Je nedělní ráno 5.1. a budík mne neuprosně tahá již v 05:10 z postele. Au to néé. Ale kdo chce něco zažít, musí obětovat i spánek. Za chvíli už dupu po schoděch s batohem na kterém sou připnuty nové lyže. No lyže… Ony jsou to takové hybridní sněžnico – lyžo – skialpo – běžky. Už od 24.12. kdy je donesl Ježíšek pod stromek jsme se s klukama těšili jak je otestujeme. Nasedám ke Stevovi v Nejdku nabereme Tonyho a frčíme do hor.
Původně byl v plánu Havranní vrch , ale vzhledem k tomu , že dole ve 430 m.nm. mrholí, zvolili jsme Blatenský vrch, kde bude jistota sněhu. Ještěže tak. V Horní Blatné lehce sněží , okolní planiny jsou přikryté bílou peřinou. Jak by taky ne, budeme se pohybovat ve výšce 900 až 1041 m.n.m. , tak kde jinde by měl být v lednu sníh , když ne tady. Za poslední lampou sundaváme „stoje” z báglu . Upnutí lyží Free – Walk je velmi jednoduché.
Je to stejný systém jako u snowboardu. Lyže jsou dlouhé 120 cm , a část skluzníce je opatřena tulením pásem pro stoupání. Po chvíli testování již víme jak našlapovat a cesta ubíhá skvěle. Bohužel pod Vlíčí Jámou se kvůli hrudkovatému firnu musíme stočit na otevřenou pláň. Nakonec se to ukazuje jako skvělý nápad, protože zde si teprve svobodně užíváme možností chůze po sněhu.
Na krustě je navátá vrstvička prašanu, prkna fungují jak mají a cesta ubíhá. Po chvíli zjišťujeme jak našlapovat , aby tulení pás držel a neklouzali jsme zpět. Připojujeme se na lesní cestu, která slouží i jako sáňkařská dráha a směle vykračujeme k vrcholu. Nazpátek to bude asi sranda, protože cesta má v některých místech docela spád. A to ještě netušíme , že za chvíli začne namrzat.
U rozhledny si v cykloboudě na vařiči usmažíme již tradiční snídani – volská oka s kolečky klobásy, doplníme tekutiny čajem a protože začíná foukat a být pěkná kosa, vydáváme se dolů.
Ovšem teď nastává ta pravá legrace. Teprve se učíme jak nové nářadí na nohách kočírovat. Máme zlozvyk ze sjezdovek, brzdit smykem a zatáčet po hranách. Teď na to můžeme zapomenout. Tady platí jiná pravidla. Zatáčí se hlavně tzv. telemarkem s jednou pokrčenou nohou, jenže na té ledové krustě nejde ani to. A tak se svítáním nese smích, nadávky a tupý zvuk padajících těl.
Nakonec v pořádku dorážíme dolů k autu do Blatné , nasyceni zážitky a s hlavou plnou plánů kam vyrazit až bude všude hluboký prašan..
