V jednom z příspěvků jsem popisoval cestu z České republiky do Bosny na naší cestě do Černé hory. A jak jsme se dostali dále z Bosny?
Přes divoký Balkán
Odpočatí po prvním dnu cesty vstáváme v Motelu Stečak v údolí řeky Vrbas. Čcká nás posledních 350 Km do vysněné Černé Hory. Budeme ale muset zvládnout cestu přes tajemnou a divokou Bosnu a Hercegovinu. Navigace mi ukazuje podivných 6,5 hodiny do cíle. To je divné, říkám si – tuhle štreku musíme zvládnou tak za 4! Po první hodině jízdy nám ale dochází proč. Před městem Bugojno náhle Davida v autě před námi zastavuje policejní hlídka. Tak a je to tady! Teď ho zatknou, nebo přijdou na řadu balkánské úplatky. A ono nic, jen běžná kontrola, žádná pokuta. Tady se stejně žádné závodění nekoná, nedá se tady jet 90 km/h a často i 60 je nad naše řidičské dovednosti. Ně, že by silnice byly děravé, ale často projíždíme přes hory, úzkou asfaltkou, serpentinami, kde jedete na trojku, či dvojku. Nejkrásnější úsek nás čeká mezi Jablanicou a Mostarem, Nádherné hory, skály jako z Vinnetoua a horské přehrady s tyrkysovou vodou nás nutí stále zastavovat a fotit.
Z Mostaru na Granični prijelaz Vraćenovići
Před Mostarem se údolí malinko rozšiřuje a my obdivujeme bosenský klenot s kostely, minarety i hřbitovy v těsném sousedství panelové zástavby. Inu Balkán. Dáváme si ve stánku u cesty výborný kebab a pizzu a spěcháme na hraniční přechod do Černé Hory. Na mapě to vypadá jako kousek, ale tato část cesty je možná největší opruz. V mnoha úsecích je omezení na 50 Km/h i když vesnice, kvůli které omezení platí je třeba několik set metrů vedle ve svahu. Silnice ale celkem kvalitní, občas jen vyjeté koleje od náklaďáků. Vybrali jsme si trochu netypickou cestu přes hraniční přechod Vraćenovići. To obnáší vystoupat kolem další přehrady u města Bileča až do výšky přes 800 m.n.m na malý přechod, kde by neměly být tak dlouhé čekací doby na rozdíl od hlavního tahu z Chorvatska.
Welcome to Montenegro!
A je to pravda. Zdržíme se tady sotva 20 minut a za chvíli nás vítá černá orlice – Dobro došli v Montenegro! Náhorní krasovou planinou se blížíme ke Kotorskému zálivu. Rychlost nic moc, ale krajina parádní, v jednom místě okořeněná lesním požárem, který hasiči jen z dálky monitorují. Za pár desítek minut se náhle v dálce zaleskne hladina Jadranu a my víme, že se blížíme do cíle. Sjezd k moři a výhledy na Kotorský záliv jsou tím nejkrásnějším co jsem na cestách viděl. Dá se to snad přirovnat jen k norským fjordům. S tím rozdílem, tady jede klimoška na plno a my se těšíme až u Bečiči zanoříme unavená těla do slaných vln. Ještě musíme objet celý záliv přeplněnými pobřežními městečky, než se dostaneme za Budvu. To už je ale zase jiný příběh…
Závěrem
Jestli máte dost času a chcete zažít trochu dobrodružství, poznat pravý Balkán a vidět nádherné přírodní skvosty, jeďte určitě přes Bosnu. Pokud si ale připlatíte za Jadranskou chorvatskou dálnici, budete v Černé Hoře určitě rychleji a pohodlněji.
