Který dětský spacák je nejlepší?

Hledáte nejlepší dětský spacák pro vašeho potomka? Existuje mnoho různých značek a typů dětských spacáků na trhu, takže najít ten správný může být náročné. Proto jsme pro vás připravili seznam nejlepších modelů, které jsou k dispozici na českém trhu.b Podívejme se na to, jaké jsou jejich klíčové vlastnosti a výhody. V závěru se mrkněte podle čeho spacák vybrat.

Boll spacák

BOLL PATROL

Tento spacák má raktické detaily, které zajistí teplo, komfort a snadné používání. 

highlander

HIGHLAND CREATURE Skladný a lehký spacák mumiového tvaru,  dobrá tepelná izolace, kompresní obal lze použít jako batoh. 

junior

HUSKY JUNIOR

Zmenšená verze, klasický mumiový spací pytel do  -10°C Vhodný i pro starší děti na dětské tábory. 

misttral

PINGUIN MISTRAL JUNIOR

Hmotnost 1.1 kg Syntetická výplň   ThermicFibre a skvělé izolační vlastnosti. 

Kids Galy - Husky

HUSKY KIDS GALY  sice je to dekáč, ale je dostatečně komfortní,  i pro třísezónní použití. Děti určitě ocení dostatek prostoru na nohy.

Spacák malantta

COLEMAN MALANTA další dekový spacák, který oceníte i když se ráno hodně ochladí. Má navíc příjemnou flanelovou podšívku a kompresní přepravní obal. 

Pár rad před výběrem spacáku

Při výběru dětského spacáku je velmi důležité vybrat správnou velikost. Dětské spacáky se vyrábějí v několika různých délkách a je důležité zvolit takovou, která bude odpovídat postavě Vašeho dítěte. Obecně platí, že spacák by měl být o něco delší než Vaše dítě. Pokud je spacák příliš malý, může být pro Vaše dítě nekomfortní a může se stát, že se bude cítit stísněně. Pokud je spacák příliš velký, může muu v něm být i zima, protože tělo vyhřívá velký prostor se vzduchem.  

Izolační výplň

Dalším důležitým faktorem při výběru dětského spacáku je jeho izolace. Izolace určuje, jak dobře bude spacák udržovat teplo. Izolace je obvykle udávána pomocí tzv. „teplotního limitu“, což je teplota, při které by spacák udržel uživatele v teplotní pohodě. 

Peří, nebo syntetika?

Lxistují dva hlaní druhy izolace: syntetická a péřová. Syntetická izolace je vhodná pro mokré podmínky, protože udržuje teplo i když je vlhká. Péřová izolace poskytuje vynikající tepelný výkon, ale nezachovává teplo, když je mokrá. Péřové spacáky jsou však obvykle dražší než syntetické.

Zaniklé řecké lázně Loutra Eleftheron – horké prameny a tajemno

Už jsme toho v Řecku od roku 1997 zažili hodně. Letošní výlet do Loutra Eleftheron se nám přesto nesmazatelně vryl do paměti.  Zážitek od kterém vám teď budu vyprávět se řadí mezi top 10. Je to směs bizarností, údivu, nádhery i smutku. Ale hezky popořádku…

Minimum informací

I tenhle výlet V Řecku se rodil v mojí hlavě jako hodně podobných. Prostě sedím nad Google mapami a koukám se co je v okolí zajímavého.  Projíždím pobřeží, pláže, klikám na fotky uživatelů. A tu mě něco zaujme!  Název Loutra (česky lázně) Eleftheron kousek od moře nedaleko bývalé hlavní silnice z Thesaloniki do Kavaly.  Měly by to být nějaké zaniklé termální lázně. Kromě pár fotek je na internetu opravdu extrémně málo informací. nic o historii, nic o tom kdy byly lázně uzavřeny ani jak a kdy vznikly. No nevadí, bude bádání, je zrovna trochu zataženo tak se vyrazíme vykoupat do termálů. Je to asi 40 km od Asprovalty, kde právě vegetíme.  

IMG 6385
Brána do bývalých lázní Eleftheron

Loutra Eleftheron - jako svět po apokalypse

Cesta na místo není složitá, navigace nás vede jednoduše, po bývalém hlavním tahu na Kavalu. A pak už je tu sjezd vlevo a klasická modro-bílá cedule Loutra Eleftheron 1 km. Po chvilce jízdy ale začínáme čumět s otevřenými ústy! Vegetace obklopující silnici houstne a v některých místech je tak zúžená popínavým břečťanem, ostružinami a trním, že musíme kličkovat. Sem tam už asfalt rozpraskal pod silou klubajících se kořenů – příroda si bere své zpět. Už tu chybí jen zombie a dojem apokalypsy je hotový. Po chvíli vidíme pár aut, zrezlou bránu a několik lidí vracejících se s ručníky kolem krku. Jsme tu správně. 

Za branou zatarasenou větvemi a kamením je jiný svět. Mezi bujnou vegetací, trávou i mohutnými platany jsou rozesety různé stavby. U některých je jejich účel zřejmý, protože jsou označené nápisem (např. restaurace.) u jiných se jen dohadujeme k čemu sloužily. Řečtí sprejeři zde řádí podobně jako u nás, takže vše je náležitě otagováno. Ale bordel jako střepy, plasty atd. tady není. Tohle je sen všech urbexerů. V jedné z budov která sloužila asi k léčebným procedurám jsou ještě vykachličkované vany a bazének do kterého vytéká termální voda. My se ale chceme koupat v přírodě, tak jak jsme to viděli na pár dostupných fotkách na Google. 

IMG 6397
Lázeňská restaurace
Termální pramen
První z teplých zřídel
IMG 6398
Hotel, nebo ředitelství...prostě Crazy

Vyhřejeme si kosti!

A hned za jednou z prvních budov nacházíme kousek nad říčkou první termální bazének. Pokračujeme dál proti proudu řeky kolem hlavní lázeňské budovy přes most. V jedné z polorozpadlých budov zřejmě bydlí místní hippies. Nás zajímá ale řeka a to co do ní vtéká. sundaváme si boty a brodíme se na druhou stranu. Je podezřele teplá a čím víc se blížíme k druhému břehu, kde se do ní vlévá jakýsi potůček, teplota se zvyšuje. Tady je další termální pramen! Vzduch je trochu prosycen pachem sirovodíku u  pramene rostou zajímavé zelené řady a hoda krásně hřeje. To je nám karlovarákům hodně blízké. Protože se sem začínají scházet další lidé přesouváme se k prvnímu pramenu. Nakládáme se v plavkách do horké vody. Venku je pod mrakem, tak nám to dnes nahrazuje slunce. Procházíme se i vlažnou termální říčkou, Teplota vody u výtoku pramenů se pohybuje od 36 do 42 stupňů Celsia. Je bohatá na zdroje síry, proto je ideální při svalově-kosterních onemocněních (osteoartróza, revmatoidní artritida, bolesti zad aj.) a kožních onemocněních.  V tak teplé vodě se ale nedá vydržet dlouho, sirný zápach trochu zamotá smysly, ale jinak je to fakt příjemné. Důkladně prohřátí se balíme k odjezdu. vylézá slunko a tak se půjdeme dnes ještě schladit do moře. 

IMG 6403
Termální vývěr vpravo
IMG 6444
Parádní horká vířivka nad řekou

Záhada není objasněná...

Až po návratu domů zjišťuji, že hlavní přírodní termální bazének se nachází ještě výše proti proudu říčky. To co je pro mě stále záhadou je minimum informací o této lokalitě. Taková thrácká Area 51… I když něco málo jsem našel na řecké Wikipedii. Některé otázky to osvětluje, ale spíš to ve mně vyvolává touhu po dalším bádání.

IMG 6391
Hotel?

Co na to Wikipedie?

Termální prameny této oblasti jsou známé již od starověku. Pravděpodobně zde bylo starověké město Apollonia , jehož jméno souvisí s termálními prameny. Vody pramenů mají chloridové složení s přítomností sirovodíku a mají teplotu 37 až 41,5°C. Jejich celková plošná dodávka se odhaduje na cca 267 metrů krychlových za hodinu,  Jejich vody jsou považovány za vhodné při nemocech pohybového ústrojí, kožních nemocech, nemocech krevního oběhu, inhalační terapii při astmatu atd.  Dnes je v lázních zachováno 31 objektů. Nejstarší z dochovaných budov je osmanský lázeňský dům z konce 18. století. Oblast se proměnila v lázeňské město, když v letech 1908-1910 převzal jejich provoz od osmanské vlády obchodník s tabákem Zachos. Budovy, které jsou mu připisovány, jsou hotely „Amfipolis“ a „Pangaeo“ a přízemí budovy restaurace. Vzhledem k velké vzdálenosti lázeňského města od jakékoli osady v něm byly vybudovány různé obchody, například pekárna a prodejna potravin. Budovy v lázeňském městě pokračovaly ve výstavbě po celé 20. století a vytvořily malou osadu, která je dnes zcela opuštěná.. Ale proč?

Vodopády Varvara – utajený klenot řeckého Chalkidiki

Pokud nejste zrovna plážoví povaleči a po pár dnech na pobřeží u Asprovalty, Stavrosu, nebo jiného letoviska na severu Chalkidiki, plánujete nějaký výlet,  mám pro vás tip. Panenské vodopády ukryté v džungli řeckého lesa.

Vodopády, no jo, ale kde?

Je pár dní po příjezdu do Řecka, jsme už řádně nasoleni z vln Orfanského zálivu a já zase v Google mapách hledám, kde uspokojit svou objevitelskou duši. Vodopády, to by bylo něco! Venku je každý den kolem 36 stupňů a tak by se nějaký chládek šiknul! A opravdu, asi 25 km od nás najdu v místech, kde se Chalkidiki přilepuje k pevnině, jakýsi vodopád Varvara. Nikde na netu o něm skoro nic není, ale i těch pár fotek, které jsou u map vypadá skvěle. Vzpomněl jsem si, že kousek od Asprovalty bydlí moje spolužačka ze základky a tak jí píšu, jestli náhodou neví, kde by to mohlo být. Bohužel ani ona nemá tušení, snaží se nám všemožně pomoci, ale nikdo nic neví. Jednoho dopoledne tedy vyrážíme do hor nad letoviskem Stavros sami, vstříc dobrodružství.  

Příjezd k vodopádům

Hory, lesy, serpentiny

Cesta je zpočátku pohodová, za přelidněným Stavrosem jedeme směrem na Olympiadu. Tudy jsme jeli vlastně před mnoha lety z Thassosu do Ormos Panagias.  Cesta všam po pár kilometrech uhýbá do hor a serpentinami se šplkáme výš a výš do zelených kopců. Ale pořád je to asfaltka i když úzká. Najednou je tu vytoužená směrovka KATARAKTES (Vodopád) a odbočka vpravo na prašnou cestu. Odsud by to mělo být asi 3,5 km. Necháváme auta raději tady i když by to dál asi šlo. Balíme vodu, svačinu a připravujeme děti i sebe na hodinový pochod. Nakonec zjišťujeme, že jsme dobře udělali.  Ultra-prašná cesta je sice široká, ale plná výmolů a kamení a my s auty ještě musíme dojet do Čech. Spíš nás děsí ze jdeme stále z kopce, ale nějak se do kaňonu s vodou dostat musíme. Díky tomu, že cesta vede prakticky stále po úbočí zalesněných kopců, není to tak hrozné. Příjemný stín nám dělají jedlé kaštanovníky i platany. Ťapeme prachem až k další odbočce, kde už je vidět více do údolí. Tam už by to mohlo být. A opravdu – po chvíli jsme u plácku, kde parkuje pár odvážlivců s auty. Sem bych opravdu vlastním autem nejel, je to prašný tamkodrom. V dálce slyšíme zurčení vody a nějaké hlasy. Jsme tady!

Vodopády

Dva vodopády jako bonus

Nejdříve se vydáváme po proudu potoka vpravo, kde slyšíme lidi. V čistém potoce je i celkem dost vody, takže chvílemi ho pro osvěžení brodíme. Po pár set metrech chůze korytem je konec! Ne, že by potok zmizel, ale padá dolů tak 8 metrovým vodopádem. Pod ním vidíme na malé plážičce blbnout pár dětí a rodičů. Jak se tam ale dostali, nechápeme. Možní úzkou adrenalinovou pěšinkou v lese. No nic, jdeme na další vodopád. Ten má být výše proti proudu. Chvíli se tedy vracíme a pak už se držíme pěšiny a po dřevěném můstku přecházíme na druhou stranu potoka. Tady začíná stezka prudce stoupat až najednou…. Najednou se před námi objeví scéna, jak někde z Kostariky, nebo džungle kdekoli jinde v tropech. Za skalní stěny stéká šumící rozvětvený vodopádek do malé laguny. Všude kolem listnaté stromy, místy probleskuje modrá obloha a je tu jen pár lidí. Po nezbytném focení a natáčení dronem svlékáme co se dá a noříme se do ledové vody. Ano, je to o infarkt, ale po chvíli za důkladného odfukování děláme i pár temp. Je to opravdu nádhera. Kdo by řekl, že pár kilometrů od moře bude v úmorných srpnových vedrech ještě funkční vodopád. Protože víme, že nazpátek půjdeme do kopce, ještě si namočíme trika a šátky a vydáváme se zpět k autům.  

IMG 6102
DJI 0360 1

Je dobré se připravit

Pokud se na tyhle vodopády vydáte mrknout, pamatujte, že po cestě není žádný zdroj pitné vody. Tedy kromě potoka, ale to bych nezkoušel. Snad jen pokud máte filtr na vodu Sawyer jako my. To se pak dá pít z každé louže. A auto raději fakt nechte u asfaltky, cesta dolů je fakt spíš Dakar. A nezapomeňte, odpadky odnést s sebou.Tohle je kout, kam se dostane jen málo lidí, natož Čechů, tak ať stále zůstane klidný a čistý. 

Ps: A v příštím článku se můžete těšit na zarostlé řecké lázně s termální vodou. Ale ne ledajaké. Zaniklé, postapokalyptické a tajemné..

Booking.com

Černá Hora autem – díl. druhý, z Bosny do Montenegra

V jednom z příspěvků jsem popisoval cestu z České republiky do Bosny na naší cestě do Černé hory. A jak jsme se dostali dále z Bosny?

Přes divoký Balkán

Odpočatí po prvním dnu cesty vstáváme v Motelu Stečak v údolí řeky Vrbas. Čcká nás posledních 350 Km do vysněné Černé Hory. Budeme ale muset zvládnout cestu přes tajemnou a divokou Bosnu a Hercegovinu. Navigace mi ukazuje podivných 6,5 hodiny do cíle. To je divné, říkám si – tuhle štreku musíme zvládnou tak za 4! Po první hodině jízdy nám ale dochází proč. Před městem Bugojno náhle Davida v autě před námi zastavuje policejní hlídka. Tak a je to tady! Teď ho zatknou, nebo přijdou na řadu balkánské úplatky. A ono nic, jen běžná kontrola, žádná pokuta. Tady se stejně žádné závodění nekoná, nedá se tady jet 90 km/h a často i 60 je nad naše řidičské dovednosti. Ně, že by silnice byly děravé, ale často projíždíme přes hory, úzkou asfaltkou, serpentinami, kde jedete na trojku, či dvojku. Nejkrásnější úsek nás čeká mezi Jablanicou a Mostarem, Nádherné hory, skály jako z Vinnetoua a horské přehrady s tyrkysovou vodou nás nutí stále zastavovat a fotit.

před Mostarem

 

Z Mostaru na Granični prijelaz Vraćenovići

Před Mostarem se údolí malinko rozšiřuje a my obdivujeme bosenský klenot s kostely, minarety i hřbitovy v těsném sousedství panelové zástavby. Inu Balkán. Dáváme si ve stánku u cesty výborný kebab a pizzu a spěcháme na hraniční přechod do Černé Hory. Na mapě to vypadá jako kousek, ale tato část cesty je možná největší opruz. V mnoha úsecích je omezení na 50 Km/h i když vesnice, kvůli které omezení platí je třeba několik set metrů vedle ve svahu. Silnice ale celkem kvalitní, občas jen vyjeté koleje od náklaďáků. Vybrali jsme si trochu netypickou cestu přes hraniční přechod Vraćenovići. To obnáší vystoupat kolem další přehrady u města Bileča až do výšky přes 800 m.n.m na malý přechod, kde by neměly být tak dlouhé čekací doby na rozdíl od hlavního tahu z Chorvatska.

kdesi před hranicemi

 

Welcome to Montenegro!

A je to pravda. Zdržíme se tady sotva 20 minut a za chvíli nás vítá černá orlice – Dobro došli v Montenegro! Náhorní krasovou planinou se blížíme ke Kotorskému zálivu. Rychlost nic moc, ale krajina parádní, v jednom místě okořeněná lesním požárem, který hasiči jen z dálky monitorují. Za pár desítek minut se náhle v dálce zaleskne hladina Jadranu a my víme, že se blížíme do cíle. Sjezd k moři a výhledy na Kotorský záliv jsou tím nejkrásnějším co jsem na cestách viděl. Dá se to snad přirovnat jen k norským fjordům. S tím rozdílem, tady jede klimoška na plno a my se těšíme až u Bečiči zanoříme unavená těla do slaných vln. Ještě musíme objet celý záliv přeplněnými pobřežními městečky, než se dostaneme za Budvu. To už je ale zase jiný příběh…

Kotorský záliv

 

Závěrem

Jestli máte dost času a chcete zažít trochu dobrodružství, poznat pravý Balkán a vidět nádherné přírodní skvosty, jeďte určitě přes Bosnu. Pokud si ale připlatíte za Jadranskou chorvatskou dálnici, budete v Černé Hoře určitě rychleji a pohodlněji.

 

Booking.com