Pokud cestujete na Balkán, nebo jako my projíždíte často Srbskem, či Makedonií do Řecka, potřebujete často mobilní data. Jak to levně v zemích mimo EU vyřešit?
Srbsko je krásná země, Severní Makedonie také, ale pokud zde chcete používat mobilní data za ceny českých operátorů, můžete být nemile překvapeni při měsíčním vyúčtování. Dlouho jsme hledali řešení a postupem času se nabídlo samo i díky rozvoji moderních technologií.
E- SIM od RED Bull nebo Airalo
Technologie eSIM nabízí cestovatelům značné výhody, včetně flexibility, úspory času a možnosti snadného přepínání mezi různými mobilními tarify. Při cestě do Srbska a dalších zemí mimo EU se může eSIM stát neocenitelným pomocníkem, který vám umožní být neustále připojeni k internetu bez složitého hledání a měnění fyzických SIM karet. Stačí si stáhnout APPKU, např. od RED BULLU, zvolit tarif a za chvíli máte SIMku aktivní. V dané zemi si jí pak nastavíte jako primární pro použití mobilních dat a je hotovo. Pokud pak někomu potřebujete volat, dělejte to přes data (Messenger, Whatsapp, Instagram). Používáte data a ne často drahé GSM připojení od vašeho operátora. Takhle jednoduché to je.
eSIM (embedded SIM) je moderní technologie, která umožňuje využívat mobilní služby bez potřeby fyzické SIM karty. eSIM je vestavěná přímo do zařízení a umožňuje rychlou a snadnou aktivaci mobilních tarifů pomocí softwaru.
Podporované telefony
Je ale nutno dodat, že starší telefony technologii E-SIM nepodporují. V červenci 2024, kdy píšu tento článek jsou podporované třeba tyto:
Apple: iPhone XS a novější modely (iPhone XR, iPhone 11, iPhone 12, iPhone 13, iPhone 14, iPhone SE 2020, iPhone SE 2022).Samsung: Galaxy S20 a novější modely, Galaxy Note 20, Galaxy Z Fold a Z Flip série.Google: Pixel 3 a novější modely.Huawei: P40 a novější modely.Motorola: Razr 2019 a novější modely.Microsoft: Surface Duo.
Pozn.: Některé telefony podporují použití více eSIM profilů, ale žádný neumožňuje mít 3 SIM karty. Většinout tedy můžete mít jednu fyzickou a jednu E-SIM, nebo dvě elektronické.
Pokud jezdíte do Řecka autem, podobně jako my, určitě hledáte co nejbližší letoviska. Logicky tak většina cestovatelů míří na Chalkidiki, záliv u Asprovalty, nebo Olympskou riviéru. My se ale vydali jen o pár desítek kilometrů níž. Nelitujeme, dovča v regionu Larissa stála za to!
Jaká byla cesta?
Nebudu dlouze popisovat cestu z Čech do Řecka přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko a Makedonii. Ostatně informace o této trase jsem sepsal v tomhle článku. Pro ty, co cestují pod Olymp, je to vlastně stejné, jen u Platamonas sjedete z dálnice a klikatíte se podél ní a řeky Tembi směrem k Larisse. Pak ale sjedete zase k pobřeží a řeckým venkovem projíždíte směr Kokkino Nero a Velika. Cesta je to maximálně o hodinku delší, než třeba do známého Katerini.
Pláž Platia Ammos
Jsme na místě – Kotsoupia
A už si to klikatíme kaštanovými lesy až do místa našeho ubytování. Trošku to připomíná jízdu po Sithonii na Chalkidiki, vše zelené, sem tam malé městečko, pláž…My máme přes Booking zamluvené ubytování u osady Paliouria, nedaleko vesnice Kotsoupia. Nic tu není, jen minimarket, dvě tři tavern, a božský klid. Bydlíme v penzionu Kastra, hned u silnice. A po přivítání s paní domácí a vyložením narvaného auta se vydáváme na první gyros do nedalekého městečka Kokkino Nero.
Kastra, Paliouria – tady bydlíme
Kokkino Nero, Velika a další letoviska Thessálie
Už zmíněné Kokkino Nero je jedno z mála známějších letovisek. Nevím proč, ale jezdí sem hlavně Poláci. I pár taveren tu má menu v polštině. Hlavním lákadlem jsou ale železité prameny, které daly městečku jméno – Červená Voda. Vyzkoušet jejich léčivou moc může každý – a zadarmo. Kousek nad vsí jsou vývěry svedené do malých bazénků a koryt a místní je hojně využívají ke koupeli. Údajně jsou velmi účinné na revma a jiné pohybové neduhy. Pozor – ale musím upozornit, že na rozdíl od pramenů v Loutra Eleftheron, které jsme zkusili loni, nejsou horké, ale ledově studené.
Lázně pod širou oblohou – Kokkino Nero
Městečko je to miniaturní, avšak je tu market, pekárna a pár taveren. O dost větší je městečko Velika dále na jih. To se táhle podél nekonečné oblázkovo – písčité pláže směrem k Pelionu. Tady už to žije více, ale nečekejte žádné velké hotely, nebo něco podobného. Vzhledem k tomu, že pláž má tak 7 km, vždycky si tady najdete klidné místo. Dokonce jsme tady potkali na trhu paní – Češku, co se tam provdala a na trhu prodávala med a řecký horský čaj. Tady už asi potkáte i pár českých turistů, ale rozhodně to nebudou žádné davy.
Nejlepší pláže v regionu Larissa
To proč ale do Řecka stále jezdíme je samozřejmě i moře. A k tomu patří pláže. Jaké jsou tedy nejlepší? Tahle část pobřeží určitě netrpí masovým turismem, je fakt na první pohled zastrčená bokem, stranou od dálnice Soluň – Athény. To ale neznamená, že by neměla co nabídnout. A ví o tom hlavně obyvatelé Larissy, téměř stopadesátitisícového hlavního města provincie Thessálie.
Vezmeme to ale popořádku pěkně od severu.
Pláž Stomio – dlouhá písčitá pláž nedaleko delty řeky Tempi, která zde vytéká do moře. Malé městečko, s kempem a pár tavernami a obchody.
Stomio
Psarolakas – pěkná zastrčená plážička s barem a parkováním kousek nad ní. Kolem útesy, mladí lidé, pohodová atmosféra. Nás tady ale překvapily celkem přepálené ceny a kamenité dno.
Platia Ammos – jedna z nejkrásnějších v oblasti Larissa. Sem jsme se vraceli často. Někde je hrubý písek, někde oblázky, čistá voda, na konci divoce kempující Řekové. Parkováni zadara 2 minutky chůze od vody. Jsou tady 2 taverny, obě jsme vyzkoušeli a suvlaki, gavros, i další dobroty stály za to. A je tu i sprcha, i stánek, kde koupíte vodu, nebo chlazené nápoje. Bývá to více lidí, protože sem chodí pěšky i lidé z nedalekého Kokkino Nero, ale nic hrozného.
Pohodová pláž Platia AmmosOběd na Platia Ammos
Kotsoupia
Další milé překvapení. Malá víska s krásnou pláží, jejíž severní část je romantická s pár útesy a stromy kousek od vody. Je tady pár plážových barů, z nichž ten s názvem Αιώρα Beach Bar jsme si oblíbili, kvůli jejich příjemné obsluze a frappé, jehož pěna se dala krájet. Jen se tady musí parkovat u krajnice, naštěstí silnice je tu dost široká.
Kotsoupia – pláž
Paliouria
Tady jsme se koupali jen jednou po bouřce, byly velké vlny. Byla 10 minut chůze od našeho ubytka a paradoxně jsme na ní byli nejmíň. Dlouhá, málo lidí, spíše oblázková.
Velika
Její řecký název přesně vystihuje to co foneticky zní v češtině. Je prostě veliká.. Dlouhá, předlouhá, ze tří pobřežních vesnic se stala jedna, jen podle měnících se cedulí poznáte, kde končí jedna a začíná druhá. Najdou se nají úseky s jemným i hrubým pískem, někde jsou zase drobné oblázky.
Velika
Papakosta beach
Tahle pláž nám přirostla k srdci asi nejvíce. Písek, krásné útesy, voda, vlny… prostě pohoda. Lokalita se nachází na území nikoho, je tu jen asfaltka, kaštanové lesy a divoká příroda. Tady už skoro začíná poloostrov Pelion a tady jsme na paddleboardu viděli středomořského tuleně. Nádherný zážitek. Je tu sprcha, plážový bar, kde dělají i něco dobrého k snědku. Jo a lehátka zadarmo, stačí, když si u nich koupíte třeba frappé.
Pokud hledáte velká centra, tak tady na ně zapomeňte. Hezké trhy jsou ale ve větším městečku Agia. V sobotu tady koupíte vše – od zeleniny místních farmářů, po zaručeně pravá trička Hilfiger za pár babek. Je tady pár supermarketů a moc příjemná atmosféra. Pokud budete chtít více do ,,šumu´´ zajeďte si do Larissy. Velké město s pěkným centrem, kde jsou mraky obchodů, taveren a taky antický amfiteátr a další vykopávky. Pro toho, kdo hledá spíše přírodní adrenalin můžeme doporučit výstup na takřka dvoutisícový vrchol Ossa. Už jen výjezd od moře k horské chatě, hodinu pěšky od samotného vršku je zážitek. No a pak je tu třeba klášter Komnenion u Stomia, nebo vodopády Kalypso vysoko ve skalách nad Kokkino Nero. A samozřejmě už ty zmíněné železité lázně. A když budete chtít, dá se vyrážet na výlet třeba do národního parku pod Olymp, nebo se projet do přístavu Volos.
LarissaKlášter u StomiaMount OssaLarissa
Kde se ubytovat?
Kdo hledá – najde i v této turismem méně dotčené oblasti, My využili booking a ceny tady byly hodně příznivé. Chce to ale hledat s předstihem, klidně třeba od dubna zamlouvat na léto. Jsou tu spíš menší penziony, než hotely a velké turistické komplexy. A to je dobře…
Už jsme toho v Řecku od roku 1997 zažili hodně. Letošní výlet do Loutra Eleftheron se nám přesto nesmazatelně vryl do paměti. Zážitek od kterém vám teď budu vyprávět se řadí mezi top 10. Je to směs bizarností, údivu, nádhery i smutku. Ale hezky popořádku…
Minimum informací
I tenhle výlet V Řecku se rodil v mojí hlavě jako hodně podobných. Prostě sedím nad Google mapami a koukám se co je v okolí zajímavého. Projíždím pobřeží, pláže, klikám na fotky uživatelů. A tu mě něco zaujme! Název Loutra (česky lázně) Eleftheron kousek od moře nedaleko bývalé hlavní silnice z Thesaloniki do Kavaly. Měly by to být nějaké zaniklé termální lázně. Kromě pár fotek je na internetu opravdu extrémně málo informací. nic o historii, nic o tom kdy byly lázně uzavřeny ani jak a kdy vznikly. No nevadí, bude bádání, je zrovna trochu zataženo tak se vyrazíme vykoupat do termálů. Je to asi 40 km od Asprovalty, kde právě vegetíme.
Brána do bývalých lázní Eleftheron
Loutra Eleftheron - jako svět po apokalypse
Cesta na místo není složitá, navigace nás vede jednoduše, po bývalém hlavním tahu na Kavalu. A pak už je tu sjezd vlevo a klasická modro-bílá cedule Loutra Eleftheron 1 km. Po chvilce jízdy ale začínáme čumět s otevřenými ústy! Vegetace obklopující silnici houstne a v některých místech je tak zúžená popínavým břečťanem, ostružinami a trním, že musíme kličkovat. Sem tam už asfalt rozpraskal pod silou klubajících se kořenů – příroda si bere své zpět. Už tu chybí jen zombie a dojem apokalypsy je hotový. Po chvíli vidíme pár aut, zrezlou bránu a několik lidí vracejících se s ručníky kolem krku. Jsme tu správně.
Za branou zatarasenou větvemi a kamením je jiný svět. Mezi bujnou vegetací, trávou i mohutnými platany jsou rozesety různé stavby. U některých je jejich účel zřejmý, protože jsou označené nápisem (např. restaurace.) u jiných se jen dohadujeme k čemu sloužily. Řečtí sprejeři zde řádí podobně jako u nás, takže vše je náležitě otagováno. Ale bordel jako střepy, plasty atd. tady není. Tohle je sen všech urbexerů. V jedné z budov která sloužila asi k léčebným procedurám jsou ještě vykachličkované vany a bazének do kterého vytéká termální voda. My se ale chceme koupat v přírodě, tak jak jsme to viděli na pár dostupných fotkách na Google.
Lázeňská restaurace
První z teplých zřídel
Hotel, nebo ředitelství...prostě Crazy
Vyhřejeme si kosti!
A hned za jednou z prvních budov nacházíme kousek nad říčkou první termální bazének. Pokračujeme dál proti proudu řeky kolem hlavní lázeňské budovy přes most. V jedné z polorozpadlých budov zřejmě bydlí místní hippies. Nás zajímá ale řeka a to co do ní vtéká. sundaváme si boty a brodíme se na druhou stranu. Je podezřele teplá a čím víc se blížíme k druhému břehu, kde se do ní vlévá jakýsi potůček, teplota se zvyšuje. Tady je další termální pramen! Vzduch je trochu prosycen pachem sirovodíku u pramene rostou zajímavé zelené řady a hoda krásně hřeje. To je nám karlovarákům hodně blízké. Protože se sem začínají scházet další lidé přesouváme se k prvnímu pramenu. Nakládáme se v plavkách do horké vody. Venku je pod mrakem, tak nám to dnes nahrazuje slunce. Procházíme se i vlažnou termální říčkou, Teplota vody u výtoku pramenů se pohybuje od 36 do 42 stupňů Celsia. Je bohatá na zdroje síry, proto je ideální při svalově-kosterních onemocněních (osteoartróza, revmatoidní artritida, bolesti zad aj.) a kožních onemocněních. V tak teplé vodě se ale nedá vydržet dlouho, sirný zápach trochu zamotá smysly, ale jinak je to fakt příjemné. Důkladně prohřátí se balíme k odjezdu. vylézá slunko a tak se půjdeme dnes ještě schladit do moře.
Termální vývěr vpravo
Parádní horká vířivka nad řekou
Záhada není objasněná...
Až po návratu domů zjišťuji, že hlavní přírodní termální bazének se nachází ještě výše proti proudu říčky. To co je pro mě stále záhadou je minimum informací o této lokalitě. Taková thrácká Area 51… I když něco málo jsem našel na řecké Wikipedii. Některé otázky to osvětluje, ale spíš to ve mně vyvolává touhu po dalším bádání.
Hotel?
Co na to Wikipedie?
Termální prameny této oblasti jsou známé již od starověku. Pravděpodobně zde bylo starověké město Apollonia , jehož jméno souvisí s termálními prameny. Vody pramenů mají chloridové složení s přítomností sirovodíku a mají teplotu 37 až 41,5°C. Jejich celková plošná dodávka se odhaduje na cca 267 metrů krychlových za hodinu, Jejich vody jsou považovány za vhodné při nemocech pohybového ústrojí, kožních nemocech, nemocech krevního oběhu, inhalační terapii při astmatu atd. Dnes je v lázních zachováno 31 objektů. Nejstarší z dochovaných budov je osmanský lázeňský dům z konce 18. století. Oblast se proměnila v lázeňské město, když v letech 1908-1910 převzal jejich provoz od osmanské vlády obchodník s tabákem Zachos. Budovy, které jsou mu připisovány, jsou hotely „Amfipolis“ a „Pangaeo“ a přízemí budovy restaurace. Vzhledem k velké vzdálenosti lázeňského města od jakékoli osady v něm byly vybudovány různé obchody, například pekárna a prodejna potravin. Budovy v lázeňském městě pokračovaly ve výstavbě po celé 20. století a vytvořily malou osadu, která je dnes zcela opuštěná.. Ale proč?
Pokud nejste zrovna plážoví povaleči a po pár dnech na pobřeží u Asprovalty, Stavrosu, nebo jiného letoviska na severu Chalkidiki, plánujete nějaký výlet, mám pro vás tip. Panenské vodopády ukryté v džungli řeckého lesa.
Vodopády, no jo, ale kde?
Je pár dní po příjezdu do Řecka, jsme už řádně nasoleni z vln Orfanského zálivu a já zase v Google mapách hledám, kde uspokojit svou objevitelskou duši. Vodopády, to by bylo něco! Venku je každý den kolem 36 stupňů a tak by se nějaký chládek šiknul! A opravdu, asi 25 km od nás najdu v místech, kde se Chalkidiki přilepuje k pevnině, jakýsi vodopád Varvara. Nikde na netu o něm skoro nic není, ale i těch pár fotek, které jsou u map vypadá skvěle. Vzpomněl jsem si, že kousek od Asprovalty bydlí moje spolužačka ze základky a tak jí píšu, jestli náhodou neví, kde by to mohlo být. Bohužel ani ona nemá tušení, snaží se nám všemožně pomoci, ale nikdo nic neví. Jednoho dopoledne tedy vyrážíme do hor nad letoviskem Stavros sami, vstříc dobrodružství.
Hory, lesy, serpentiny
Cesta je zpočátku pohodová, za přelidněným Stavrosem jedeme směrem na Olympiadu. Tudy jsme jeli vlastně před mnoha lety z Thassosu do Ormos Panagias. Cesta všam po pár kilometrech uhýbá do hor a serpentinami se šplkáme výš a výš do zelených kopců. Ale pořád je to asfaltka i když úzká. Najednou je tu vytoužená směrovka KATARAKTES (Vodopád) a odbočka vpravo na prašnou cestu. Odsud by to mělo být asi 3,5 km. Necháváme auta raději tady i když by to dál asi šlo. Balíme vodu, svačinu a připravujeme děti i sebe na hodinový pochod. Nakonec zjišťujeme, že jsme dobře udělali. Ultra-prašná cesta je sice široká, ale plná výmolů a kamení a my s auty ještě musíme dojet do Čech. Spíš nás děsí ze jdeme stále z kopce, ale nějak se do kaňonu s vodou dostat musíme. Díky tomu, že cesta vede prakticky stále po úbočí zalesněných kopců, není to tak hrozné. Příjemný stín nám dělají jedlé kaštanovníky i platany. Ťapeme prachem až k další odbočce, kde už je vidět více do údolí. Tam už by to mohlo být. A opravdu – po chvíli jsme u plácku, kde parkuje pár odvážlivců s auty. Sem bych opravdu vlastním autem nejel, je to prašný tamkodrom. V dálce slyšíme zurčení vody a nějaké hlasy. Jsme tady!
Dva vodopády jako bonus
Nejdříve se vydáváme po proudu potoka vpravo, kde slyšíme lidi. V čistém potoce je i celkem dost vody, takže chvílemi ho pro osvěžení brodíme. Po pár set metrech chůze korytem je konec! Ne, že by potok zmizel, ale padá dolů tak 8 metrovým vodopádem. Pod ním vidíme na malé plážičce blbnout pár dětí a rodičů. Jak se tam ale dostali, nechápeme. Možní úzkou adrenalinovou pěšinkou v lese. No nic, jdeme na další vodopád. Ten má být výše proti proudu. Chvíli se tedy vracíme a pak už se držíme pěšiny a po dřevěném můstku přecházíme na druhou stranu potoka. Tady začíná stezka prudce stoupat až najednou…. Najednou se před námi objeví scéna, jak někde z Kostariky, nebo džungle kdekoli jinde v tropech. Za skalní stěny stéká šumící rozvětvený vodopádek do malé laguny. Všude kolem listnaté stromy, místy probleskuje modrá obloha a je tu jen pár lidí. Po nezbytném focení a natáčení dronem svlékáme co se dá a noříme se do ledové vody. Ano, je to o infarkt, ale po chvíli za důkladného odfukování děláme i pár temp. Je to opravdu nádhera. Kdo by řekl, že pár kilometrů od moře bude v úmorných srpnových vedrech ještě funkční vodopád. Protože víme, že nazpátek půjdeme do kopce, ještě si namočíme trika a šátky a vydáváme se zpět k autům.
Je dobré se připravit
Pokud se na tyhle vodopády vydáte mrknout, pamatujte, že po cestě není žádný zdroj pitné vody. Tedy kromě potoka, ale to bych nezkoušel. Snad jen pokud máte filtr na vodu Sawyer jako my. To se pak dá pít z každé louže. A auto raději fakt nechte u asfaltky, cesta dolů je fakt spíš Dakar. A nezapomeňte, odpadky odnést s sebou.Tohle je kout, kam se dostane jen málo lidí, natož Čechů, tak ať stále zůstane klidný a čistý.
Ps: A v příštím článku se můžete těšit na zarostlé řecké lázně s termální vodou. Ale ne ledajaké. Zaniklé, postapokalyptické a tajemné..
