevyplatí podceňovat. Z dálky možná vypadá snadno, ale když se dostanete hlouběji do soutěsky, je třeba lézt s rozmyslem a šetřit síly. Předpokladem pro její bezpečné zvládnutí je odpovídající vybavení včetně helmy. Parádní je zejména lanový most, lavička na únikové cestě a všudypřítomný hukot potoka. Určitou výhodou může být to, že v parných dnech na Vás nesvítí slunce, díky severní orientaci cesty a umístění v soutěsce. Je třeba na to myslet a vzít si do batohu něco teplejšího. Samotná chata Hannauer je pak skvělým východiskem na další túry. V některém z dalších článků Vám popíšu, jak jsme přešli přes sedlo Dremmelscharte na chatu Steinseehütte a vyrazili na lehčí Klettersteig Steinkarspitze.
