aneb parádní výlet v Krušných horách..
U nás v zalesněných kopcích je minimum vrcholků, ze kterých máte nerušený výhled na západ, či východ slunce. Jednou ze světlých výjimek je Trousnická skála čnící do výše 949 m nad mořem. Nejen, že poskytuje skvělé výhledy zejména na jihozápad, ale díky své odlehlosti, je zatím málo navštěvovaná. My jsme se na ní jako obvykle vydali z Nové Role z nadmořské výška cca. 420 m.n.m. Nebudu Vám tedy lhát… krpál nahoru je to pořádný. Nejprve jedeme směrem na Nejdek a po cca. 8 km uhýbáme doprava a po dalším stoupání se nad benzínkou stáčíme opět doprava do kopců směrem na Vysokou Štolu. A pokračuje stoupání, občas okořeněné pár starými staveními, nebo stádem koz, či ovcí. Těsně před výjezdem na asfaltku je vlevo studánka s výbornou vodou, kde se lze občerstvit. A pak už je tu další, mírnější stoupání a průjezd osadou Oldřichov, na silnici z Nejdku do Perninku. Ta ěnedávno vyhrála stavbu roku KV kraje a šlapání po ní je parádní. Nás ale baví terén a příroda, takže se nad železniční tratí stáčíme vlevo a po značené polní cestě míříme k vytoužené zastávce – Trousnické skále. Po pár km nezapomeňte odbočit vlevo a všímejte si trojúhelníkového turistického značení, které signalizuje nedaleký vrchol. Skála totiž není od cest\y vůbec vidět a i na kole se jede přes balvany a kořeny docela těžko. Tlačíme je tedy asi 200 m a flákneme s nimi do jehličí až na dohled k cíli. Už tam někdo je, slyšíme hlasy. Je to ale jen páreček fotografů. Klik jde fotit, nějaké 360 záběry a tak se dáváme do řeči a pomáháme mu nahoru se stativem a foťákem.
Ono vylézt na Trousnici není nijak obtížné, ale trochu cviku to chce. Nahoře je místo tak pro dva/tři lidi, vrcholová knížka a dřevěný křížek. Výhled do údolí o 500 výškových metrů níž je parádní. Je vidět celé podhůří Krušných hor kolem K. Varů, Sokolovsko, vrcholky Slavkovského lesa i vzdálenější vrchol Dyleň u Chebu. Dělám ještě pár záběrů na droníka , obkroužím skalisko a za chvíli se loučíme a pokračujeme k dalšímu cíli dnešní vyjížďky. Ještě ke Trousnické skále – kroumě výhledu, tady nenajdete nic. Na ohniště, studánku i další věci zapomeňte. Zato je tu ale božský klid. Jedeme tedy dál, směrem k bývale hájovně a restaurantu Wolfling. Doby slávy před 100 lety jsou již pryč a dnes tu stojí rozpadající se torzo domu a pár pozůstatků sudetských obydlí. Tady začíná také pravá divoká pěšina. Bacha na ústa.. chce to sledovat stopu a věnovat se jízdě z kopce naplno. I když…. některé výhledy jsou také úchvatné. Zejména ty ze svahu svěrem na Karlovy Vary, Velký Rybník a Děpoltovice. Další sjezd je opravdu výživný a brzdové kotouče dostávají zabrat. Přijíždíme k Černému Jezeru. On je to vlastně rybník, ale díky jeho odlehlosti v horách a temné rašelinové barvě vody mu nikdo jinak neřekne. Tohle je úrstě parádní místo na relax, opatrné koupání i odpočinek. Nemáme ale čas, takže téměř skáču šipku z kola a zprovozňuji DJI drona abych ještě stihnul poslední chvíle zlaté hodinky. Podařilo se a záběry Jezera v posledních slunečních paprscích budou patřit do zlatého fondu mojí dronografie :-). A pak už je tu jen další vypečený sjezd s hořícími brzdami a přijíždíme dolů do Odeře. Parádní zážitek. I s následnou cestou domů před oblíbenou panelku u Děpoltovic to dělá 30 km. Pro toho, kdo hledá odlehlé kouty a zároveň si chce trochu máknout je to ideální trasa.
