Pokud nejste zrovna plážoví povaleči a po pár dnech na pobřeží u Asprovalty, Stavrosu, nebo jiného letoviska na severu Chalkidiki, plánujete nějaký výlet, mám pro vás tip. Panenské vodopády ukryté v džungli řeckého lesa.
Vodopády, no jo, ale kde?
Je pár dní po příjezdu do Řecka, jsme už řádně nasoleni z vln Orfanského zálivu a já zase v Google mapách hledám, kde uspokojit svou objevitelskou duši. Vodopády, to by bylo něco! Venku je každý den kolem 36 stupňů a tak by se nějaký chládek šiknul! A opravdu, asi 25 km od nás najdu v místech, kde se Chalkidiki přilepuje k pevnině, jakýsi vodopád Varvara. Nikde na netu o něm skoro nic není, ale i těch pár fotek, které jsou u map vypadá skvěle. Vzpomněl jsem si, že kousek od Asprovalty bydlí moje spolužačka ze základky a tak jí píšu, jestli náhodou neví, kde by to mohlo být. Bohužel ani ona nemá tušení, snaží se nám všemožně pomoci, ale nikdo nic neví. Jednoho dopoledne tedy vyrážíme do hor nad letoviskem Stavros sami, vstříc dobrodružství.
Hory, lesy, serpentiny
Cesta je zpočátku pohodová, za přelidněným Stavrosem jedeme směrem na Olympiadu. Tudy jsme jeli vlastně před mnoha lety z Thassosu do Ormos Panagias. Cesta všam po pár kilometrech uhýbá do hor a serpentinami se šplkáme výš a výš do zelených kopců. Ale pořád je to asfaltka i když úzká. Najednou je tu vytoužená směrovka KATARAKTES (Vodopád) a odbočka vpravo na prašnou cestu. Odsud by to mělo být asi 3,5 km. Necháváme auta raději tady i když by to dál asi šlo. Balíme vodu, svačinu a připravujeme děti i sebe na hodinový pochod. Nakonec zjišťujeme, že jsme dobře udělali. Ultra-prašná cesta je sice široká, ale plná výmolů a kamení a my s auty ještě musíme dojet do Čech. Spíš nás děsí ze jdeme stále z kopce, ale nějak se do kaňonu s vodou dostat musíme. Díky tomu, že cesta vede prakticky stále po úbočí zalesněných kopců, není to tak hrozné. Příjemný stín nám dělají jedlé kaštanovníky i platany. Ťapeme prachem až k další odbočce, kde už je vidět více do údolí. Tam už by to mohlo být. A opravdu – po chvíli jsme u plácku, kde parkuje pár odvážlivců s auty. Sem bych opravdu vlastním autem nejel, je to prašný tamkodrom. V dálce slyšíme zurčení vody a nějaké hlasy. Jsme tady!
Dva vodopády jako bonus
Nejdříve se vydáváme po proudu potoka vpravo, kde slyšíme lidi. V čistém potoce je i celkem dost vody, takže chvílemi ho pro osvěžení brodíme. Po pár set metrech chůze korytem je konec! Ne, že by potok zmizel, ale padá dolů tak 8 metrovým vodopádem. Pod ním vidíme na malé plážičce blbnout pár dětí a rodičů. Jak se tam ale dostali, nechápeme. Možní úzkou adrenalinovou pěšinkou v lese. No nic, jdeme na další vodopád. Ten má být výše proti proudu. Chvíli se tedy vracíme a pak už se držíme pěšiny a po dřevěném můstku přecházíme na druhou stranu potoka. Tady začíná stezka prudce stoupat až najednou…. Najednou se před námi objeví scéna, jak někde z Kostariky, nebo džungle kdekoli jinde v tropech. Za skalní stěny stéká šumící rozvětvený vodopádek do malé laguny. Všude kolem listnaté stromy, místy probleskuje modrá obloha a je tu jen pár lidí. Po nezbytném focení a natáčení dronem svlékáme co se dá a noříme se do ledové vody. Ano, je to o infarkt, ale po chvíli za důkladného odfukování děláme i pár temp. Je to opravdu nádhera. Kdo by řekl, že pár kilometrů od moře bude v úmorných srpnových vedrech ještě funkční vodopád. Protože víme, že nazpátek půjdeme do kopce, ještě si namočíme trika a šátky a vydáváme se zpět k autům.
Je dobré se připravit
Pokud se na tyhle vodopády vydáte mrknout, pamatujte, že po cestě není žádný zdroj pitné vody. Tedy kromě potoka, ale to bych nezkoušel. Snad jen pokud máte filtr na vodu Sawyer jako my. To se pak dá pít z každé louže. A auto raději fakt nechte u asfaltky, cesta dolů je fakt spíš Dakar. A nezapomeňte, odpadky odnést s sebou.Tohle je kout, kam se dostane jen málo lidí, natož Čechů, tak ať stále zůstane klidný a čistý.
Ps: A v příštím článku se můžete těšit na zarostlé řecké lázně s termální vodou. Ale ne ledajaké. Zaniklé, postapokalyptické a tajemné..
