Osamělé tři domy jsou to jediné co zbylo z kdysi veliké vesnice s kostelem a dalšími vymoženostmi až na samé hranici s Německem. Dnes je to jeden z našich častých cílů a místo, které je spolu s Chaloupkami naše srdcovka Krušných hor.
A tak jednoho rána ještě za tmy sedáme v Nové Roli do auta a za 30 minut jsme na místě. Ještě pod cedulí Jelení nasazujeme Sporten FreeWalk lyže a za řádného sněžení vyrážíme. Dnona nechávám v autě, nevypadá to, že by se dal v té chumelenici použít.
Jdeme do bílé tmy…
Šlapeme čerstvým prašanem a je to boží ! Tohle jsme už pár let potřebovali. Toto je opravdová krušnohorská zima. Dostáváme se pod osamocený posed, který se stává naší základnou kde budeme tvořit snídaňové menu. Všude ticho, klid, jen padající vločky šumí. Do posedu trochu táhne, ale bivakovací plachta vše vyřeší a za chvílí se již potemnělou krajinou nese zvuk plynových vařičů a vůně smaženého špeku a volského oka. Tradice se musí ctít.
Mrkněte se jak to ráno vypadalo….
Bílé pláně
Po snídani králů se přesouváme výš a užíváme si tu nádheru pohybu na panenských pláních bez jediné stopy. Tohle je čirá zimní pohádka. Dole pod námi svítí v dáli jen lampa zavřené hospody a na parkovišti není ještě ani jedno auto nadržených běžkařů. V takto hlubokém sněhu zkoušíme naše freewalk lyže od Sportenu. Tohle jsou pro ně ideální podmínky. Steve testuje i zatáčení telemarkem a docela mu to jde i když se jednou rozseká. Všichni kvitujeme, že jsme si je pořídili. I když se na tvrdém, nebo vlhkém sněhu se obtížně řídí, do prašanu a hlubočáku je to paráda. Něco mezi sněžnicemi, běžkami a skialpy. Podobné jsou lyže OAC Skinbased, které má náš kamarád Tajemný Krušnohorec, ty jsou ale výrazně dražší.
Sjíždíme zpět do údolí a po cestě, která vede na ikonickou občerstvovnu Na Celnici míříme kolem udivených běžkařů zpátky k autu. Je za námi další ráno, na které budeme v důchodu vzpomínat….
Zatím jsme čtyři, po 10 km se k nám v Nejdku přidá Tony. Ten nás ale ještě klasicky pohostí na náměstí vychlazenou slivovičkou. Pokračujeme dalších 7 km směrem na Nové Hamry. Tady je alespoň poprašek sněhu a vytváří alespoň dojem , že je 31.12. Po chvíli silnice na Jelení mizí podél Rolavy v lese a začíná ta pravá zábava. Je na nule, velmi jemně mrholí a uježděný sníh na silnici začíná pomalu namrzat. Tohle je spíše na hřeby, než na naše gumy, ale o to větší je to legrace. S chutí se zakusujeme do stále stoupající silnice. Chce to jen nedělat prudké pohyby, jemně hýbat řídítky, jemně šlapat a být připraven ve zlomku vteřiny vycvaknout nohu z SPD pedálů. Potkáváme i dva maníky na elektrokolech (na fuj !), které míjíme každý rok na této trase. Přes veškerou snahu nehodit ”tlamu” a neposkytnout tak kamarádům důvod k hurónskému řevu se to však nepodaří a smíchu je dost. Nejdříve Steve položí na ledu kolo i sebe elegantně na bok. A pak , k potěšení spolujezdců , i já těsně u cedule Jelení hodím pořádný ledový skok. K mé škodě s trochu tvrdším dopadem, takže mě bolí obě zápěstí i bok. No snad jsou kosti celé. Smích přece léčí a pivo také. A tak si v panenském údolí, v hospůdce na samé hranici Českého království dopřáváme pár Plzní a klobásu , jako slavnostní silvestrovský oběd. Letos je tak málo sněhu, že před hospodou nejsou opřené běžky a jejich majitelé na nás nekoukají jako na zjevení. Každopádně Jelení je krásný kout Krušných hor v nadmořské výšce 860- 1000 m.n.m. a je tu nádherně v každou roční i denní dobu. Ty 3 tři domy, které tady zůstaly jako pozůstatek kdysi velké obce s kostelem dodávají místu zvláštní atmosféru. Zatím zde bydlí nastálo jen česko-indická rodina u které můžete najít také skromné ubytovací kapacity. (vz. 
