Podzim jsem v mládí neměl moc rád… Krátké dny, škola, sbírání kaštanů a sychravé počasí. Brrr… Ale na stará kolena mu začínám přicházet na chuť. Ty barvy, to je prostě paráda. I úhel slunečních paprsků při západu a východu sluce je jiný než po zbytek roku a vytváří nevídané obrazy. A ty mlhy… To už je jen třešnička na dortu. A hlavně, má to i své světlé stránky, nemusíte vstávat ve 4 ráno, aby jste stihli východ slunce ! Kolikrát stačí hodit si drona do auta, vypustit děti do školy a popojet na příhodné místo a užívat si tu nádheru z výšky….
Každý cestovatel má svoje oblíbené místo v zahraničí, každý patriot má svůj oblíbený plácek doma. U mě jednoznačně vítězí jedno zatím zapomenuté údolí v Krušných Horách. Ono vlastně nemá ani nějaký oficiální název.. My mu říkáme Chaloupky, podle obce, která tam kdysi stála. Ona se vlastně jmenovala Neuhaus a v roce 1930 tady stálo kolem 80 domů a žilo asi 350 obyvatel. Historie ale plynula, tak jak plynula a po odsunu sudetských Němců jí Komanči srovnali se zemí a dnes tady nestojí jediná zeď. Kdo to tady nezná, nepozná vůbec , že tu kdysi stávala továrna, kostel, několik hostinců i škola. Jen na několika místech lze najít zbytky zdiva, pár sklepů , sem tam střep, nebo kachličku …
